Sedět se bude pořád, na tom se nic nezmění, říká Jitka Hurábová z LD Seating. A hledá cesty, jak sedět co nejlépe

ld-seating16Story

Foto: LD Seating

Hlavní tváře společnosti LD Seating, Jitka Hurábová se svým manželem a syny

Na obecné mapě České republiky se dají Boskovice přehlédnout poměrně snadno. Na mapě hospodářské však nikoliv. Město ležící pár desítek kilometrů od Brna je z hlediska historie průmyslově aktivní oblastí, a i dnes v něm sídlí řada velkých rodinných podniků i nadnárodních společností.

Některé z nich staví své podnikání na pozůstatcích místní průmyslové činnosti. To je i případ rodinného podniku LD Seating, který založila a téměř třicet let vede Jitka Hurábová. Ta se sedacím nábytkem určeným do veřejného prostoru dnes dominuje nejen na českém trhu, ale díky spolupráci se špičkovými zahraničními designéry boduje i v zahraničí. Navíc díky novým technologiím, jako je například tvarovatelná polyuretanová pěna, posouvá celý segment sedacího nábytku kupředu.

Obraty podniku dnes dosahují téměř 400 milionů korun a sahají tak podobně vysoko jako starý cihlový komín nacházející se ve výrobním areálu společnosti. Právě ten je tichým, i když zcela nepřehlédnutelným, mementem nelehkých začátků podniku, které odstartovala restituce staré cihelny.

Nejdřív cihly, pak židle

Tu po své dědečkovi získal v Boskovicích na počátku devadesátých let manžel Jitky Hurábové. Rodina se rozhodla do městečka přestěhovat, a Jitka Hurábová, vystudovaná statistička, tak ze dne na den opustila dosavadní život ve velkém městě a práci v bance vyměnila za podnikatelský život na Boskovicku.

„Jak manželův děda cihelnu ve čtyřicátém osmém roce odevzdal, v takovém stavu jsme ji dostali. Pro mě to byl kulturní šok a brzy jsme zjistili, že to asi nepůjde. Manžel se ji snažil ještě chvilku provozovat, ale byla to manufaktura z 19. století. Takže jsme ji zanedlouho zavřeli a manžel pokračoval ve stavebninách,“ vysvětluje Jitka Hurábová, která se rozhodla poskytovat na malém městě daňové poradenství.

ldseatings2

Foto: LD Seating

Sídlo LD Seating je v bývalé cihelně, z níž zbyl jen komín

Jedním z jejích klientů se stal mladý energický obchodník, který v té době rozjížděl byznys s kancelářskými židlemi dováženými ze Slovenska. „Slovo dalo slovo, já jsem mu poradila s tím a s tím, načež mi nabídnul, že by bylo nejlepší dělat spolu,“ vzpomíná s úsměvem Hurábová, která se nad nabídkou příliš nerozmýšlela a přijala ji.

Tak začala v roce 1993 přivážet do České republiky židle z Itálie a obchodovat s nimi. Brzy však vycítila příležitost vytěžit potenciál Boskovic. Ve městě totiž dříve fungoval podnik Kras, kde se šily obleky, které se díky své kvalitě odesílaly až do Spojených států, a to znamenalo řadu kvalifikovaných švadlen. V okolí navíc sídlila i řada velkých čalounických dílen, což zase znamenalo kvalitní čalouníky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

K obchodní činnosti po roce fungování a prvních 10 milionech obratu společnost postupně přidala i činnost výrobní, byť podle slov Jitky Hurábové z počátku velmi primitivní a opírající se především o montáž komponentů a jednoduché čalounění.

Tehdy ještě podnik nesl jméno LD Marketing. Ona písmena LD jsou prvními písmeny křestních jmen dnes již bývalého společníka Jitky Hurábové a jeho ženy. Se svým obchodním partnerem Hurábová rozloučila po osmi letech společné práce. „Výroba byla víc systematická, větší dřina a méně obchodu. A můj bývalý společník byl víc obchodně založený, a proto už v tom nechtěl pokračovat,“ vysvětluje.

Na následující dva roky Jitka Hurábová vzpomíná jako na období, kdy si několikrát sáhla na dno svých sil. Ve firmě totiž platila za šedou eminenci, která vše organizovala, ale coby obchodník byl vidět jen její společník. Nicméně jeho odchod se nakonec ukázal být k užitku.

ld-seating13

Foto: LD Seating

Kvalitní ruční zpracování je jednou z výsad výrobků LD Seating

„V momentě, kdy jsem začala podnik vést sama, začalo být daleko jednodušší prosazovat vlastní vize, mohla jsem to dělat podle svého. Navíc jsem velice rychle viděla, že ta cesta je správná, a pak už to bylo lehčí. Poté dokonce přišlo období, kdy mi to začalo přerůstat přes hlavu, ale do firmy přišli mí dva synové, a dokonce i manžel zanechal svého podnikání a také se k nám přidal,“ popisuje Jitka Hurábová, které se podařilo v roce 2003 poprvé dovést LD Seating k obratům ve výši 100 milionů korun, již dva roky po odloučení původního společníka.

Zaměstnanci na prvním místě

Rodina se se svým podnikem nakonec vrátila tam, kde to všechno začalo, tedy do zrestituované cihelny. Starou budovu srovnali se zemí, zůstal z ní jen zmíněný komín a Boží muka, a na místě vyrostlo hned několik výrobních hal.

Právě díky nim je LD Seating ve svém oboru unikátní. Zatímco dříve byla vlastní výroba zcela běžná, pro dnešní špičky v oboru vyrábějí často externí podniky. Hurábová však vidí ve vlastní výrobě malý poklad, který LD Seatingu umožňuje dohlížet na kvalitu a dává mu velkou pružnost.

To byl také důvod, proč se v roce 2009, když na podnik dolehla finanční krize z roku 2008, Jitka Hurábová snažila čalouníkům a švadlenám najít práci i přesto, že objednávky zamrzly. Zatímco se švadlenami vymýšlela nový výrobní program a dala jim prostor učit se nové postupy, čalouníci oblékli montérky a šli dodělat právě rozestavěnou halu.

ld-seating11

Foto: LD Seating

Vlastní zručné švadleny považuje LD Seating za velkou výhodu

Právě ti zaměstnanci, kterým Hurábová našla jinou práci zůstali podniku loajální, zatímco obchodníci na placeném volnu se již nevrátili. Díky této zkušenosti Jitka Hurábová mohla efektivněji nastavit krizový plán pro situaci spojenou s příchodem pandemie koronaviru v předminulém roce. Poučena z předchozích chyb i přes klesající počty objednávek nikoho nepropouštěla a hledala pro své zaměstnance novou práci.

Mužská část zaměstnaneckého osazenstva podniku, který dnes čítá přibližně 140 osob, se pustila do údržby areálu podniku, švadleny zase začaly šít ze zbytků látek nejrůznější drobné doplňky. Proto recept Jitky Hurábové na přežití podobných krizí zní následovně:

„Hlavní je udržet lidi ve smysluplné činnosti, jinak to rozloží vztahy ve firmě. A pak je samozřejmě velmi důležité si ekonomicky držet rezervu a počítat s možností, že něco takového nastane,“ říká zakladatelka LD Seating.

ldseatings3

Foto: LD Seating

Křesla řady Melody

Dobu covidovou využila společnost i ke komplexnímu rebrandingu, který si vzal na starosti Jakub Huráb, jeden ze synů Jitku Hurábové. Ten o celém procesu mluví jako o rekonstrukci starého domu. „Nakonec jsem do toho zatáhl i mou ženu, která zde původně pracovat nechtěla. Vlastně jsme překopali úplně všechno, jak tištěnou prezentaci, tak i tu webovou, exteriéry, interiéry, interní věci, jako jsou dokumenty, prostě úplně všechno,“ říká Jakub Huráb.

Podle Jitky Hurábové je po provedených změnách o LD Seating hodně slyšet, a to hlavně v zahraničí. „Designéři krok, že jsme sladili prezentací firmy s designem výrobků, velmi kvitují. Prezentace nám totiž začala zaostávat, zatímco s výrobky jsme byli napřed. V čem je to měřitelné, je fakt, že se nám ozývají lepší architekti ze zahraniční a jsme oslovováni do prestižnějších projektů,“ říká majitelka LD Seating.

Český produkt se světovým designem

Právě zahraničí se pro LD Seating stalo postupem času stěžejním odbytištěm. Hurábová s ním začala obchodovat v roce 2006 a v současnosti posílá za hranice přibližně 60 procent své produkce. Významnou roli přitom sehrála spolupráce se zahraničními designéry.

Jitka Hurábová hovoří především o těch italských, kteří jsou podle ní mistry svého oboru a spolupráce s nimi znamená pro LD Seating výraznou prestiž. „Mají tu výhodu, že nábytek je u nich velmi silný. Jeden designér dělá celý život třeba jen sezení, a proto o něm ví naprosto všechno,“ vysvětluje Jitka Hurábová, které se díky spolupráci s těmito designéry otevřely dveře k novým, kvalitnějším dodavatelům.

Právě italští designéři stojí za ikonickými produkty společnosti, jako jsou série Harmony či Flexi, kterou má na svědomí studio Orlandini. Proč je důležité mít na své straně právě zkušeného designéra nábytku, dokresluje fakt, že to byl právě Orlandini, kdo navrhnul pro LD Seating křesílko Flexi, které Jitka Hurábová původně nechtěla vůbec vyrábět.

ldseatings1

Foto: LD Seating

Židle řady Flexi, kterou Jitka Hurábová zprvu odmítala vyrábět

Těžce nemocný návrhář ji však nakonec srdceryvným dopisem a nabídkou, že vše sám finančně pokryje, k výrobě přesvědčil, a z křesílka se stal jeden z nejprodávanějších produktů společnosti. „Někdy zkrátka není nejlepší to, co našeptává trh. Ten sice napoví hodně, ale jsou to právě designéři, kdo prošlapává nové cesty,“ vysvětluje Jitka Hurábová.

Mezi další zajímavá jména ze světa designu, se kterými LD Seating v poslední době spolupracuje, patří například mladý český designér Martin Foret. Ten pro boskovický podnik navrhnul minimalistickou sérii židlí evokující staré školní židličky.

A velmi slibná je i spolupráce se Švýcarem Andreasem Krobem. S ním LD Seating pracuje na unikátní židli s plastovým opěrákem, který je schopen přizpůsobit se tvaru zad bez složitějších mechanismů. Samotný vývoj, i se započtením koronavirové pauzy, trval podle Jitky Hurábové téměř čtyři roky, přičemž jen čtyři týdny probíhal softwarový výpočet, zda je opěrák navržen správně a bez chyb.

ld-seating9

Foto: LD Seating

Minimalismus v podání Martina Foreta

Cest, kterými chce LD Seating v budoucnu celý svůj obor posouvat, je ovšem více. Jedna z nich vede do měkké náruče polyuretanu. Pro jeho zpracování již ve spolupráci s italským dodavatelem vznikla dceřiná firma PUR seating, která bude mít výrobu polyuretanových komponentů na starosti. V budoucnu by chtěla společnost dodávat sedáky z tohoto materiálu například do vlaků a autobusů.

Dalších třicet

Snaha hledat nová řešení ukazuje, že přestože LD Seating funguje na trhu téměř 30 let a za tu dobu si vybudoval velmi dobré jméno, rozhodně nechce usnout na vavřínech. „Sedět se bude pořád, nic se na tom nezmění. Základ tohoto oboru bude vždy stát na šikovných řemeslnících. Jsou tu ale možnosti, jak produkt zdokonalit z hlediska materiálů či citlivosti k životnímu prostředí a na nich my chceme pracovat,“ říká Jitka Hurábová, která u tohoto procesu chce být, dokud to jen bude možné.

Podle svých slov nedokáže ze dne na den opustit místo, které budovala 30 let. Jak ale přiznává, část své práce již delegovala na své kolegy, a především své syny. Vidí totiž, že ta největší jména v oboru jsou rodinné podniky, ve kterých dnes působí již několikátá generace potomků původních zakladatelů. A přesně to samé by si čerstvě šedesátiletá Jitka Hurábová přála i v případě LD Seating.

ld-seating10

Foto: LD Seating

Rodina Hurábových před jednou z výrobních hal

Jejím přáním dále je, aby se firmě podařilo proniknout ještě více na zahraniční trhy, a postupem času se dostala na dvojnásobnou, možná i trojnásobnou obratovou hodnotu. Ta nejdůležitější přání jsou ale spojená se zachováním tradice výroby.

„Držet řemeslo, tvořivost a používat všechny možné nové technologie, které v tomto oboru budou moci být použité. Vytvářet výrobky trvalé hodnoty, aby to prostě byly výrobky na roky, protože největší ekologický přínos je ten, když výrobky trvají, není z nich ekologický odpad a jsou pořád hezké. Aby si i za dvacet let naši zákazníci říkali, že si od nás koupili krásný kus nábytku. To bych si moc přála,“ uzavírá Jitka Hurábová.

Partnerem článku a celého CzechCrunche je LD Seating. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

STRV zažilo rekordní rok, a tak 20 milionů rozdalo jako bonus zaměstnancům. Přišlo mi to správné, říká Lubo Smid

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

lubo-smid3

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Lubo Smid, spoluzakladatel a výkonný ředitel STRV

0Zobrazit komentáře

Před dvěma lety na začátku pandemie Lubo Smid pořádně nevěděl, co očekávat. Byznys jeho technologické společnosti STRV se nejprve propadl, aby následně zamířil k rekordnímu rozuzlení, a rok následující, tedy ten loňský, dal na vše razítko. Obrat byl opět rekordní, když se vyšplhal na 400 milionů korun, zvýšila se ziskovost firmy a vybudovaly se základy pro další roky. Smid se navíc jako nový většinový vlastník rozhodl, že část zisku rozdělí mezi své kolegy. „Chtěl jsem reflektovat, že se firmě obrovsky daří,“ říká.

Čísla hovoří jasně. Konsolidovaný obrat celé skupiny STRV, kterou tvoří klientský byznys i vlastní projekty, dosáhl v roce 2021 výše 18,7 milionu dolarů (zhruba 400 milionů korun). Meziročně jde o růst o 18 procent, přičemž ještě více rostl zisk, respektive ukazatel EBIT (zisk před zdaněním a úroky). Meziročně povyskočil o 58 procent na 4,9 milionu dolarů (105 milionů korun). Firmě se podařilo přilákat celkem 32 nových klientů a spustila jedenáct klientských produktů.

„Rok 2020 nás naučil, jak správně řídit firmu a jaké věci jsou důležité z dlouhodobé perspektivy. Sáhli jsme si tehdy na dno, ale nakonec jsme to otočili a šlo o jeden z nejlepších roků, jaký jsme kdy měli. A v podobném duchu se nesl rok minulý. Postavili jsme silný základ pro to, co děláme, a dostali jsme razítko na to, že jsme firma, která je schopná dlouhodobě doručovat výsledky,“ říká pro CzechCrunch Lubo Smid, který se v prvním pandemickém roce rozhodl odkoupit od svých kolegů většinový podíl.

V roli výkonného ředitele působil již od roku 2018, když se odešel svým dalším projektům věnovat spoluzakladatel STRV David Semerád. Předloni pak Lubo Smid odkoupil další podíly také od Martina Šťávy a Pavla Zeifarta a převzal nad vývojářskou společností kontrolu s tím, že všichni spoluzakladatelé ve firmě v roli pasivních akcionářů zůstali. O rok později hodnotí tento krok Smid jako správný, výsledky mu ostatně přitakávají.

Nechtěl jsem v tom být sám

„Bylo to pro mě důležité hlavně z psychologického pohledu. Mám rád svobodu a také vím, že už tu najednou není nikdo jiný. Jsem to já, kdo musí určit směr a zajistit, že vybere nejlepší cestu nikoliv pro sebe, ale pro celý tým,“ popisuje největší změny Lubo Smid. Vzhledem k tomu, že se STRV loňský rok vydařil, rozhodl se o část profitu podělit i s dalšími lidmi, kteří ve firmě působí déle než šest měsíců. „Přemýšleli jsme o tom dlouho a přijde mi to správné,“ doplňuje Smid.

Výsledkem je, že STRV rozdělilo mezi desítky svých zaměstnanců více než 20 milionů korun. Pro Luba Smida to přitom bylo jednak o odměně za dobře odvedenou práci a také o osobní rovině. „Když jsem si odkoupil majoritní podíl, měl jsem pocit, že jsem v tom trochu sám. Chtěl jsem, aby v tom byli lidé se mnou. Navíc si myslím, že je dobré je motivovat i jiným způsobem než základní mzdou. Někteří jsou u nás přes pět let a chtěl jsem, aby se cítili být více součástí a měli důvod, proč tu být třeba dalších pět let,“ říká šéf STRV.

strv-semerad-zeifart-smid-stava

Foto: STRV

Zakladatelé STRV David Semerád, Pavel Zeifart, Lubo Smid a Martin Šťáva

Zároveň ale Lubo Smid přiznává, že v současné chvíli nemá žádnou strategii, aby celou firmu prodal. Proto nedávalo smysl, aby naskočil na trend stále populárnějších zaměstnaneckých akcií. Ty zaměstnanci během svého působení ve startupech postupně nabývají, a jakmile dojde k prodeji firmy, odnáší si díky tomu finanční odměnu. Lubo Smid sice kategoricky nevylučuje, že by jednou k prodeji mohlo dojít, ale v současných plánech takovou variantu vůbec nemá. „Kdybych rozdával akcie, akorát bych lidem mazal med kolem huby, nemuseli by z toho nic mít,“ dodává.

Dál platí, že jádro finančních výsledků STRV tvoří klientský byznys. Ten se v roce 2021 postaral o obrat 17,4 milionu dolarů (375 milionů korun) a přinesl zisk 4,1 milionu dolarů (88 milionů korun). Největším projektem se stala aplikace pro posilovny Barry’s, do kterých nejprve Lubo Smid s Davidem Semerádem chodili jen jako zákazníci, ale nakonec se spojili i byznysově. Díky významné zakázce si STRV podle svého šéfa upevnilo svou pozici v oblasti zdraví a fitness a ozývají se mu další velcí klienti.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Dalším zdrojem příjmů jsou vlastní projekty. Některé z nich STRV v minulém roce přesunulo pod společnost zvanou Cosmic Latte. Právě tak je označována průměrná barva vesmíru a pod stejnojmennou firmou se ukrývají seznamovací aplikace pro LGBT komunitu, jež přinesly obrat 1,5 milionu dolarů (32 milionů korun) a zisk přes 600 tisíc dolarů (13 milionů korun). Vedle toho STRV vyvíjí i vlastní hry, číselné spojovačky Dot to Dot a digitální omalovánky ColorMe, které se postaraly o obrat 226 tisíc dolarů (5 milionů korun) a zisk 87 tisíc dolarů (2 miliony korun).

Právě na vlastní projekty se chce vedle klientského byznysu STRV soustředit stále víc. „Chceme se na ně více zaměřit. Vytvořili jsme jeden z nejsilnějších technologických týmů v naší oblasti a je třeba toho využít,“ říká Lubo Smid s tím, že ve vlastních projektech je samozřejmě i vyšší ziskovost než u klientského byznysu. Jedním ze stěžejních projektů má být nová hra, za níž stojí spoluzakladatelé STRV Martin Šťáva a Pavel Zeifart a která se nese na vlně populárních NFT. Oficiálně by měla být představena v následujících měsících.