Je potomek donského kozáka a Češky narozené na Ukrajině. Nikdy tak neměl o Rusku naivní představy. Vypracoval publikaci o jeho dějinách, ale přesto se na něj snažil zcela nezanevřít. Jak se ukázalo, naděje na větší změnu byly i po rozpadu SSSR zbytečné. Když byl Alexej Kelin v roce 2019 v největší zemi světa naposledy – a podle svých slov nejspíš definitivně –, byl to prý jeden z největších trapasů, které v životě zažil.

„Lidé, které jsem dříve znal, jako bývalý ministr kultury Michail Švydkoj nebo rektor moskevské univerzity Pivovar a mnoho dalších, se chovali tak, že jsem je vůbec nemohl poznat. Byli jak uťápnutí otroci Putinova režimu,“ popisuje osmdesátiletý historik, který je mimo jiné spoluautorem Dějin Ruska 20. století společně s Andrejem Zubovem. O svém pohledu na současné Rusko hovořil v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete pustit v přehrávači níže.

Právě čtyři roky stará příhoda podle něj dobře ilustruje, v jakém stavu se v současné době nachází ruská společnost. Tehdy jel do Ruska na konferenci a cestu chtěl mimo jiné využít na setkání s přáteli z disentu. Tvrdí, že Rusové nejspíš odposlouchávali jeho hovory a na základě toho mu rafinovaně dali víza na špatné dny. Naštěstí si lsti včas všiml, ale chybělo málo a mohl být v Rusku zatčen.

Prožil tak jen jeden z mnoha současných symptomů ruské společnosti. „Je degenerovaná a devastovaná. Ten režim už je 105 let v podstatě zločinný. Jen jeden čas předstíral, že je komunistický, pak že jsou internacionální socialisté, ale de facto to byli vždy jen banditi, Leninem počínaje,“ tvrdí Kelin.

Osobně byl také u momentu z relativně nedávné historie, kdy v Rusku stoupala naděje na demokracii. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 byl pozván do Ruska jako jeden z potomků ruského emigranta a zbytky místní intelektuální elity po něm a jeho přátelích chtěly rady, jak tu demokracii tedy vybudovat. Problém bylo, že zároveň dost lidí uvidělo v oslabené zemi příležitost, jak se přiživit. A to jak mezi domácími podnikateli (tak vznikli ruští oligarchové), tak ze zahraničí.

„Viděl jsem třeba smlouvu, kterou v Rusku podepsalo British Petroleum. To byla zlodějina non plus ultra,“ říká Kelin. V ustanovené federaci se tak brzo začalo ve velkém krást, někteří obyvatelé na tom byli ještě hůř než za socialismu a rychle se začal projevovat narativ o zlém západním kapitalismu. „To byly šílené zážitky. Lidé v Moskvě v panelácích na balkoně pěstovali mrkev, aby měli co jíst,“ popisuje historik atmosféru Ruska devadesátých let.

Tehdejší vládnoucí garnitura pod vedením prezidenta Jelcina si tak rychle začala uvědomovat, že pokud bude postupovat stále stejně, lidé se začnou bouřit. Potřebovali proto najít neškodného obětního beránka, kterým neměl být nikdo jiný než Vladimir Putin. V roce 2000 se tak stal prezidentem, jenže všechny překvapil. Bývalý agent KGB byl totiž schopný a do toho měl i štěstí – na začátku jeho vlády totiž skokově vzrostla cena ropy, jíž je Rusko největším světovým vývozcem.

Navíc se ale na rozdíl od svých předchůdců nebál oligarchů. „Začal je škrtit a říkal jim, že ano, mohou dále krást, ale nesmí u toho moc mlaskat a musí alespoň část těch obřích zisků dát do státního rozpočtu. Ale hlavně se za to nesměli cpát k moci a museli být loajální. Jediný člověk, kdo to porušil, byl Michail Chodorkovskij. Skončil v lágru,“ vysvětluje Kelin.

Západ podle něj navíc předstíral, že se nic neděje, a vesele s Ruskem dále obchodoval. Tím dal Putinovi čas, a tak za třiadvacet let vlády – jakoby opakováním minulosti – vznikl v Rusku režim, který je neprůstřelně protkán korupcí a vzájemnou vydíratelností takřka všech, kdo v zemi něco znamenají. Ruský diktátor podle něj počítá i s možností vojenského převratu, k čemuž si v roce 2016 vytvořil i Národní gardu, v podstatě svou osobní armádu.

Jakkoliv by se Kelinových slov mohlo zdát, že nad ruským národem definitivně zlomil hůl, tvrdě rozlišuje vládnoucí garnituru a další desítky milionů lidí. I co se týče rozpoutání války na Ukrajině: „Strašně mi vadí, když se z toho počátku války obviňují Rusové jako celý národ. Rusové byly naopak její první obětí.“

Otázka tak zůstává, co bude s Ruskem dál a zda v něm ještě existuje nějaká naděje na demokracii. Kelin nevěří, že se dokáží Rusové zbavit současného režimu sami, naopak je na demokratickém západě, jak se bude situace dál vyvíjet. „Putin to moc dobře ví, zná západní mentalitu a říká, že nám nejde o nic jiného než jejich surovinové zdroje,“ popisuje a dodává: „Tuhle říši zla nelze obehnat plotem bez toho, aniž by ohrožovala zbytek světa. Je v ní potřeba léčit příčinu, tedy zdevastovanou společnost.“