Po čtrnácti dnech krátké zimy přišlo v prosinci jaro a v polovině ledna se v Česku stále drží. Na něco podobného je potřeba si zvykat. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) nedávno vydal teplotní řadu od roku 1961, v níž je v posledních osmi letech pět nejteplejších roků za celou dobu. Jak ale dodávají odborníci, zdaleka nejde jen o nejteplejší období od šedesátých let. Jde o nejteplejší roky od chvíle, kdy teplotu měříme, tedy od roku 1775.

„Žádné období v historii měření nebylo tak teplé jako za posledních deset až patnáct let. To, že všechny nejteplejší roky byly právě v poslední době, je důkazem toho, že změna klimatu nadále probíhá a je intenzivnější. Podobná situace je i s globálními teplotami, takže nejde jen o lokální anomálii,“ říká Pavel Zahradníček z Oddělení klimatických služeb Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.

Teplo bylo i loni. Rok 2022 byl pátý nejteplejší, tepleji bylo přitom už jen v roce 2014 a 2015 a pak v letech 2019 a 2018. Nejde o žádný výkyv. Podle Zahradníčka dochází k výraznému nárůstu teploty vzduchu už od osmdesátých let dvacátého století, oteplení navíc neustále zrychluje. „Poslední desetiletí bylo historicky nejteplejší a také se oteplovalo dvakrát rychleji než ta předešlá. Rok 2022 je tedy bohužel další z řady rekordně teplých,“ dodává Zahradníček.

Podle klimatologa ČHMÚ Radima Tolasze je to možná alarmující, ale rozhodně ne překvapující. Klimatologové na něco takového podle něj už desítky let upozorňují a stejně jako jsme v letech 2014 až 2019 měli období extrémně suché, nyní máme i období extrémně teplé.

Zdroj: ČHMÚ

Teploty v Česku od roku 1961

Loni průměrná roční teplota vzduchu dosahovala 9,2 stupně Celsia. To je o bezmála jeden stupeň víc, než normál v letech 1991 až 2020. Podle klimatologů je ale toto srovnání nerelevantní, a to hlavně proto, že už srovnávané období bylo výrazně změněné.

„Normál je dlouhodobý průměr, který počítáme podle mezinárodně platných metodik. Není to úplně jednoduché, ale věnujeme se těmto výpočtům dlouhodobě a máme s tím zkušenosti. Předchozí standardní normál byl připraven za období 1961 až 1990, a pokud srovnáváme na teplotní odchylku roku 2022 od tohoto staršího normálu, uvidíme hodnotu plus 1,7 stupně Celsia. Je to logické, protože starší období – a tedy i normál – byly chladnější,“ vysvětluje Tolasz.

Například mezivládní panel pro změnu klimatu odchylky teploty vztahuje k letům 1851 až 1900. To se označuje jako takzvané předindustriální období. Pokud bychom tuto metodu přijali i v Česku, rok 2002 byl byl teplejší o 2,6 stupně než průměrná roční teplota mezi lety 1851 až 1900. „To je zhruba dvojnásobek hodnot počítaných z globálních řad. Ani to není překvapující, víme totiž, že na severní polokouli se otepluje rychleji než na jižní a že se také otepluje rychleji ve vnitrozemí než v přímořských oblastech,“ dodává klimatolog z ČHMÚ.

Zahradníček k tomu doplňuje, že 2,6 stupně je významně vyšší číslo, než o kterém se mluví v Pařížské dohodě, byť tam se jedná o změnu globálních teplot. „Změna o stupeň či dva může být pro hodně lidí abstraktní pojem, ale pokud si to promítneme v dopadech, tak je změna viditelná,“ doplňuje také odborník z CzechGlobe.

Podle něj byla například v poslední dekádě teplota vzduchu o dva stupně vyšší než v šedesátých letech, což mimo jiné znamená, že počet horkých dní nad třicet stupňů Celsia stoupl trojnásobně. Zároveň přibývají období sucha, narůstají počty lesních požárů i zim s menším množstvím sněhu, což je něco, co může pozorovat každý.

Zatímco v historii bylo přirozené, že se střídaly teplejší a chladnější roky, v posledních letech je to jinak. Střídají se roky teplé a teplejší. Ty teplejší většinou znamenají také sucho, protože je vyšší výpar vody. Pokud je teplejší zima a nenapadne sníh, nedojde k naplnění podzemních vod.

Nejzásadnější je tedy navýšení teplot pro vodní režim. Srážky jsou totiž pořád stejné, nebo dokonce nižší, zároveň se vody ale víc vypaří, což znamená, že v krajině chybí dlouhodobě. „Krajina se pomalu vysušuje. Pokud nepřijde pětiletí mírně nadprůměrných srážek, tak je tento deficit dlouhodobý. Některé ekosystémy se s tím neumí vyrovnat. Vidíme to například ve smrkových lesích nebo nám to signalizuje větrná eroze,“ líčí Tolasz.

Názorně lze oteplování ukázat na následující řadě. Ta označuje normál v jednotlivých letech. Mezi lety 1841 až 1870 byl normál 6,5 stupně. Mezi roky 1871 až 1900 to bylo jen o jednu desetinu stupně více. Řada mezi rokem 1901 až 1930 měla normál 6,9 stupně, zatímco v následujícím období už stoupl na rovných sedm. Mezi roky 1961 až 1990 činil 7,1 stupně a výraznější poskočení je patrné právě v poslední době, kdy mezi lety 1991 až 2020 stoupl normál na 8,2 stupně. 

„Vidíme tedy, že jen za posledních třicet let se normál zvýšil o celý stupeň. V tom hledejme problém pro krajinu i pro člověka. Tento vzestup je totiž nebývale rychlý, jednotlivé ekosystémy se adaptovat takto rychle nezvládají a člověk musí na adaptaci vynakládat stále větší finanční prostředky,“ říká Tolasz.

Zároveň dodává, že průměrné hodnoty jsou jen drobným ukazatelem problému. Důležitější je například charakteristika teplých a suchých období na jedné straně a výskyt vichřic, přívalových srážek a povodní, které s rostoucími teplotami přímo souvisí. „To je i hlavní důvod, proč se v projektu Perun Technologické agentury věnujeme přípravě nových scénářů změny klimatu pro Česko, proč analyzujeme historický vývoj u nás a proč budeme analyzovat projevy změn ve vybraných ekosystémech nebo ve vodním režimu,“ dodává klimatolog ČHMÚ.

Z řady od roku 1961 je vidět, že tepleji bylo například i v roce 1989 a 1990, ještě více pak na přelomu tisíciletí a v roce 2002 nebo v letech 2007 a 2008. Od roku 2014 byl ale pouze jeden rok pod průměrem, a to je ten zásadní problém. Důležitou roli totiž hraje právě délka nepříznivého období.

„Posledním opravdu významně podprůměrným rokem byl rok 1996. Teploty stále rostou a pravděpodobnost chladnějšího roku je velmi nízká, což není normální. Například rok 2021 byl v rámci poslední dekády podprůměrný, ale pokud by taková teplota byla naměřená v devatenáctém století, patřil by k rekordně teplým rokům,“ uzavírá Zahradníček.