Na vysokou školu nastoupil v roce 1989. Možností tehdy moc nebylo, tak zvolil strojní fakultu na Vysokém učení technickém v Brně. Když ještě při studiu vyjel do Itálie a navštívil tam jeden z koupelnových veletrhů, zjistil, že tohle je jeho život. Dnes René Novák se svou firmou vyrábí prvotřídní nábytek, který je sice z Brna, ale kousek Itálie v něm přece jen zůstal.

Le bon, jak svou firmu pojmenoval, ze začátku mířila trochu jinam. Novák totiž původně dovážel do Česka italský nábytek. Špatně se tu ale prodával, především proto, že byl extrémně drahý. Podnikatel se tedy rozhodl navrhnout vlastní ekonomickou kolekci. „Poměrně rychle jsme ale začali mít těsnou košili,“ vypráví Novák. Le bon totiž vždycky tak trochu tíhl k prémiovějšímu nábytku.

Největším problémem zpočátku bylo, že v podstatě neexistovala vhodná distribuční síť. Koupelny dodávaly především velkoobchody pro instalatéry a na ně navázaní řemeslníci. „Byly sice firmy, které dodávaly obklady a dlažby, ale koupelnových studií v dnešním pojetí bylo velmi málo. Postupně jsme se odpoutali od levných výrobků a kvalitou začali konkurovat německému, španělskému a italskému dovozu,“ říká majitel společnosti, která má dnes obrat kolem čtyřiceti až padesáti milionů.

Foto: Le bon

Firma začala s koupelnami

K tomu ale nejdřív potřebovali i svoji výrobu. Jednak proto, aby byli schopni pohlídat, že vše, co dělají, se vyrábí v kvalitě, v jaké chtějí. A zadruhé proto, že neustále naráželi na limity externích pracovníků. Jak Novák říká, potřebovali experimentovat, což řemeslníci nechtěli. Nejčastější odpověď zněla: Takhle se to nedělá. „Vždyť právě to zabilo Egypťany. Dělali věci tak, jak je dělali jejich předkové, bez inovací. Razím heslo, že všechno je třeba neustále revidovat. My jsme s tím ale měli u dodavatelů strašný problém. A narazili jsme i s nápadem dělat ohýbaný nábytek,“ líčí majitel Le bon.

Díky tomu, že se nakonec firma začala orientovat jen na prémiové zboží, se jí podařilo přežít finanční krizi v roce 2008. Trh s luxusním nábytkem tehdy rostl, zatímco zájem o ten ekonomický šel dolů, zejména kvůli levnému dovozu z Asie. V té době ho René a jeho manželka Klára Novákovi úplně opustili. Jak šéf firmy říká, nechtěli dělat levnější variantu čehokoliv.

Dnes firma stojí na tom, že si všechno vyrábí sama. Design nábytku v podstatě vymyslí manželé Novákovi, ve vlastní továrně ho vyrobí a u zákazníka nainstalují. Od koupelen se dostali ke kuchyním, od nich zase k šatnám a nakonec i k celým interiérům. Designem a provedením přitom Le bon míří na zákazníky vyžadující nejvyšší kvalitu, která je dnes podle Novákových slov srovnatelná se značkou Bentley, pokud se tedy pustíme do srovnání s automobilovým průmyslem.

„Když stavíte nebo rekonstruujete, vždy začínáte kuchyní a koupelnou. Bez dalšího se totiž na začátku obejdete. Teprve pak následuje šatna a pokračuje to ložnicí,“ vyjmenovává Novák. A zatímco koupelny jsou pořád nejsilnější stránkou Le bon, sám majitel má nejraději kuchyně. „V koupelnách jsme vždy měli systém, kdy si tu místnost poskládáte z různých komponentů. Skok do kuchyní byl tak pro nás celkem jednoduchý,“ líčí.

Ve firmě se řídí heslem, že je rozdíl mezi koupelnovým nábytkem a skříňkou pod umyvadlo. Největším poznávacím znamením Le bon je práce s širokou škálou prvotřídních materiálů, rádi používají například Corian. Z něj se dá vykouzlit koupelnová deska, jakkoli dlouhá, bez jakýchkoli spár. Když na to přijde, můžete mít i desku s umyvadlem v jednom designu, aniž by bylo vidět jakékoli lepení. „Corian není tak tvrdý jako keramika, což je někdy bráno jako jeho nevýhoda. Je sice možné ho poškrábat, na druhé straně je snadno opravitelný a dá se přeleštit. Zákazníci postupem času přišli na to, že do koupelny je Corian ideální,“ říká Novák.

Foto: Le bon

Brněnská firma Le bon vyrábí nábytek i pro celé interiéry

Byť v Česku jde o stále relativně okrajovou záležitost, do Dánska vyváží Le bon jeden koupelnový kus z Corianu za druhým. Podobně to platí o šuplících z dubového masivu, které se v Česku prakticky neprodají, protože jde o drahou a náročnou záležitost, zatímco na sever se vozí stovky kusů. S materiály na pohledové části se to má v Le bon jednoduše: „Když něco vypadá jako dřevo, je to dřevo, když je to barva, je to lak nebo jiný ušlechtilý materiál. Lamino u nás budete hledat těžko,“ říká majitel a designér v jednom.

A tak zatímco na obratu firma vyrostla, objemem se zmenšila. Kompletních interiérů udělá brněnský nábytkář za rok třeba jen deset, k tomu stovky kusů koupelnového nábytku. Narostl ale právě v kvalitě. A byť by se mohlo zdát, že takový nábytek kupují jen cizinci, export firmy představuje pouhých dvacet procent, zbytek je česká klientela. Interiéry nicméně už Le bon podepsal na Slovensku, v Rakousku, Belgii nebo Švýcarsku a dodával i do Austrálie či na Tchaj-wan. Právě v zahraničí se manželé Novákovi také inspirují.

René se s manželkou Klárou každý rok snaží přijít s něčím novým. Trendům ale nepodléhají. I proto, že kuchyně a koupelny by měly v interiéru vydržet a obstát v čase, aby si jejich majitel i po deseti letech řekl, že je to pořád dobré. Tím spíš, že nestojí dvě stě tisíc, ale může to být i milion.