Se Supercrooo jsme změnili zajeté pořádky. Z českého rapu teď ale cítím prázdno, říká James Cole
Legenda české hiphopové scény se svou formací Supercrooo otřásla svou dobou. Dnes ale cítí z rapu vyprázdněnost – a skoro se utopila v alkoholu.
James Cole patří k průkopníkům rapové scény v Česku a udělal pro ni obrovský kus práce. Byl to právě on a jeho kolega Hugo Toxxx, kteří do jinak relativně umírněného českého rapu přinesli začátkem milénia svěží vítr v podobě Supercrooo, jedné z nejikoničtějších tuzemských hiphopových formací. A velký úspěch zažil i jako sólo interpret. „Když jsem rap slyšel poprvé, což byla asi nějaká deska od Public Enemy nebo Big L, přišlo mi to jako antihudba. Z českého rapu teď cítím vyprázdněnost,“ říká rodák z Brandýsa nad Labem.
V dobách, kdy se James Cole začal naplno věnovat rapu, existovaly v Česku vesměs jen dvě kapely, které byly pro tehdy velice úzkou skupinu posluchačů relevantní – PSH a Indy & Wich. A byť PSH se na pražském Jižním Městě formovali už začátkem devadesátých let, Indy & Wich se rozjeli až na přelomu tisíciletí. V roce 2004 pak na scénu dorazili Supercrooo, kteří měli jasnou vizi – chtěli přemýšlení o českém rapu změnit. A to dost radikálně.
„V roce 1996, kdy mi bylo dvanáct, jsme s Hugem Toxxxem (se kterým se James Cole seznámil skrze vzájemného kamaráda – pozn. red.) začali dělat první dema na kazetu. V nějakém momentě jsme si začali dělat i vlastní beaty a instrumentálky, to tehdy dělal opravdu málokdo. Dali jsme si přezdívky, pak si začali říkat K.O. Kru – a poté jsme zformovali Supercrooo,“ říká Cole v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete přehrát níže.
Supercrooo způsobili na scéně poprask, hlavně díky desce Toxic Funk, která vyšla v roce 2004. Namísto tradičních rýmů o životě bez emocí se duo obulo do tehdejší společnosti a ve svých textech ostře střílelo do všech okolo, především do celebrit. Ostatně skladba Fotky z novin patří stále k jedněm z nejtřaskavějších počinů. „Věděli jsme, že děláme něco jiného než to, co jsme dělali dosud. Byl to ideologický background pro naši další hudbu,“ dodává.
„V té době přišlo spoustu vlivů zvenčí, třeba divný hip hop od Kool Keitha. Cítili jsme, že už nechceme dělat ten klasický český hip hop. Byl to druh zdviženého prostředníčku všem ostatním. Postupem času mě totiž Indy & Wich začali hrozně s**t a chtěl jsem úplně něco jiného. Mým palivem pod kotlem tedy byla z jisté části naštvanost na to, co vznikalo,“ zmiňuje Cole.
Jejich debutová deska měla možná až nečekaný úspěch. Ačkoliv nebyla nijak plošně propagována, zafungovala takzvaná šuškanda mezi lidmi, která vygradovala až do vyprodaného koncertu, kde Supercrooo Toxic Funk křtili. Spolu s tím ale přišly i problémy – těm nejzarytějším fanouškům českého rapu se totiž nelíbilo, že byla až příliš polarizační. A svým způsobem narušovala onu jednotnost, která na tuzemské scéně tehdy panovala.
„Některým individuím přišlo, že asi narušujeme nějaký posvátný prostor rapu. My jsme ale tuto svatokrádež plánovali – já jsem třeba chtěl na**at tyto zamrznuté týpečky,“ říká Cole. Jak ale dodává – to, že deska rezonovala, ještě neznamenalo, že bude mít i úspěch po stránce financí. Něco vydělali, něco prodali, ale ve finále z toho v té době měli jen pár desítek tisíc. „Až nedávná reedice Toxic Funku na vinylu nám reálně vydělala peníze,“ zmiňuje.