Je to jen několik měsíců, co skončily stávky hollywoodských herců a scenáristů kvůli novým smlouvám se studii. Mezi hlavní body, co se řešily, patřilo používání umělé inteligence jak při psaní scénářů, tak při nahrazování skutečných herců jejich digitalizovanými modely. Nakonec se domluvila výrazná omezení pro používání algoritmů, aby se ochránili filmoví a televizní pracovníci. Netrvalo ale dlouho a nebezpečí se vrátilo z jiné strany: od Sory. Co bude nástup umělé inteligence znamenat pro Hollywood?

Americká firma OpenAI před více než měsícem představila nový nástroj Sora, schopný vytvářet videa, a dokonce už na zajímavých experimentech pracovala i s několika filmaři. Podobně jako jiné příklady generativní umělé inteligence také Sora analyzuje kvanta již existujících videí a učí se napodobovat různé prvky – od samotných objektů v obrazu přes barvy, povrchy a nasvícení až po pohyb kamery. OpenAI přitom předkládá, že počítač dokáže napodobovat i herectví či různé projevy emocí. Stačí napsat příslušný požadavek.

V současnosti Sora dokáže vygenerovat nanejvýš asi 60 vteřin dlouhá videa a v rámci testování je dostupná pouze vybranému okruhu vývojářů a akademiků. Nejspíš ale nebude trvat dlouho, než bude přístupná na pozvánky a později i širší veřejnosti. Už nyní její výsledky dalece předčí to, co si mnozí dokázali jen před pár lety představit. V mnoha případech na první pohled není poznat, že se nedíváme na video z kamery nebo na výsledek desítek hodin práce animátorů, ale na pohyblivé obrázky vytvořené automaticky strojem.

Soru, případně podobné nástroje od jiných firem, samozřejmě v blízké době nebude možné použít zcela samostatně k tvorbě videí. Stejně jako ChatGPT při práci se scénáři. Výsledky od umělé inteligence nejsou ani zdaleka dokonalé, často se objevují chyby v prostorových souvislostech nebo tvarech prvků obrazu a různé logické lapsy. Pokud mají být produkty umělé inteligence použity ve filmové tvorbě, je a bude nutné, aby je kontrolovali či korigovali lidé. Nicméně Sora a další mají potenciál zjednodušit práci filmovým profesionálům a některé úkony, které dnes vykonávají lidé, v dohledné době zcela nahradit.

Introducing Sora, our text-to-video model.

Sora can create videos of up to 60 seconds featuring highly detailed scenes, complex camera motion, and multiple characters with vibrant emotions. https://t.co/7j2JN27M3W

Prompt: “Beautiful, snowy… pic.twitter.com/ruTEWn87vf

— OpenAI (@OpenAI) February 15, 2024

V Hollywoodu se na toto téma okamžitě rozpoutala diskuze, přičemž o nejvýraznější praktický příspěvek se postaral herec, filmař a majitel studia Tyler Perry. Nedávno se rozhodl, právě v reakci na představení Sory, odložit rozšíření svého studia o dvanáct natáčecích ateliérů v celkové hodnotě 800 milionů dolarů, tedy asi 18,5 miliardy korun.

„V průběhu posledního roku jsem slyšel, že se něco takového chystá (uvedení Sory, pozn. red.), ale dokud jsem neviděl ukázky, vůbec jsem netušil, co to dokáže. Je to pro mě šokující,“ řekl Perry v rozhovoru pro magazín The Hollywood Reporter. Popsal, že takto pokročilá umělá inteligence může odstranit potřebu například stavět ve studiu kulisy, jestliže lze prostředí vygenerovat v počítači pouhým slovním popisem.

„Když jsem se na tu technologii díval, okamžitě jsem začal myslet na lidi v průmyslu, které by to zasáhlo, ať už by to byli herci, operátoři techniky jako zvuk, svícení, transport nebo střih. Vlastně myslím, že tohle zasáhne úplně všechny v zábavním průmyslu,“ vysvětlil Perry. Sám zároveň přiznává, že umělou inteligenci nedávno využili ve dvou zatím nejmenovaných filmech, na nichž jeho studio pracuje. Na jedné straně se Perry na celou situaci dívá coby majitel produkční společnosti, kde teď vzniká příležitost ušetřit a urychlit práci, na druhé je sám hercem, který vnímá nebezpečí pro práci jeho i kolegů.

Umělá inteligence se v Hollywoodu výrazně řešila i po většinu loňského roku, konkrétně mezi dubnem a listopadem, kdy probíhaly stávky scenáristů, herců a dalších filmových profesionálů ohledně nových dlouhodobých smluv se studii. Hlavními tématy přitom bylo jednak vyžívání generativních algoritmů při tvorbě scénářů, jednak skenování herců, kteří by pak už nebyli potřeba například do pozadí scén – čímž by samozřejmě ti, kteří nejsou vysloveně celebritami, přišli o práci.

Situace se nakonec měla vyřešit ve prospěch tvůrců, kteří si díky silným odborům dokázali vyjednat striktní pravidla pro použití umělé inteligence v bezprostředně kreativních částech přípravy, natáčení i postprodukci filmů. Přibývání nových nástrojů ale pokaždé výrazně mění situaci a technologický vývoj probíhá mnohem rychleji, než jsou schopna vyjednávání odborů se studii a smlouvy na několik let reflektovat.

Například tak hrozí, že příští významná tvůrčí osobnost se nebude moci vypracovat třeba z pozice asistenta produkce nebo člena druhého natáčecího štábu na režiséra, protože takových pozic bude výrazně méně a uniknou jí. Také se tím výrazně zvýší tlak na výkon, který je už tak pro mnohé bez bohatých rodin nebo dobrých konexí nezvládnutelný.

Aby se lidé začínající v Hollywoodu prosadili, budou muset být zkušení a schopní. Jak ale mohou nabrat zkušenosti a zlepšit své schopnosti, když kvůli nedostupnosti „nižších“ pozic nebudou moci pracovat u filmu či v televizi a kvůli nutnosti platit účty jinou prací nebudou mít prostor se bokem vzdělávat?

Hollywood je navíc už dlouho elitářské prostředí, kde uspějí hlavně ti, kdo mají široké prostředky, obrovskou míru štěstí nebo těží z nepotismu, a jsou tedy příbuzní „někoho slavného“. Velký nástup umělé inteligence by stávající situaci zásadním způsobem zhoršil a filmový a televizní svět by se ještě více uzavřel okolí, což by pravděpodobně vedlo také k tvůrčí stagnaci – horší, než jakou pozorujeme nyní, v době téměř absolutní nadvlády studií a byznysových rozhodnutí nadřazených těm uměleckým.

Vedle toho probíhá i více filozofická debata o hodnotě umění vytvořeného strojem. Nedávno se ve filmovém průmyslu snažili předejít situaci, kdy by se algoritmus použil pro vygenerování základního scénáře podle popularity a profitability různých témat, obsahu dialogů, stylů vyprávění a podobně. Takové nasazení umělé inteligence přitom může znamenat také ztížení práce lidí, respektive její devalvování. Lidský scenárista by pak mnoho času trávil místo své vlastní tvorby opravováním práce počítače. Totéž se může stát u vizuálních efektů, kdy po vygenerování záběrů je stále potřeba všechny pixely zkontrolovat a opravit nebo nahradit.

Hrozba pro filmové tvůrce na nižších pozicích, ať už jde o osvětlovače, runnery, kostyméry, maskéry nebo animátory, vychází ze samotné technologie, která je mnohem rychlejší a levnější. Ve skutečnosti se ale situace má trochu jinak, než se jeví na první pohled – umělá inteligence nedokáže zcela nahradit práci umělců, neobejde se totiž bez jejich původního vkladu, ze kterého sama čerpá informace. A tím se dostáváme zpět k problému, který se řeší od začátku: máme zde co do činění s počítačovou tvorbou, nebo krádeží už starších příspěvků?

Otázka plagiátorství se ve světě umění samozřejmě řeší už tisíce let, vždy ale šlo spíše o jednotlivce napodobující někoho jiného, a ne o rozsáhlý, v zásadě industrializovaný proces – jako když umělá inteligence trénuje na stovkách tisíc, milionech děl. Velice často přitom nejde o licencovaná díla a jejich autoři, respektive držitelé autorských práv, nedostanou žádný honorář. 

Technologie k nim přistupuje v zásadě jako k nerostnému zdroji, který se vytěží, ovšem s tím, že časem ho už nebude potřeba. Umělci proto už v minulosti žalovali programy umělé inteligence jako Stable Diffusion, Midjourney nebo DALL·E. OpenAI uvádí, že při cvičení Sory používá veřejně dostupná videa a videa licencovaná od držitelů autorských práv. Jedná se ovšem o tvrzení bez bližších důkazů, prý kvůli udržení si konkurenční výhody.

Umělá inteligence samozřejmě může mít i pozitiva. Pokud se nevyužívá pro parazitování na práci jiných umělců, v mnoha případech může zjednodušit práci. Nebo ji filmaři mohou použít k experimentování s různými výtvarnými pojetími záběrů a scén.

Výrazně může pomoci také nezávislým tvůrcům, kteří nemají prostředky pro najímání rozsáhlého štábu či tvůrců speciálních efektů a nemohou se vydávat na natáčení do skutečných lokací ani budovat kulisy. Díky generativnímu algoritmu nemusí přesvědčovat vedení studií a producenty, aby jim dali finance, a tak projekt vytvoří sami a prezentují ho v mnohem atraktivnějším zpracování než dosud.

Umělá inteligence ve filmové tvorbě nevyhnutelně bude mít zcela zásadní místo už v blízké budoucnosti. V následujících měsících a letech se bude hlavně řešit, zda je prostředkem pro větší kreativitu lidí, nebo nástrojem pro její potlačení ve prospěch levnějšího produktu.