Čím déle se válka na Ukrajině táhne, tím častěji jsou slyšet hlasy, které volají po kompromisních řešeních, snížení či zastavení dodávek zbraní nebo usednutí obou stran k jednacímu stolu. Mnozí politici a experti zároveň varují předtím, aby vítězství Ukrajiny neznamenalo destabilizaci vnitropolitické situace v Rusku nebo jeho rozpad. Ukrajinista a historik David Svoboda je však nekompromisní. Mantru nepostradatelného a jednotného Ruska si podle něj přiživujeme zbytečně a na ústupky není prostor.

O svůj pohled se podělil v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete pustit na odkazu níže. Dlouhodobě tvrdí, že třetí světovou válku už prožíváme a ve skutečnosti je současné dění jen počátkem nové etapy dějin Ruska i Ukrajiny – a v ideálním případě takové Ukrajiny, která bude směřovat k demokratickému systému západního střihu, a Ruska, které nebude hrát roli světové velmoci.

Na základních faktech, totiž že Ukrajina byla napadena Ruskem, se většina společnosti shodne. „Problém ale už je z této pravdy vyvozovat ‚neokecatelné‘ důsledky. Není přeci možné jedním dechem tvrdit, že Ukrajina byla napadena, ale zároveň říkat, že by porážka neměla Rusko moc bolet,“ říká David Svoboda s tím, že Ukrajina by v konfliktu měla mít plnou legitimitu.

Častým pragmatickým argumentem je, že Ruská federace by se neměla rozpadnout, protože by hrozil vnitropolitický boj o jaderné zbraně a celková destabilizace regionu. Jakkoliv se totiž může zdát, že konvenční ruská armáda mele z posledního, odborníci na jaderné zbraně tvrdí, že nukleární arzenál má naopak na světové úrovni. Podle Svobody je ale na čase, abychom si i dříve nerealistický scénář rozpadu Ruska připustili a přestali se ho bát.

„Nepodléhali jsme vlastně stejným a planým obavám v roce 1991? Vždyť ta dojemná starost o to, aby Sovětský svaz zůstal pohromadě a aby se Ukrajina neoddělovala, byla v zrcadle dnešního dění úplně pošetilá,“ připomíná ukrajinista historickou paralelu a dodává: „Nemůžeme se bát knockoutovat o dvě hlavy většího soupeře proto, že se skácí a zalehnul by sousedova psa,“ říká Svoboda.

Jinými slovy, probíhající válka by podle něj měla být v podstatě hrou s nulovým součtem. Když jedna strana plně vyhraje, druhá musí naopak plně prohrát. Třetí možnost neexistuje, jestliže chceme, aby se stát pod vedením Volodymyra Zelenského vydal výhledově cestou demokratické země západního střihu.

„V podstatě jedeme noční krajinou s parkovacími světy, nevidíme metr před sebe. Nechápeme, že před očima se nám odehrává významný geopolitický posun, na jehož konci bude jiná Ukrajina a jiné Rusko. Anebo možná žádná Ukrajina nebo žádné Rusko. Každopádně se dějí velké změny, a proto musíme pohlédnout za horizont a zvažovat alternativní scénáře,“ vysvětluje Svoboda.

Jedním z klíčových témat, která se budou řešit v souvislosti s ukrajinskou populací, bude v příštích měsících podle Svobody takzvané PTSD, tedy posttraumatický stresový syndrom. Mnozí Ukrajinci jsou již teď psychicky tak vyčerpaní, že jakékoliv připuštění porážky by znamenalo ještě horší náladu ve společnosti. Takové zklamání by pak podle něj jen stěží vyústilo v demokratické zřízení, naopak by hrozila větší náklonnost Ukrajiny k autoritářským režimům a mohla by si dobrovolně zvolit svého Putina.

V přijetí tohoto radikálnějšího pohledu na věc nám podle historika nebrání nic víc než naše mysl. Jako Západ jsme se totiž s Ukrajinci prý nedokázali ještě zcela sžít. Finanční a materiální podpora nebo soucit a ochota pomáhat jsou jedna věc. Ovšem neznamená to, že bychom ukrajinské utrpení brali za vlastní a přijali ho jako součást naší historie.

„Kdyby se to, co se stalo Ukrajině, dělo Slovákům, speciálně u nás by nikdo nepochyboval o tom, že Rusové řežou do našeho vlastního těla a masa. Kdyby Polákům, tak jakbysmet. Problém je, že Ukrajinu bereme stále jako tu třetí. Samozřejmě stále užívá našich sympatií, bez nich by se už dávno položila. Zároveň bychom se ale bez Ukrajiny položili dávno i my,“ uzavírá David Svoboda.