Robert De Niro v 76 letech jako 40letý mafián aneb jak Netflix a Irčan omlazováním mění svět filmových efektů
Když přijde režisér klasických mafiánských filmů Martin Scorsese s novým filmem, vždy jde ze strany diváků o obrovské očekávání. Zvlášť připojíme-li k tomu takové ikony filmu jako Robert De Niro, Joe Pesci, Al Pacino nebo Harvey Keitel, kteří se sešli na jedné obrazovce třiapůlhodinového filmu, který se týká okolností vraždy šéfa amerických odborů Jimmyho Hoffy. Ano, řeč je o loňském hitu The Irishman (Irčan) z produkce Netflixu.
Nejen herecké obsazení a mistr svého řemesla na režisérské židli ale vystupňovaly očekávání od filmu až ke stropu. Měla to být i technologie, díky které se podařilo herce posadit hned do několika období a udělat z nich jejich mladší, nebo starší já. Šestasedmdesátiletý Robert De Niro, který ztvárnil v hlavní roli Franka Sheerana, se tak během filmu promění ve dvacetiletého vojáka a pak zase osmdesátiletého mafiána.
Přitom bylo nutno brát v potaz nejen samotnou vizuální podobu herců, která byla kombinací jejich mladších či starších já a vzhledu tehdejších reálných aktérů, ale také na proměny hlasu nebo například jejich pohyb. Možná se to jednoduše řekne, ale zkuste někomu jako Al Pacino vysvětlit, že jsou jeho pohyby v téměř 80 letech pomalé a že se musí chovat na pětačtyřicet.
Práce na filmu bylo opravdu dost a spousta technologií se dokonce nikdy předtím ve filmu nepoužila. Martin Scorsese tak zasadil nejen svému žánru, ale i celému filmovému průmyslu pořádnou dávku inspirace, a minimálně v nominacích byl odměněn také na Oscarech.
Celý film vyšel v produkci Netflixu na 159 milionů dolarů a velkou část z budgetu spolykaly právě filmové efekty kolem omlazování herců. I přesto, že kritici namítají, že by šlo vše přeci jen udělat lépe a omladit je ještě důvěryhodněji. Jenže jak už bylo zmíněno, nešlo jen o podobu herců samotných v jiném věku, ale především jejich reálných postav. Proto má Robert De Niro místy zvláštní oči a třeba Al Pacino i po omlazení nevypadá často na cílový věk.
Ale kritiku stranou, technologie v pozadí je úctyhodná. K omlazování se spojila produkce s uznávaným studiem Industrial Light & Magic (ILM), které v sedmdesátých letech založil George Lucas a následně prodal do rukou Disney, jež vlastní i celý Lucasfilm. Zároveň pro ILM v minulosti pracoval na vizuálních efektech také Čech Pavel Kacerle.
Bez teček v obličeji a helem
Pablo Helman, který je v rámci ILM supervizorem vizuálních efektů, hledal pro Scorseseho počin nějaké řešení, které by bylo rozumně náročné a fungovalo dobře na všechny postavy. Herci přitom odmítali klasický přístup, kdy by na hlavě měli tečky, helmy a speciální kameru. Vybrat a otestovat technologii trvalo dva roky. Výsledkem je software zvaný Flux v kombinaci se speciálně navrženou soustavou kamer – bez jakéhokoliv zásahu na obličej herců.
Aby mohlo studio vytvořit počítačový model všech herců, muselo se natáčet na jednu hlavní a dvě vedlejší kamery najednou. Joe Pesci i další přiznávají, že bylo často poměrně složité vstoupit do záběru a uvědomit si, která kamera je vlastně natáčí. Tím, že na obličeji a jeho okolí neměli herci nic, musel Helman a jeho tým pro vytvoření správného efektu nasbírat spoustu záběrů, aby měl pro každý jednotlivý pohyb obličeje správné textury a nasvícení.