Kroměříž, město, které vyrostlo na středním toku Moravy, si v minulosti vysloužilo přezdívku Hanácké Athény. V sedmnáctém století bylo totiž kulturním centrem Hané a celé střední Moravy, nacházelo se zde také velké množství škol, díky čemuž bylo považováno i za centrum vzdělanosti. Jedním ze zdejších obyvatel je podnikatel Josef Maixner, který před šesti lety propadl umění. Během krátké doby vytvořil sbírku, která čítá na tři sta děl zejména od současných českých výtvarníků. Její výřez daly dohromady kurátorky J&T Banky Anna Pulkertová a Valérie Dvořáková pro galerii Magnus Art.

Aktuální výstava nese jméno Jezdec. Její název totiž souvisí se způsobem, jakým obchodník s papírem Josef Maixner sbírá umění. „Každý pátek sedne do auta, vyrazí na cestu a objíždí jeden ateliér za druhým. Díky tomu, že sbírá s touto specifickou vervou, se během šesti let prosbíral ke kolekci, která čítá tři stovky děl,“ vysvětluje jedna z kurátorek Valérie Dvořáková.

Maixnerův zápal pro umění přitom začal u koberců. Konkrétně tedy u perských koberců, i když na počátku tohoto zápalu byl nábytkářský dům IKEA. Moravský podnikatel potřeboval koupit koberec, vyrazil ke švédské firmě a narazil na jeden ručně tkaný s názvem Gabbeh, který ho zaujal. Zjistil, že jde o kousek z Persie – a na vášeň bylo zaděláno.

Začal jezdit do Hamburku, v jehož docích se nacházejí tisíce koberců. Studoval jejich barevnost a materiály. A když se vypravil na aukci koberců do Vídně, zjistil, že její součástí je i výtvarné umění. Jeho zápal tak získal další rozměr a začal nakupovat umělecká díla. Zpočátku spíše náhodně, pozvolna ale začal postupovat systematičtěji.

V současnosti si tak na každý pátek domluví návštěvu několika ateliéru po České republice, vše pečlivě naplánuje tak, aby ani minuta nepřišla nazbyt, a vyrazí objevovat. „Je to nádherný proces. Poznáváte umělce, vidíte, jak tvoří, neustále se vzděláváte a vnímáte, že každý další pohled na obraz či objekt vám zlepšuje intuici,“ přibližuje Maixner.

Sám říká, že sbírá to, co se mu líbí, a to, u čeho vnímá jistou kvalitu. Nezáleží pak na tom, jestli jde o obraz menšího rozměru nebo monumentální plátno, objekt či sochu. Maixnerova sbírka je nyní rozprostřená v jeho domě v Kroměříži, ale také v sousední vile v ulici a v různých místnostech po celém městě. A do 27. května také v prostorách pražské galerie Magnus Art.

„Představujeme jen malou část Josefovy soukromé sbírky, která je jako celek známá pod názvem Pekelné sáně. Doufám však, že se nám podařilo celou sbírku komplexně představit tak, aby návštěvníci pochopili, kdo Josef je a jakým způsobem se staví k umění,“ dodává Dvořáková. Pekelné sáně je také název Maxinerova Instagramu, kde sdílí všechny návštěvy ateliérů a nové akvizice.

Výstava Jezdec nemá jednotné téma ani motiv, nejlépe ji tak vystihuje slovo eklektická. Její součástí je obraz vytvořený bavlněnou výšivkou od Kláry Hosnedlové, objekt Pekelné sáně od Karla Nepraše, nenápadný akvarel od Jiřího Sopka, poněkud znepokojivá, ale podmanivá busta od Anny Hulačové, pletací stroj přetavený do postavy vytvořené Pavlou Scerankovou či obraz kombinující lněné plátno s barevnými akcenty tenkých linek od Tadeáše Kotrby.

„Tentokrát se nezabýváme formální stránkou umění a nevěnujeme pozornost médiu ani technice. Hledáme příběhy, někdy jasně a s úmyslem manifestované, jindy skryté a někdy možná trochu vysněné. Příběh o dvou upletených postavách pohodlně usazených v křeslech Evy Macekové. Příběh tajuplného Billyho pokoje na malbě Igora Hosnedla. A také příběh o tom, jak se obchodník s papírem dostal od perských koberců až ke sběratelství umění,“ říká na závěr Dvořáková.