Chvílemi se zdá, jako by se na malý okamžik zastavil a přemýšlel. Ve skutečnosti nic takového nedělá a přemýšlení ani není schopen, během malých chvilek ve skutečnosti vyměřuje vzdálenosti a rozměry. Robot si sám všimne, kde je paleta s cihlami, vypočítá, jaký pohyb musí udělat, aby se pro jednu z nich natáhl, uchopil ji, očistil od prachu, nanesl pojicí materiál a naprosto přesně ji umístil vedle té předchozí. Během hodiny postaví deset metrů čtverečních, pracovat může bez přestávky – a když nedosáhne tam, kde má stavět, prostě se sám zvedne a přemístí.

Právě je ve finální fázi testování, než ho převezou na stavbu, kde v běžných podmínkách nahradí zedníky. Aktuálně staví v uzavřené hale a protentokrát bez zdicí pěny. „Mělo to jednu velkou nevýhodu. Nedařilo se nám ty zdi rozebírat, stále jsme tu chodili se sbíječkou,“ usmívá se Jiří Dobiáš, který řídí produkty a obchodní spolupráci ve společnosti Wienerberger.

S robotem přišla mladá česká společnost KM Robotics Štěpána Kočího a Jakuba Maršíka, kteří se pro jeho vývoj právě s firmou Wienerberger spojili. Spolu taky dali vzniknout speciálním cihlám, které stroj používá. Musí je totiž mít za co uchopit, takže každá z nich má na sobě drážky, které přesně padnou do úchopu „hlavy“ robota. Ta je mimochodem v Česku patentovaná a tvůrci se aktuálně snaží o patent i pro Evropu.

KM Robotics už na vývoj stroje získalo desítky milionů korun – především právě od Wienerbergeru, která si ve společnosti zároveň koupila jednoprocentní podíl. Věří totiž, že s robotem může změnit proces stavebnictví. „Zdicí robot bude prvním krokem k tomu, aby mohla digitalizace plně proniknout i na stavební trh,“ myslí si Petr Magda, jednatel a komerční ředitel Wienerbergeru, který je především výrobcem pálených cihel a střešních tašek. Jednou by firma nicméně chtěla roboty posílat na stavby. Nikoliv však prodávat, ale tak, aby si zákazníci platili „za každou položenou cihlu“.

Štěpán Kočí a Jakub Maršík, autoři projektu zdicího robota

Pokud vše půjde podle plánu, na podzim vyrazí robot na první opravdovou zakázku a do roku 2025 budou prý firmy schopné převzít český trh. Tou dobou by k dispozici chtěly mít 42 robotů. A pak se projekt, interně přezdívaný R.U.R., má vydat na sever Německa. Tam je totiž trh orientovaný na stejné materiály a stejný typ cihel. To ve světovém stavebnictví vůbec není obvyklé, vysvětlují tvůrci.

Dělník s lidarem

Původní myšlenka vznikla v hlavě Štěpána Kočího už v roce 2012, první stroj bez softwarového vybavení pak o čtyři roky později. Se softwarem pomohl Jakub Maršík, který se ve firmě oficiálně stal vrchním softwarovým vývojářem, oba jsou teď hlavními spolumajiteli KM Robotics

Z prvotního 5,5 tuny vážícího stroje se stalo 2,4tunové zařízení s lidarem, ultrazvukovým senzorem a dalšími senzory, které jsou schopné vnímat stavební laser. Robot se umí zastavit, kdykoliv někdo vejde do dráhy, v níž pracuje. Pozná, kde a jak jsou uspořádané cihly, i určí, jestli je nějaká z nich prasklá, úplně chybí nebo se poškodila, když s ní pracuje.

Unese i dvě cihly najednou, což je 35 kilogramů. Nemůže to být jakýkoliv stavební materiál, ale právě ty s drážkami, za které je může uchopit. „Je dvakrát rychlejší než konvenční parta zedníků, nepotřebuje pauzy a zvládne pracovat 24/7,“ popisuje Dobiáš s tím, že robot splňuje i zvukové normy, aby to vůbec bylo možné.

Foto: CzechCrunch

Zdicí robot má nahradit minimálně partu dělníků

Loni si vyzkoušel podmínky na stavbě, kde může pršet, kvůli vlhkosti se měnit kvalita cihel, ale je taky možné, že tam narazí na zapomenuté nástroje. I proto s jeho vývojem pomáhají vědci z ČVUT.

„Projekt zdicího robota vyšel přímo z potřeb stavebnictví,“ popisuje Štěpán Kočí a naráží přitom na nedostatek dělníků na stavbách, který je na západ od Česka navíc ještě výraznější. „Využívá přitom to, na co jsou pracovníci stavaři zvyklí,“ doplňuje ho Maršík s tím, že až na drážky na cihlách jsou materiály zcela obvyklé, stejně jako zmíněný stavební laser.

Svojí velikostí a výkonem se robot hodí zejména na velké stavby s dlouhými zdmi, třeba bytové domy, školy nebo průmyslové haly. Není přitom potřeba ho složitě přesouvat. Když je třeba dosáhnout dál, robot zastaví práci, zvedne se na výsuvných nohou a po vlastní konstrukci, která funguje jako pás, popojede o kousek dál.

Wienerberger už do vývoje investoval desítky milionů korun. Další peníze poskytla Technologická agentura ČR, která projekt podpořila sumou 35,6 milionu. Kromě toho se na něm podílí i inovační společnost IdeaSense, která spadá pod Creative Dock.

Pokud budou zmíněné organizace dost rychlé, stane se tento projekt prvním českým zdicím robotem. Jeho tvůrci mají ovšem konkurenci. Podobné plány má firma DEK, jež vyvíjí vlastního robota. I té pomáhá Technologická agentura ČR ve spolupráci s ČVUT.