Rozdíl teplot maximálně 5 stupňů a nebát se větrat. Jak vyzrát na klimatizování auta v letním pařáku?

Mít v autě 20 stupňů, zatímco venku jsou tropy, není ten nejlepší způsob, jak používat klimatizaci. Tu bychom navíc měli zapínat celoročně.

ac1

Foto: Midjourney

Jaké platí zásady při používání klimatizace v horkých letních dnech?

0Zobrazit komentáře

Když je venkovní teplota přes 30 stupňů, může se vnitřek vašeho auta na přímém slunci během jedné hodiny rozpálit tak, že v něm sotva vydržíte. V takovém momentě je samozřejmě nejlepším řešením zapnout klimatizaci, která vytvoří příjemný chládek. Její používání má ale své zásady a jejich nedodržování může způsobit zdravotní problémy, únavu, ale i technické komplikace na vozidle. Čemu byste se tedy měli vyhnout?

Zaprvé – klimatizaci není nutné zapínat vždy, zvláště pokud jedete jen kratší trasu nebo často zastavujete. V takovém případě zvládnou auto efektivně ochladit i pořádně otevřená okna. Klimatizace funguje nejlépe až při rychlejších otáčkách motoru, zapnout ji tak dává smysl při delších cestách a ve vyšších rychlostech.

Pozor byste taky měli dávat na to, abyste v autě nevytvářeli příliš velký teplotní rozdíl oproti prostředí venku. Když to uděláte, riskujete zánět dýchacích cest, ale také bolesti hlavy a další obtíže. V ideálním případě je dobré nechat auto před cestou vyvětrat otevřenými okénky či dveřmi. Během toho klimatizaci zapněte na nejnižší teplotu a chvilku počkejte, ideálně mimo automobil. Následně vyjeďte, ale klimatizaci nastavte na úroveň, která je nižší maximálně o pět stupňů oproti venkovní teplotě.

Klimatizace je běžnou součástí každého vozu. Zejména ve vedrech se však hodí ji umět ovládat

Samozřejmě mohou nastat scénáře, kdy je venku třeba 32 stupňů, což by znamenalo udržovat uvnitř přibližně 27 stupňů, což není úplně komfortní. V takovém případě je dobré teplotu v kabině snižovat postupně a pomalu ji zvyšovat na onen pětistupňový rozdíl před vystoupením.

Pořád platí, že při používání klimatizace by měla být zavřená okna, občas je ale potřeba vzduch v autě vyměnit jednorázovým vyvětráním. Klimatizace ho totiž vysušuje a suchý vzduch způsobuje podráždění dýchacích cest či kůže a řidiči jsou v něm náchylnější k únavě. Prudkým jednorázovým vyvětráním tak do auta dostanete chybějící vlhkost a můžete pokračovat v cestě.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Klimatizace ovšem není jen letní záležitostí. Aspoň na chvíli byste ji měli pouštět celoročně, už jen proto, abyste zachovali její správný chod. Její kompresor je totiž nutné promazávat mazivem, které je obsaženo v chladicí směsi. Když ji půl roku nepoužijete a pak najednou kompresor sepne naplno, hrozí, že pojede na sucho a zničí se. Proto se doporučuje zapínat klimatizaci ideálně jednou za dva týdny, nechat ji běžet několik minut a pak ji klidně zase vypnout.

Stejně tak je důležitý pravidelný servis, tedy doplňování chladicího média, a také čištění. V celém systému se totiž usazují nečistoty a vznikají plísně, které se začnou v autě po zapnutí klimatizace vířit. Čištění se doporučuje provést vždy jednou ročně.

Ještěd, vítr na pleši a kochačka v BMW M440d aneb Jsou dny, kdy není nic lepšího než kabriolet

Pokud někdo hledá auto bez střechy, se kterým může jezdit každý den klidně celý rok, ať zkusí dieselovou „čtyřku“ od BMW.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

bmwm440d-1

Foto: CzechCrunch

S BMW M440d xDrive jsme vyšplhali až pod Ještěd

0Zobrazit komentáře

Někteří určitě namítnou, že v aktuálních teplech by člověk do auta za účelem výletu a příjemně stráveného dne vůbec sedat neměl. A mají ve většině případů jistě pravdu. Změnit vše může snad jen to, když máte v garáži kabriolet, protože to je v létě silně návyková záležitost, díky které se do auta těšíte, i když je v něm jinak poměrně nelidsky. Třeba v BMW M440d se pak můžete kochat při jízdě kolem Ještědu a k dokonalosti chybí jen jedno: odvětrávané sedačky. Jinak jsou ale prostě dny, kdy nic lepšího než auto bez střechy není.

Přestože jsme testovali model BMW M440d xDrive s výkonem 340 koní se základní cenou kolem 2,1 milionu a příplatkovou výbavou za téměř další půl milion navíc, odvětrávané sedačky v tomto kabrioletu chyběly. Na kožených sedačkách se tak poměrně rychle zapotíte a automobilky by pro pohodlí člověka udělaly velkou službu, kdyby tento systém do sedaček v autech bez střechy montovaly rovnou. Ale tak to samozřejmě nefunguje. Pokud toto pomineme, pak už se můžete při cestě skutečně hlavně kochat a užívat si ubíhající přírodu.

Ne snad, že by za to nešlo v M440d vzít. Výkon 250 kilowattů, respektive 340 koní samozřejmě není zanedbatelný, navíc s točivým momentem 700 newtonmetrů má auto s třílitrovým vznětovým šestiválcem skutečnou sílu. Z nuly na sto se dostanete za pět vteřin a udávaná maximální rychlost je 250 kilometrů v hodině. Jinými slovy – i s tímto autem jde jezdit skutečně rychle. I se staženou střechou můžete díky větrné cloně jet se „zavřenými“ okny celkem komfortně klidně 130 kilometrů v hodině po dálnici. Jen to zkrátka díky nebo kvůli (tady si musí každý vybrat sám) dieselu nebude nutně taková zábava.

Vedle dieselu to ještě může být pohonem všech čtyř kol nebo automatickou převodovkou. Nic z toho určitě není špatně, jen záleží na tom, k čemu zrovna chcete auto využít. Třeba když jsme loni testovali BMW Z4 20i, tak nás manuální převodovka prakticky „nutila“ k tomu, abychom si s autem trochu zablbli. Přestože koní bylo pod kapotou mnohem méně. Fantastické kupé Lexus LC 500 (které se také dělá ve verzi kabrio) je pak díky svému atmosférickému pětilitrovému vidlicovému osmiválci kapitola sama pro sebe, a to nejen zvukem.

BMW M440d je svým projevem kultivovanější než jeho benzínoví kolegové, ať už z jakékoliv stáje, a tak nemůžete očekávat, že by vám z výfuku neustále střílelo. A to ani když automatické převodovce pomůžete a pomocí pádla pod volantem si třeba před zatáčkou podřadíte. Tenhle dieselový bavorák s plátěnou střechou, díky které je oproti předchozí generaci k dispozici o trochu více úložného prostoru, nabízí něco trochu jiného. Třeba až tisícikilometrový dojezd, který vám na displeji svítí, když natankujete plnou. Díky čtyřkolce zase máte maximální kontrolu prakticky ve všech situacích.

Pokud bych si měl takové auto brát jednou za čas někam na výlet a chtěl si v něm užít trochu víc zábavy, diesel s náhonem na všechna čtyři kola by asi nebyla moje první volba. BMW M440d se nicméně může stát naprosto ideálním společníkem, pokud toto auto se stahovací střechou chcete používat celý rok, a klidně jako takzvaný daily driver. Mnoho řidičů si vůz bez střechy pořizuje jako své druhé nebo třetí auto hlavně pro zábavu, což znamená, že více stojí v garáži, než jezdí. V případě BMW M440d to tak ale rozhodně být nemusí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nevýhodou kabrioletů v zimních měsících, pokud se je rozhodnete využívat po celý rok, může být horší tepelná izolace, ale na to byl námi testovaný bavorák připraven. Sedačky sice neměl odvětrávané, ale vyhřívané ano – a (nejen) v zimě dokonce umí foukat teplý vzduch přímo za krk. Spolu s vyhřívaným volantem jsou to do chladnějšího počasí příjemné benefity a sundanou střechu můžete mít klidně i v zimě. Samotné sedačky nabízí široké možnosti nastavení včetně slušné boční opory, pokud se do toho hodláte při řízení více opřít, a skvělou vychytávkou je podavač bezpečnostního pásu.

K dispozici jsou sice i dvě zadní sedadla, ta vám ale pravděpodobně budou sloužit hlavně jako další zavazadlový prostor, protože na pohodlnou jízdu na delší vzdálenosti to není. V interiéru je to jinak „staré dobré“ BMW posledních let, kdy si velmi rychle osvojíte všechny ovládací prvky, ať už přímo na volantu, jinde v kokpitu, nebo na velkém dotykovém displeji uprostřed. Pokud využíváte systémovou navigaci, můžete si ji nechat promítat i přímo na displeji za volantem, sám nicméně stále zapínám přes Apple Carplay tu od Googlu. A auto sice podporuje bezdrátové nabíjení včetně bezdrátového připojení telefonu, ale nejednou se během našeho testování telefon v přihrádce přehrál a odpojil. Tohle by ještě chtělo vychytat, nejen u BMW.

Dieselové čtyřkové kabrio jsme prohnali i po dálnici, ale prakticky jen v nezbytně nutných případech, protože když máte staženou střechu, a ideálně i okénka, tak vás to táhne spíše mimo hlavní tahy, kde si můžete jízdu naplno užít. Přes Dubou a Doksy jsme se nakonec klikatými cestami vyšplhali až těsně pod Ještěd, zatímco nám celou cestu foukal vítr na pleš – a na tu je třeba v kabrioletu dávat pozor. V letních dnech na vás totiž praží sluníčko prakticky nonstop, a tak se bez pokrývky hlavy neobejdete. Jelikož jsme při tomto výletu auto úplně nešetřili, spotřeba byla vyšší než v papírech udávaných 6,6 litru na sto kilometrů. Na tu, ale klidně ještě o něco nižší hranici, se nicméně podle jiných testů dokážete bez problémů dostat.