Řeznické řemeslo sahá v případě rodiny Čejků až do dob první republiky. Tehdy si Josef Pátek založil vlastní řeznictví a výrobnu v Bratroňově ve východních Čechách. O sto let později jeho potomci v tradici, s níž začal, stále pokračují a nezměnil se ani region, v němž působí. A protože po jejich výrobcích byla stále větší poptávka v pražském Karlíně, rozhodli se, že začnou i zdejší milovníky masových specialit seznamovat se svým umem a otevřeli Bufáček.

Poměrně nenápadný podnik zpestřil karlínské ulice v září loňského roku a rychle zacloumal zdejší gastronomickou scénou. Málokoho by totiž napadlo, že si právě v Karlíně bude moct dopřát sekanou v housce za sedmdesát korun. Nejde přitom o ošizenou sekanou z těžko identifikovatelné masové pěny, ale o poctivý řeznický kousek, na kterém si po prvním zakousnutí nejeden člen naší redakce vytvořil závislost.

A není se čemu divit. Rodina Čejků má totiž, co se znalostí a receptur týče, kam sahat. V řeznickém řemeslu jsou kované poslední čtyři generace. „Už náš prapradědeček po první světové válce otevřel řeznictví a hostinec, prodával maso v Bratroňově. Taťkova maminka sice za komunismu nemohla sama provozovat řeznictví, ale v jednom pracovala pod Jednotou. Táta tak vyrostl za řeznickým pultem, v dospělosti začal působit v řeznictví Pramen a po převratu začal pracovat na tom, aby mohl být ve svém,“ vypráví Martin Čejka, syn řezníka Oldřicha Čejky.

To se podařilo v 90. letech, kdy Oldřich Čejka tehdejší provozovnu Pramen ve Skutči převzal do pronájmu a později pořídil i celou nemovitost, ve které se řeznictví nacházelo. Mohl tak vytvořit zázemí včetně bourárny, výrobny, kuchyně, expedice, prodejny i bufetu. A rodinný řeznický podnik se mohl začít rozrůstat. „Já a moje dvě starší sestry jsme byli v řeznictví už jako děti. Stejně tak jako taťka jsme i my vyrostli v tomto prostředí. Pamatuji si, že jsem si tam v šesti letech chodíval hrát s legem a nejstarší sestra jezdila o Vánocích loupat salámy,“ vzpomíná Čejka mladší.

A i když sestry Eva a Monika Čejkovy od puberty věděly, že se chtějí vydat jinou cestou, Oldřich Čejka mohl být klidný. Jeho syn Martin totiž projevil o rodinnou tradici zájem a bylo zřejmé, že na ni bude chtít navázat. Sám říká, že kromě dvou let, kdy odjel na zkušenou do Austrálie, řeznický svět nikdy neopustil. V řeznictví tak začal podnikat společně se svým otcem a postupně se jim podařilo vybudovat řetězec šesti prodejen, tří bufetů a širokou distribuční síť.

Jejich produkty sklízejí úspěch mezi strávníky i odborníky z potravinářského světa. Pravidelně vítězí v soutěži Mls Pardubického kraje, se svým Cool hovězím, tedy sušenou hovězí roštěnou naloženou ve směsi pepře, cukru a soli, zvítězili také v soutěži Regionální potravina. Martin Čejka přitom se smíchem říká, že speciální je na jejich výrobcích především to, že do nich dávají maso, a to výhradně z českých chovů.

„Někteří nepoctivci používají i chemii, aby výsledný produkt udělali co nejlevnější. Ale v jednoduchosti je síla. Stačí maso, dobré koření a nepíchat do masného výrobku vodu. Když ho pak dobře vysušíte, vyudíte a uvaříte, víc už dělat nemusíte. Naše receptury jsou navíc ověřené mnoho let, během kterých jsme je vůbec neměnili. Třeba taková tlačenka – pamatuji si, že ji k nám chodil dělat starý pan Tichý, tenkrát vyhlášený řezník, už když jsem byl malé dítě. Nemůžu úplně prozradit postup, jakým ji děláme, ale koření se nám do ní daří dostat takovým způsobem, že má daleko výraznější chuť,“ dodává mladý řezník.

Eva Čejková k tlačenkové tematice doplňuje, že i jejich děda z maminčiny strany vstával několik let ve dvě ráno, aby se mohl společně se svými kolegy pustit do noční výroby a oblíbená pochutina byla vždy čerstvá. Řeznická zodpovědnost se tak přelila skutečně napříč celou rodinou.

Právě tlačenkou je řeznictví Čejka skutečně vyhlášené a ročně jí vyrobí kolem 24 tun. A tlačenkou začal i příběh podniku Bufáček, který znamenal návrat do světa gastronomie i pro Evu, jednu ze sester Martina Čejky. Ta mnoho let působí v oblasti e-commerce a stojí za zrodem komunity Ženy s.r.o. či platformy Testuj.to. Svým kolegům a klientům často nosila do karlínské kanceláře výslužku z řeznictví. A po tlačenkách, klobáskách a špekáčcích její rodiny tak začala růst poptávka.

„Ne že bychom toužili po podniku v Praze, ale spíš to celé samo vyplynulo. Evini kolegové se stále více ptali na to, kde si mohou naše výrobky koupit. A loni se objevila možnost si od známého pronajmout prostor v karlínské Vítkově ulici. Tak jsme si řekli, že můžeme otevřít podnik, kde budeme podávat teplé jídlo, ale hosté budou mít možnost si nějakou tu tlačenku, paštiky, sušené hovězí nebo párky koupit i domů,“ přibližuje vznik Bufáčku Martin Čejka.

Bufáček je přitom koncept, který vznikl ryze pro Prahu, čemuž odpovídá podoba podniku, styl komunikace a celková prezentace. V regionech pak rodina Čejků sází stále na klasiku, ta se ale přelévá i do Karlína, zejména prostřednictvím nabídky jídel, která je zde prostá, ale velmi uspokojující.

Sázkou na jistotu je již zmíněná sekaná v housce nebo sendvič z Cool hovězího, na týdenním menu se střídají skvosty jako knedlíky plněné uzenou vepřovou kýtou, vinná klobása nebo jitrnice se zelím a bramborem. Jeden by si možná mohl říct, že přece nejde o nic převratného, ale v lokalitě vyhlášené především místy na byznysové obědy jde o skutečně svěží vánek.

Řeznická rodina tak jde s dobou, i když Martin Čejka říká, že jsou v mnohém hodně starosvětští. „Letos se chystáme na rebranding našeho řeznictví. Výrobků děláme až až a všechny jsou skvělé, ale nikdy jsme se nezabývali obaly, etiketami, neřešili jsme sociální sítě ani marketing – nikdy jsme ho vlastně nepotřebovali. Nyní se tak chceme zaměřit na šíření povědomí o naší rodinné značce a na to, aby naše výrobky nejen dobře chutnaly, ale také v obalu dobře vypadaly,“ říká Čejka.

Nutno ale podotknout, že třeba takové tradiční tlačence obal s retro nádechem vážně nevadí. Kdo si totiž na tuhle dobrotu potrpí stejně jako autorka tohoto článku, dobře ví, že mnohem důležitější než obal je právě obsah. Pak stačí přidat jen cibuli, ocet, dobrý kváskový chléb k zakousnutí, světlý ležák na zapití a o příjemnou chvíli je postaráno.