„Pura vida,“ říká se na pozdrav v Kostarice. A jako by slova, která se dají překládat jako ryzí či čistý život, symbolizovala celkový způsob života místních. „Říká se tu, že kdo se rozčílí, ten prohrál. A i když je občas důvod se rozčílit, není to akceptovatelný způsob jednání. Život je tu zdánlivě jednoduchý, ale má větší hloubku,“ usmívá se Filip Žák, který si již druhým rokem tento ryzí způsob života na Kostarice vychutnává.

Každé ráno se probouzí do náruče divoké přírody, šumění nedalekého oceánu a pocitu absolutní svobody. Tu prožívá díky plnění svého snu o krásném domě v tropické zemi, který buduje se svou rodinou uprostřed džungle na pozemku o rozloze 2,5 hektaru.

Nejedná se o žádný přikrčený bungalov pod kokosovou palmou. Filip Žák byl schopen díky financím, které získal prodejem svého podílu ve společnosti Eyelevel, vybudovat resort s unikátním designem z pera českých architektů, v němž mohou onu absolutní svobodu okusit všichni, kteří se sem vydají.

Architektura, sny a tropy

Budování nicneříkajícího bungalovu by asi nezapadalo do Filipova životního stylu. „Miluji architekturu a design. Naši před padesáti lety postavili svépomocí v Praze moderní funkcionalistickou vilu, ve které jsem vyrůstal a před lety ji zrenovoval. Rodiče mě vedli k estetice. Když jsem si mohl dovolit začít stavět svoje sny, chtěl jsem si vyzkoušet co nejvíc stylů,“ vysvětluje Žák, pro kterého se stala realizace nejrůznějších projektů životní vášní.

Tu si začal plnit již během svých studií produkce na JAMU. Osud jej však od divadla odvál k marketingu. Coby jeden ze zakladatelů společnosti Eyelevel připravoval marketingové kampaně pro takové klienty, jako byl Dior, Nike, Guess, The North Face či Adidas, pro které následně začal připravovat i podobu butiků po celém světě.

Filip Žák měl proto možnost procestovat celou řadu zemí světa, k čemuž navíc každý půlrok přidával i jednu soukromou pouť s batohem na zádech, co možná nejdál od dění okolního světa. Jedna z těchto cest jej zavedla až do Kostariky, která mu učarovala natolik, že v momentě, kdy se naskytla příležitost začít realizovat sen o domově v tropech, byla tato středoamerická země první destinací na jeho seznamu.

Nový domov

Příležitost začít budovat takový sen přišla zrovna v momentě, kdy Žák se svým společníkem Tomášem Bačou prodali Eyelevel americké společnosti InnerWorkings. „Potřeboval jsem zažít ten pocit, že už nic nemusím dělat. A když jsme Eyelevel prodali, tak to byla ta nejvhodnější chvíle. Měl jsem možnost se zamýšlet, jak chci žít,“ přibližuje své tehdejší pocity šestačtyřicetiletý Žák.

Realizace snu života v Kostarice byla poměrně náročnou výzvou. Prvním úkolem bylo najít vhodný pozemek pro výstavbu. „Já domluvil s brokery schůzky od severu na jih a zůstal makat v Praze. Manželka to s architektem objížděla a volala mi, co našla. Hory porostlé pralesem stoupající přímo od oceánu, úchvatný výhled a neuvěřitelně bujná vegetace nás nepřestávala uchvacovat a překvapí každého, kdo sem přijede,“ popisuje Filip Žák kostarický pozemek u města Uvita, který si nakonec vybrali pro svůj další život.

Cenu prozrazovat nechce, nicméně jeho koupi označuje za šťastnou, jelikož kvůli tehdejší recesi byly ceny relativně nízké. Nákup pozemku proběhl přibližně před osmi lety a stavební práce probíhají již třetím rokem. Z původně zamýšlené solidní vily se totiž zrodil nápad na malý resort, sestavený ze solitérních domů, které přinášejí pestřejší nabídku pro klientelu a více prostoru pro kreativní tvorbu na pozemku.

Jak již bylo zmíněno, Filip Žák má velkou slabost pro architekturu a design, což se promítlo do každého detailu všech staveb. U nich působil jako perfektní rozbuška, která dává prostor ke kreativní explozi přizvaných architektů. Valná většina z nich byla z Čech, protože Žákovi hledali někoho, kdo jim bude stylově blízký.

„Většinou vím, co chci, a dokážu to zadat. Pak se nechám překvapit a nejradši nadchnout. Dobrý architekt může vaše představy ještě o hodně posunout. To mě vlastně baví skoro nejvíc, nechat se inspirovat a pak to zrealizovat,“ přibližuje postup vzájemné spolupráce s architekty Filip Žák, který je také spoluzakladatel značky Kalup Machines.

Jak ale přiznává, realizace podobného projektu v Čechách a na Kostarice se dost zásadně liší. „Tady je všechno jinak, než známe v Čechách. Jazyk, počasí, zákony, zvyklosti, materiály, finance. Když vám v Praze dojdou hřebíky, zajdete do Hornbachu. Tady nejdřív musíte pochopit, co po vás dělník chce, poté rozluštit míru v palcové soustavě a následně si často zajet do 200 kilometrů vzdáleného hlavního města, kde máte šanci něco podobného sehnat. Většinu i celkem běžných věcí jsem dovážel z Evropy nebo USA.“

Resort pro náročné

Přestože bylo plné zahájení provozu resortu odsunuto současnou situací kolem pandemie koronaviru, zájem o ubytování je velký. Mezi nejčastější zájemce patří movití lidé ze Spojených států amerických a v době pandemie zde hledali útočiště podnikatelé z hlavního města.

K dispozici jim jsou veškeré služby, které byste od takového luxusního resortu očekávali, tedy kuchaři, maséři a další osoby, které se starají o naprostou spokojenost klientů. Jak uvádí Filip Žák, aby bylo možné si toto místo vychutnat co nejvíce, je zapotřebí zůstat alespoň pět dnů. Ale existují i tací klienti, kteří chtějí zůstat několik měsíců.

Za tu dobu by měli načerpat ztracenou energii a prožít řadu příjemných zážitků. Podle majitele kostarického resortu by si však měli odvážet i něco navíc. „Doufám, že si tady lidi odpočinou a vypnou. Možná je inspirujeme i v potřebě víc se hýbat a intenzivně vnímat přírodu, a třeba i pracovat na vztahu se svým partnerem,“ říká.

Komplex Art Villas se skládá ze tří samostatných budov. Vzhled první z nich pochází z dílny architektů Refuel Works, tedy Jana Skoupého a Zbyňka Ryšky. Kombinace betonu, skla a dřeva pevně uvězněných v pravoúhlých tvarech se stala ostrým kontrastem k okolní nepravidelné živosti přírody.

Tento objekt s názvem Art Villa představuje hlavní a největší budovu celého resortu. Nabízí pět ložnic, které jsou obehnány masivní terasou s bazénem, jehož hladina jako by se vlévala do oceánu na obzoru. Zároveň je zde k dispozici dětská herna, fitness či taneční místnost.

Vzhled interiéru objektu dostala na starosti Dagmar Štěpánová ze studia Formafatal, která tu uplatnila svou zálibu ve stylu jihoamerických architektů. Ten navíc obohatila o originalitu české tvorby a výsledek vnesl do betonové surovosti útulnost a barevnost, především díky přírodním barvám a materiálům.

Art Villa brzy nato dostala dalšího sourozence, kterým se stal objekt Atelier. O poznání komornější budova, která byla původně určena přímo pro Žákovi, má mnohem větší snahu splynout se svým okolím. I přesto se stále jedná o moderně pojatou minimalistickou architekturu, kterou má i v tomto případě na svědomí Dagmar Štěpánová.

Oceňovaná architektka v tomto případě stojí za podobou interiéru i exteriéru, který se snaží vymazat hranice mezi tím, co je uvnitř a co venku. Opět jsou k dispozici nádherné výhledy, ale i daleko větší soukromí než v Art Ville, stojící několik desítek metrů výše v kopci.

Na tomto objektu nejvíce poutá pozornost fasáda vyrobená z měděně zářících, částečně transparentních dílců, které jsou doplněny o dřevo opalované japonskou technikou Shou-sugi-ban. Interiér laděný do zemitých tónů nabízí částečně krytý bazén, nábytek zhotovený na míru i posuvné příčky, kterými lze libovolně definovat vnitřní prostor.

Jako poslední byl resort doplněn o zajímavé přístřešky nazvané Coco. Tyto kokosové skořápky, připomínající spíše slepičí vejce, má na svědomí studio Archwerk opět za přispění kreativity Dagmar Štěpánové. Malá vajíčka nabízejí možnost absolutního splynutí s přírodou, jelikož nocležníky, kterým koukají nohy ven z postelí, téměř lechtá listoví okolních palem.

Dva z těchto domků se také staly novým domovem Žákových. „Každý dům, který jsme postavili, ať už v Čechách, nebo tady, zabydlujeme, abychom si užili ten pocit. Taky vychytáváme detaily, aby se pak u nás hosté, pokud možno, cítili líp než u sebe doma,“ vysvětluje Filip Žák jeden z důvodů stěhování.

Tím dalším je i snaha pustit si přírodu co možná nejvíce do života a udělat z ní dalšího člena rodiny. „Vždycky jsme žili zajímavý život, a tak se snažíme v tom pokračovat. Sportovní auta jsem prodal a pořídil si offroad a elektrickou cross motorku. Krásná příroda nám dělá dobře na duši,“ usmívá se provozovatel architektonicky výjimečného resortu, který v Kostarice žije se svými dětmi a ženou Petrou trvale již dva roky.

Nikdy nekončící pouť

Práce na resortu navíc nekončí, takže by jména dalších českých architektů mohla časem přibývat. „V rámci našeho pozemku mám před sebou ještě saunu, ‚skleněný‘ domeček uvnitř džungle, malý domek ukrytý pod zemí pro naši rodinu, abychom měli kde být, když je vše vybookováno, nebo domek pro zaměstnance. A pár dalších lidí má taky zájem se k nám připojit a něco si tady postavit, tak uvidíme,“ nastiňuje budoucí plány Filip Žák, muž, který prožívá skutečný Pura Vida.

Práce okolo celého pozemku tedy připomíná nikdy nekončící pouť. Své o tom ví nejen tři zahradníci, kteří se starají o zeleň prostupující celým pozemkem, ale přímo i sám Filip Žák, jehož ruce se pravidelně zapojují do prací prováděných na pozemku. Mimo manuální práce si však najde čas i na jiné aktivity.

„Ráno pár minut řeším zprávy, pak jdu na hodinku cvičit nebo surfovat. Potom rozdám práci a jdu pracovat rukama na nekončícím seznamu věcí. Po obědě si dám asi 30 minut meditace a půlhodinky siesty/spánku. Odpoledne ještě asi tři hodiny manuálně pracuji, a pak přijdou děti ze školy, tak spolu blbneme. Petra s dětmi chodí spát už po sedmé večer, takže potom vyřizuju e-maily a vymýšlím, co a jak další den, týden, rok,“ nastiňuje Žák běžnou podobu jednoho dne v místě svých snů.

Příliš času ale již nezbývá na návštěvy rodné země. Česko má Filip Žák podle svých slov rád a rozhodně se chce jednou vrátit. Teď ale hodlá realizovat projekty jinde a možná to nebude jen na Kostarice. „Později uvidíme, jestli ještě vyrazíme někam dál, ale určitě bychom chtěli být i v Čechách. Vizi máme, ovšem dokud z ní neuděláme plán, bylo by to jen tlachání,“ uzavírá.