„Nečekala jsem, že to bude tak strašné. Nemyslím, že u lidí, kteří takto pracují, můžeme mluvit o dobrovolnosti – odcházejí ze špatných ekonomických nebo životních podmínek a ocitli se na místě, kde neexistuje nic jiného než práce,“ říká Apolena Rychlíková o práci migrantů ze střední a východní Evropy, na které stojí západní zemědělství, služby nebo sektor péče. Celý rozhovor si můžete pustit na YouTube, Spotify nebo v Apple Podcasts.

Rychlíková s novinářkou Sašou Uhlovou v novém dokumentu Hranice Evropy navazuje na předchozí oceňovaný dokument Hranice práce, kde se Uhlová nechávala zaměstnávat na nízkopříjmových pozicích v Česku.

„Do té doby nebyly v novinařině tolik přítomné příběhy lidí, kteří se řadí takzvaně k Česku B. Nevěděli jsme, co prožívají. Výchozí situace tohoto filmu je trochu odlišná. Ačkoliv je Česko země, kam za prací migranti a migrantky přicházejí, tak tolik lidí třeba v porovnáním se Slovenskem nebo s Polskem za prací ven nevysílá. Možná bude pro diváky složitější se s tím příběhem ztotožnit, byť je v hlavní roli Češka,“ říká Rychlíková v podcastu Crunch.

V dokumentu, který měl světovou premiéru na prestižním festivalu CPH:Dox v Kodani a minulý týden vstoupil do české filmové distribuce, vidíme Sašu Uhlovou a její záběry z kamery ukryté v brýlích, jak postupně vyráží za sezónní prací na německou farmu, do irského hotelu a nakonec v Marseille pomáhá seniorům v domácnosti.

„Pro Česko je západní Evropa ten ideál, který neustále socioekonomicky a politicky doháníme. Má mnohem robustnější systém sociálního státu i mnohem větší ochranu zaměstnanců, silnější odbory. Nenapadlo mě ale, že věci, kterých jsme byli svědky v Česku, se tam budou opakovat na výrazně zranitelnějších lidech,“ popisuje režisérka hlavní zjištění dokumentu Hranice Evropy.

Práce migrantů v zemích západní Evropy je pohledem dokumentu fyzicky, ale také psychicky vyčerpávající. Zatímco na farmě fakticky neexistuje pracovní doba, v pečovatelském sektoru je práce Uhlové měřená na hodiny, ve kterých se ale nedá stihnout. Když se novinářka ve Francii se svými klienty loučí, pláče a děti jejích klientů jsou v šoku. V irském hotelu si po pouhých několika dnech rychlého uklízení pokojů a tahání matrací „zruší“ rameno. Kromě nedodržování limitů pracovní doby je každodenní realitou nedodržování limitů minimální mzdy a absence právního krytí.

„Dokument končí částí o pečovatelské práci, protože právě péče bude v oblasti práce jednou možná tím největším tématem. V následujících 30 letech evropská populace extrémně zestárne. Náš film tak ukazuje zárodek velké debaty o institucionální péči i péči o lidi v domácnostech, která nás v Česku také čeká – péči budeme jednou potřebovat všichni,“ vysvětluje Rychlíková.

Kromě natáčení dokumentů je Rychlíková také novinářkou, spisovatelkou nebo komentátorkou – na ČRo Plus ji můžete pravidelně slyšet v pořadu Chyba systému, kde s Davidem Klimešem komentují různé problémy české společnosti. Jak se vyrovnává s nálepkou „levicová novinářka“?

„Ráda se bavím o své práci, o hodnotách, které mám, ale to, jak se vnímám politicky, je pro mě jen malý výsek života. Nálepkám jako ‚komunistka‘ na sociálních sítích moc nerozumím. Je to pro mě devalvace takových termínů. Neumím si třeba představit, že bych komukoliv z Echa permanentně říkala, že je fašista, přijde mi to hrozně nevkusné,“ říká Rychlíková.

Pusťte si celý rozhovor. Dozvíte se v něm také:

• Které téma z filmu podle ní v Česku rozpoutá největší debatu?
• Co bylo na natáčení nejnáročnější?
• Co chystá za nový mediální projekt?
• Má z jejího pohledu ještě smysl používat sociální sítě a platformu X?

Partnerem podcastu je Elka Lounge.