Rychle rostl obrat, ale i dluhy. Řešili jsme jen investice a pomalu umírali, říká šéfka Eyerimu
Původem Íránka, která žije v Bratislavě, pro CzechCrunch popisuje, jak se podařilo byznys online optiky transformovat a dostat do černých čísel.
Začalo to hezky. Slovenská online optika Eyerim dokázala prvního investora získat ještě předtím, než vůbec spustila svůj e-shop. Od té doby ve čtyřech kolech získala přes 150 milionů korun, a i když jí první roky rostly tržby o stovky procent, podobně na tom byly také dluhy. Zakladatelé kvůli tomu neřešili téměř nic jiného než rozhovory s investory, což se začalo podepisovat i na byznysu. „Největší facku jsme dostali během covidu, kdy všichni v e-commerce rostli, ale nám se nedařilo,“ popisuje Yassaman Omidbakhsh, která firmu rozběhla se slovenským kolegou Martinem Zahurancem. Oba působí jako její ředitele. Pro CzechCrunch Omidbakhsh prozrazuje, co se dělo a jak se z nepříznivé situace dokázali dostat.
Omidbakhsh se narodila a vyrostla v Íránu, kam se ještě občas vrací, v zemi však již nežije ani její rodina. Už od dětství chtěla odejít jinam. To se jí povedlo při studiu univerzity, kterou navštěvovala v malajsijském Kuala Lumpuru. Už tam přičichla k byznysu. Parta jejích spolužáků v té době zakládala různé firmy, přidala se tak k nim a jak to u mladých společností bývá, pomáhala se vším možným.
„Byl to takový extra rychlokurz podnikání,“ vypráví. Právě v jedné z firem se poznala se Slovákem Martinem Zahurancem. Společně pracovali na několika projektech, během kterých zjistili, že jsou v byznysu velmi kompatibilní a sdílejí stejnou vizi. Rozhodli se tak přestěhovat do Evropy a ze Slovenska vybudovat firmu vlastní. „Viděli jsme, jak se dá uspět, tak jsme založili Eyerim. Možné problémy jsme ignorovali a určitě jsme byli naivní, ale to k podnikání patří. Stejně jako odvaha věci měnit,“ popisuje podnikatelka.
Do byznysu vložili vlastní úspory, zároveň ale měli hodně dluhů, peníze jim chyběli i na dokončení vývoje e-commerce platformy. Řešením bylo pustit se do fundraisingu. „Bylo to extrémně náročné, slovo ‚ne‘ jsme slyšeli hodně. Ale vyplatilo se být neodbytní, měli jsme štěstí a investici získali,“ říká Omidbakhsh.
Místo nabírání peněz jsme se začali věnovat týmu. Ukázalo se, že je to mnohem užitečnější než jednat s investory.
Eyerim se tak dočkal oficiálního spuštění, nejdřív se jako oční optika zaměřoval na skandinávské trhy. „Zjistili jsme, že organický trh máme doma, nebyla zde žádná konkurence,“ popisuje Omidbakhsh s tím, že firma rychle rostla, a to meziročně o dvě stě procent. Na podporu dalšího rozvoje uzavírala i navazující investiční kola.
Časem se ale ukázalo, že zejména oblast financí v Eyerimu hodně podcenili a nepořádek v penězích se pochopitelně negativně začal projevovat i v byznysu. „Byl to začarovaný kruh. Měli jsme hodně dluhů, proto jsme museli uzavírat další investice ve formě konvertibilních půjček, abychom mohli splácet starší dluhy,“ přiznává Omidbakhsh. Jako jedno z nejlepších byznysových rozhodnutí teď vnímá najmutí profesionálního finančního ředitele, jenž dal celou oblast do pořádku.
Problémy se paradoxně nejvíc projevily během pandemie koronaviru, kdy obecně hráči působící v e-commerce zažívali velké žně. „Dostali jsme facku, byznys prostě nefungoval a klesly nám i prodeje. Museli jsme se podívat na to, co je špatně,“ popisuje Omidbakhsh. Jako první muselo na řadu přijít procitnutí, že fundraisingem management trávil extrémní množství času a na všechny ostatní priority mu tak nezůstaly dostatečné kapacity.
„Místo nabírání peněz a uzavírání kol jsme se pořádně začali věnovat lidem v týmu. Brali jsme je na kafe a věnovali jim čas. Ukázalo se, že je to mnohem užitečnější než jednat s investory. Kolegové měli skvělé nápady, zároveň jsme si se všemi ujasnili vzájemná očekávání, abychom byli na jedné lodi,“ říká Omidbakhsh s tím, že na rozdíl od mnoha firem se v té době nemuseli uchýlit k hromadnému propouštění.
Současně s tím přišla také krize v osobnější rovině – jako zakladatelé a majitelé firmy neměli ze svého podnikání pocit naplnění. „Necítili jsme, že bychom skutečně řešili problém zákazníků. V takové situaci máte na výběr dvě možnosti, buď se rozhodnete pro razantní změnu a nápady změníte na reálné kroky, nebo si prostě projdete pomalou smrtí. Právě to se tehdy dělo nám,“ přiznává Omidbakhsh.
V Eyerimu tak začali více riskovat a pracovat na novinkách včetně například vstupu do světa kamenných optik, i když to vyžadovalo značné finanční výdaje. „Během dvou let se nám podařilo výrazně snížit ztrátu a loni už jsme vykázali zisk,“ hodnotí Omidbakhsh s tím, že nyní již i sama opět cítí z podnikání naplnění.
„Jsme na dobré cestě a spokojeni jsou také investoři. Společné meetingy, které jsme měli každý týden, teď probíhají jednou za dva měsíce,“ usmívá se a ještě přidává doporučení na knihu 33 zákonů války od Roberta Greena, která jí v krizových situacích pomáhala také v byznysu. „Nejlepší vojenští stratégové se nikdy nespoléhají na historická data. Reagovat musíte na to, co se reálně děje,“ zní jedna z rad.
Aktuálně je tak prý Eyerim zdravým byznysem. V oficiální závěrce za loňský rok svítí tržby přibližně 340 milionů korun a zisk dva miliony. „Letos rosteme o 30 až 35 procent, navzdory nelehké situaci na trhu. Udržujeme si i kladnou EBITDA (zisk před zdaněním, úroky a odpisy – pozn. red.),“ pochvaluje si Omidbakhsh, když spolu mluvíme v pražském Karlíně téměř na dohled od jejich lokální pobočky. Tu Eyerim otevíral v létě, o svém záměru informoval již během jara, a v podstatě je tak firma vyzývatelkou hráčů jako Alensa či Lentiamo.