Samsung stál u dalšího průlomu v obrazu. Jeho televize kombinuje to nejlepší z různých technologií
Samsung letos přišel s novou technologií obrazovek QD-OLED. Vyznačuje se dokonalým podáním černé, vysokým jasem a živými barvami a překonává klasické OLED.
Co očekáváme od kvalitní televize? Design dnes znamená vlastně jen tenoučký rámeček, velikost zobrazovací plochy je pouze otázkou výběru a funkce jsou mezi výrobci velice podobné. Pořád je zde ale to nejzásadnější, a sice obraz. Bližší vhled do toho nejlepšího, co je nyní na trhu, vyžaduje trochu techničtější jazyk, v základu je to ale velice jednoduché – Samsung letos opět posunul limity toho, co je možné.
Není OLED jako OLED. Ačkoliv se tato technologie obrazovek obecně označuje za lepší než LCD, a to hlavně díky kontrastu, pozorovacím úhlům nebo živosti barev, i zde se mezi různými modely objevují znatelné rozdíly. Dosud šlo hlavně o to, jak s obrazovkami naloží software jednotlivých výrobců, letos ale Samsung přišel se zásadním krokem vpřed jménem QD OLED.
Korejci přitom byli jediným z velkých výrobců televizí, který se použití technologie OLED dlouho vyhýbal. Sice nabízí řadu skvělých vlastností, ale značně zaostává v jasu a hrozí u ní takzvané vypalování obrazu, kdy některé objekty – zobrazované dlouho a beze změny – zůstanou ve formě jakýchsi stínů viditelné už navždy. Samsung ale dal dohromady své techniky a rozhodl televizi s OLED panelem přece jen představit… a všichni jsou z ní nadšení.
Nabízí totiž kombinaci dokonalé černé, vysokého kontrastu i skvělých pozorovacích úhlů, k tomu připojuje i onen kýžený vysoký jas spolu s ještě vyšší živostí barev (saturací). Televizi s označením S95B, která je jednou z prvních na trhu obsahujících panel QD OLED, se to podařilo změnou v samotných útrobách obrazovky.
Dnešní standardní panely OLED mají miliony pixelů (bodů, z nichž se skládá obraz) zářících bílým světlem. Nad nimi jsou „subpixely“, menší jednotky obsahující filtry pro základní barvy. Každý pixel má čtyři – červený, zelený, modrý a bílý. Tyto filtry zajistí, že se směrem k divákově oku vydá jen požadovaná barva. Tedy podle toho, který z nich je zrovna aktivní, uvidí divák červený, zelený, modrý nebo bílý pixel, přičemž různé kombinace jejich intenzity dokáží vytvořit desítky milionů odstínů. Řečeno velice zjednodušeně.
Právě v těchto filtrech Samsung identifikoval hlavní překážku technologie OLED. Jelikož z bílého světla odstraňují nežádoucí frekvence, snižují celkovou svítivost pixelů. QD OLED na to jde trochu jinak. Základem jsou u něj modře zářící pixely, nad nimiž je vždy červený, zelený a modrý subpixel. Ty ovšem nepředstavují filtry, nýbrž Quantum Dots, tedy kvantové body schopné odstín procházejícího světla proměnit bez nutnosti odstranit z něj nežádoucí frekvence.
Co to znamená? Hlavně vyšší jas a lepší saturaci. Při rozhodování mezi LCD (respektive mini LED s přesnějším podsvícením) a OLED bylo dosud nutné se v zásadě rozhodnout mezi dvěma kompromisy. První možnost znamená vysoký jas a výraznější barvy ve světlých scénách, ale horší podání černé a nezáměrně „zářící“ menší objekty v tmavých scénách. Druhá možnost to zase má naopak – exceluje v temných místnostech a dokáže začerňovat jednotlivé pixely, při světlých scénách, u HDR a při sledování ve dne ale rychleji naráží na limity.
Nahlásit komentář
Zdá se vám, že komentář je urážlivý, nebo sprostý? Dejte nám vědět.