Film chtěl mít co možná nejvěrnější. A tak se kromě historických materiálů a různých rozhovorů také potopil k vraku Titaniku. James Cameron, z jehož stejnojmenného filmu se poté stal naprostý trhák, byl na dně oceánu dokonce 33krát. Poté, co se dozvěděl o ponorce Titan, tušil katastrofu okamžitě.

„Ztratili spojení a stejně tak i navigaci. Obojí se nemůže stát bez toho, aniž by došlo k extrémní katastrofě nebo katastrofické energetické události. První, co mě napadlo, byla imploze,“ citovala Camerona britská BBC. Pobřežní stráž později uvedla přesně to. Ponorka Titan měla implodovat krátce po ponoru. Komunikaci ztratila hodinu a 45 minut poté, co se za ní zavřely vody, to znamená, že ani nedosáhla dna. Všichni okamžitě zahynuli.

„Hned, jak jsem se o ztrátě ponorky dozvěděl, jsem zavolal lidem od hlubinných ponorek. Asi za hodinu jsme věděl, že byli v hloubce tři a půl tisíce metrů, na cestě na dno v hloubce 3,8 tisíce metrů,“ vyprávěl režisér s tím, že v tu chvíli mu bylo jasné, že ponorka leží pod svou poslední známou polohou, kterou měla, než se ztratila z radarů. „Tam ji teď také našli,“ dodal.

‘Titanic’ director James Cameron on the ‘catastrophic implosion’ of Titan submersible: “I’m struck by the similarity of the Titanic disaster itself, where the captain was repeatedly warned about ice ahead of his ship and yet he steamed at full speed into an ice field.“ pic.twitter.com/vO8JkCXS5f

— ABC News (@ABC) June 22, 2023

Cameron nakonec Titan přirovnal k samotnému Titaniku. „Zaráží mě podobnost se samotnou katastrofou Titaniku, kdy byl kapitán opakovaně varován před ledem,“ citovala Camerona americká ABC. Dodal, že jde o strašlivou ironii. „Teď tu máme další vrak, který je důsledkem stejných principů. Takhle to dopadá, když se nedbá varování. A společnost OceanGate byla varována,“ míní režisér.

V roce 2018 ji takto varovala Marine Technology Society, tedy Společnost pro námořní technologie. Ta do OceanGate napsala, že její experimentální přístup by mohl mít negativní dopady, od menších až po ty katastrofické. Na možné bezpečnostní problémy upozornil také bývalý zaměstnanec společnosti.

Samotný Titanic obdržel v roce 1912 podobná varování kvůli výskytu ledovců. I přesto se ale kapitán lodi Edward John Smith rozhodl plout přes oceán nejvyšší rychlostí. Pravděpodobně na nátlak ředitele společnosti White Star Line, která loď vlastnila, Bruce Ismaye. Ten chtěl být v cílové destinaci, tedy v New Yorku, před plánovaným doplutím.

Podobně nebyla v případě Titaniku vyslyšena ani varování, že je na palubě málo záchranných člunů. Nakonec loď narazila na ledovec a zanechala za sebou 1 517 obětí. Přežilo jen sedm set lidí. Záchranných člunů se nedostávalo. Místo v New Yorku svoji cestu skončil několik stovek kilometrů od kanadského ostrova Newfoundland. Na stejném místě je nyní i ponorka.

Obdivovatelů Titaniku bylo na palubě ponorky Titan pět. Britský miliardář Hamish Harding, pákistánsko-britský miliardář Shahzada Dawood s devatenáctiletým synem Sulemanem, byl tu také hlubokomořský průzkumník a expert na Titanic Paul-Henri Nargeolet a zakladatel OceanGate Stockton Rush. Poté, co Titan zmizel, se hovořilo o tom, že posádce dojde kyslík. Jen pár hodin potom, co se tak mělo stát, byla objevena. Zbyly z ní už ale jen trosky.