Ke startupům se dostal v roce 2011 přes Jihomoravské inovační centrum (JIC) – a od té doby se aktivně dívá na různé příležitosti na trhu. „Musím ale říct, že úspěšnost mých projektů zatím není příliš vysoká. Nicméně teď je mi 37 let a mám pocit, že jsem vlastně pořád na začátku mé startupové kariéry,“ směje se Jan Antonín Kolář.

Ještě při studiích na Masarykově univerzitě v Brně vytvořil platformu Universator, která měla za cíl pomáhat mladým lidem s výběrem vhodné školy, a srovnávač cen lístků na vlak Kdyjedeš. Pak prodával trička (celkem 30 tisíc kusů) prostřednictvím firmy Jackova Továrna, rozjel také výukovou aplikaci Yadada a startup pro obchodování s digitálním uměním Rightclick, do kterého se zapojilo asi tisíc umělců.

„Monetizace těchto projektů byla složitá, dlouhodobého úspěchu bychom se pravděpodobně nedočkali. Některé jsme prodali pod realizační cenou, takže to rozhodně nepovažuji za úspěch. Bylo to ovšem důležité pro můj osobní rozvoj – navíc postavit startup, který odolá, je složité. V Česku se docela cení, když někdo neuspěje, ale dokáže se z toho poučit,“ míní Kolář.

A neúspěchy ho opravdu neodradily. Před dvěma lety spustil společně s programátorem Denisem Valáškem projekt Česká země, který měl za cíl provozovat interaktivní mapu pro vyhledávání pozemků, u nichž nebylo jasné, kdo je jejich vlastníkem. Lidé tak měli možnost zjistit, zda náhodou nemají nárok na dávno zapomenutou parcelu, která kdysi patřila jejich předkům, a následně zahájit dědické řízení.

V lednu roku 2024 ale skončila desetiletá lhůta, po které nevyužité majetky propadly státu – celkem 16 300 hektarů půdy v hodnotě přes deset miliard korun. Česko chtělo tímto zákonem, který je účinný od ledna roku 2014, vyřešit problém velkého množství opuštěných pozemků bez jasného majitele. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sám aktivně vyhledával právoplatné majitele a více než 65 tisíc pozemků se mu podařilo původním vlastníkům či jejich potomkům vrátit.

Lidé, kteří objevili zapomenutý pozemek po svých předcích až teď a přesto ho chtějí získat do svého vlastnictví, ale stále určitou šanci mají. Už to ovšem jde pouze prostřednictvím určovací žaloby, tedy soudním sporem, přičemž musí uvést, že o nemovitosti nevěděli. A tedy ji nikdy neměli v úmyslu nechat opuštěnou a nevyužitou.

Právě proto obnovili Kolář s Valáškem činnost projektu Česká země – tentokrát s vyšperkovanějším byznysovým modelem. „Před rokem a půl pomohla naše mapa stovkám lidí najít zapomenutý pozemek po předcích. Bylo to ale postaveno na aktivním dohledávání dědiců v zahraničí, takže šlo spíš o službu lidem. Po státní lhůtě se na nás obrátila jedna rodina, která objevila opravdu hodnotnou nemovitost, na niž měla nárok. Mezitím ovšem propadla státu. A my se rozhodli, že se na to podíváme – stejně jako na případy v tuzemsku.“

Dvojice podnikatelů tak rozhodila sítě a pokusila se zjistit, co všechno je potřeba udělat, když už skončila státní lhůta. Právníci, kteří se této problematice věnují, provedli důkladnou rešerši a zjistili, že naděje na získání majetku zpět stále existuje. „Teď už bohužel ty pozemky nejdou jen prodědit, je potřeba podat žalobu. Tím se ale otevřely tisíce potenciálních případů, zapomenutých pozemků je totiž stále celá řada. A celkem mají hodnotu přes 10 miliard korun,“ vysvětluje Kolář.

Hodnotná nemovitost v jihočeském Protivíně, která propadla státu. Původním majitelem byl Leopold Balliš:

V průběhu obnovy České země navíc Koláře a Valáška napadlo, že by mohli pomocí umělé inteligence sami vyhledávat právoplatné majitele zapomenutých pozemků, následně je oslovovat a za provizi jim zkusit pomoct se soudním řízením. „Hledat ty lidi ručně by byl nadlidský úkol,“ poznamenávají.

Prototyp AI agenta umí vyhodnotit unikátnost jména, odhadnout hodnotu majetku, provést základní vyhledávání na Googlu a vytvořit report, na základě kterého je možné dědice kontaktovat. „Samozřejmě to nezvládne u obecných jmen jako je Jan Novák. Zajímavý je ale případ Bedřišky Rosenbaumanové, kde může být nalezení jejích dědiců snazší,“ vysvětluje Kolář.

Bedřiška Rosenbaumanová vlastnila pozemky, které jsou teď v celé databázi zapomenutých majetků jedny z vůbec nejhodnotnějších. Jde o tři parcely v Úvalech u Prahy o celkové rozloze přes 15 tisíc metrů čtverečních. Jejich cena se pohybuje v řádu vyšších jednotek milionů korun. Dědic, který by na ně měl právo, se ale ještě nenašel, a tak propadly státu.

Hodnotná nemovitost v jihomoravské Břeclavi, která propadla státu. Původním majitelem byl Julius Weiss:

Svého agenta představili Kolář s Valáškem během nedávného hackathonu českého startupu E2B, který nedávno získal investici 200 milionů korun. A na akci získali druhé místo. „Teď přemýšlíme nad škálovatelností projektu. Řešíme například, jestli jsme schopni pracovat i s databázemi dalších států a dělat v nich základní screening. Začít bychom chtěli na Slovensku, zapomenuté pozemky jsou i ve Spojených státech,“ uvádí Kolář.

Po spuštění nové verze se už týmu České země ozvalo přes 50 lidí, kteří objevili pozemek, na nějž můžou mít nárok. „U dvou z nich má ten majetek hodnotu přes milion korun. Zároveň ale musí počítat s tím, že se stát pozemků jen tak nevzdá – a velmi pravděpodobně se odvolá. Celý ten proces je tak na několik let,“ připomíná šéf projektu.

Parcela v Úvalech u Prahy. Původní majitelkou byla již zmíněná Bedřiška Rosenbaumanová:

A právě provize v řádu několika desítek procent z ukončených mezinárodních dědických řízení tvoří většinu příjmů projektu. Zbytek generuje prodej katastrálních dat na mapovém portálu PZMK, který rovněž provozuje Kolář.

AI agent by teď ale mohl hledání majitelů hodnotných parcel urychlit. „Vezmeme seznam a určíme pozemky, které jsou zajímavé z pohledu rozlohy a umístění. Na ty pak nasadíme robota, který urychlí vyhledání lidí s nárokem na konkrétní parcely, abychom je mohli oslovit a nabídnout jim pomoc,“ popisuje Kolář.

Nejčastějšími zapomenutými majetky jsou různá políčka, louky nebo sady. Takových pozemků je 120 tisíc. Dále je v seznamu přibližně 2000 staveb, často v dezolátním stavu. „Ale ne vždy. Máme případy, kdy majitel emigroval a ze zahraničí budovu pronajímal. Pak ale zemřel a jeho potomci netušili, že jejich předek něco v Česku vlastnil. Nájemníci pak v domě žili i nadále – zdarma, protože jim už nechodily faktury,“ uzavírá Kolář.

Česká země už pomohla znovunalézt majetek předků nižším desítkám lidí, včetně těch, kteří dnes žijí v USA, Rusku nebo Srbsku. Podívejte se i vy, zda nejste dědicem nějaké zajímavé nemovitosti.