Brněnský koncert Marilyna Mansona měl od začátku poněkud zvláštní parametry. Že jeden z nejznámějších světových hudebníků nevystoupí v hlavním městě a ještě koncert odehraje v relativně malé sportovní hale? Jak je to vlastně s návštěvou vystoupení muže, jehož stále pronásledují obvinění z emočního, fyzického i sexuálního násilí? A co očekávat od muzikanta, který už nějakou dobu není zrovna na výsluní a v minulosti ve studiu i živě nebyl moc přesvědčivý? Otázek byla spousta, jakmile se ovšem hala Vodová rozezněla prvními riffy a rocker se opřel do mikrofonu, pochybnosti se rozplynuly.

Vlastním jménem Brian Hugh Warner, jehož umělecký pseudonym je spojením jmen herečky Marilyn Monroe a zločince Charlese Mansona, začal opět koncertovat loni v srpnu po pětileté přestávce. Tu zčásti zapříčinila pandemie, následovala ji ale série obvinění od herečky Evan Rachel Woodové a několika dalších žen, které měl zpěvák zneužívat v rámci romantických vztahů i mimo ně. Umělci, který se vždy záměrně obklopoval aurou kontroverze, najednou zmizela půda pod nohama. Smlouvu s ním zrušila nahrávací společnost, talentová agentura i dlouholetý manažer.

Záhy začal několikaletý proces podávání žalob, protižalob a jejich zamítání. Některé se vyřešily mimosoudním vyrovnáním, jednu stáhla sama žalobkyně s tím, že ji prý Woodová přesvědčila lhát. Tu nejzávažnější žalobu od Woodové, která s tehdy 37letým Mansonem chodila ve svých osmnácti (tedy před necelými dvaceti lety), soud v americké Kalifornii zamítl jen před pár týdny kvůli nedostatku důkazů a překročení doby promlčení. Zpěvák svoje sklony k toxickému chování kdysi sám přiznal v autobiografii, rezolutně ale odmítal, že by dělal něco nelegálního.

Bez jednoznačných důkazů nebo plnohodnotného soudního procesu zůstává na každém, na čí stranu se přikloní, resp. jestli se rozhodne nadále podporovat umělce s morálně problematickou minulostí. Sám Manson nicméně nakonec čelil spíš své reputaci nespolehlivého hudebníka. V průběhu uplynulých sedmnácti let vydal sérii alb poznamenaných tvůrčími i osobními krizemi a fanoušci nezřídka odcházeli zklamaní i z živých vystoupení.

Manson se s živou show do Evropy letos vrátil po sedmi letech, do Česka po osmi, do Brna dokonce po šestnácti. Tehdy zde na velodromu představoval album The High End of Low, koncert ale skončil asi po hodině přerušovaných a nedokončených písní pískotem fanoušků. Hudebník z pódia odešel bez rozloučení.

Včera ovšem na pódium vstoupil jiný člověk, plný energie a odhodlaný předvést to nejlepší, co dokáže. Asi hodinu a půl dlouhý koncert, jemuž předcházelo půlhodinové rozehřátí mladých alternativních rockerů The Blackmordia, začal chytlavými rytmy skladby Nod if You Understand z velmi dobře přijatého alba One Assassination Under God – Chapter 1, vydaného loni v listopadu. Text písně, hlásající „nebudu se kát“ nebo „když chceš někoho vinit, podívej se na sebe“ lze interpretovat politicky nebo nábožensky, ale také jako důrazné osobní stanovisko.

Hned po ní ostatně Manson burcoval nadšené publikum, když říkal: „Snažili se mě od vás odtrhnout, ale sakra selhali. Snažili se vás odtrhnout ode mě, ale sakra selhali.“ Pokud bychom se rozhodli realitu poněkud přikrášlit a vidět ve všem jeden velký příběh, někdejší král šokující rockové hudby se po strastiplné cestě a boji s vlastními démony v 56 letech vrátil zpět na vrchol. Přehodnotil přitom svoji minulost a sebevědomě z ní tvoří nová radikální prohlášení.

Pódium poseté neonovými obrácenými kříži zde bylo spíš odkazem na dávnou dobu, kdy se za šokující považovala samotná kritika náboženství, v rámci temné estetiky rockové hvězdy ale fungovalo skvěle. Žádné složité efekty nebo pyrotechnika nebyly potřeba, publikum spolehlivě strhla hudba samotná a výkony všech zúčastněných. S Mansonem vystoupili dlouholetí spoluhráči Tyler Bates a Gil Sharone a dvojice nováčků – Matthew Montgomery předtím dlouho hrál pro Roba Zombieho, Reba Meyers si zase ve světě tvrdé hudby udělala jméno v metalcorové kapele Code Orange.

Také výběr skladeb dal poměrně jasně najevo, že Manson chce začít novou kapitolu, které má navázat na období jeho největšího úspěchu. Postupně zazněla většina posledního alba, což prokládaly klasické písně z alb Holy Wood, Antichrist Superstar, Mechanical Animals a The Golden Age of Grotesque. Nejhlasitější odezvu si podle očekávání vysloužily hity Disposable Teens, Tourniquet, The Dope Show nebo The Beautiful People. Jedním z vrcholů byla Sweet Dreams (Are Made of This), cover Eurythmics, který překonal originál.

Naprostá většina koncertu se nesla v duchu intenzivní energie s agresivními riffy, do nichž hlavní aktér zpíval a křičel, jako by mu bylo o dvacet let méně. Ze strany publika, kde si hudbu vedle sebe užívala mladá generace i „pamětníci“ Mansonových počátků, lidé v civilu, metalheads i oddaní fanoušci v propracovaných outfitech s make-upem, v reakci opakovaně zaznívaly nadšené poznámky. Přestože koncert připadl na den svatého Valentýna, atmosféra připomínala spíš masový exorcismus.

I když se v prostorech zcela naplněné arény Vodova (vyprodala se asi za hodinu) rychle udělalo příliš velké teplo a návštěvníci byli namačkaní na sebe, koncert utekl jako voda. Po melancholickém vydechnutí za zvuků balady Coma White ale už nebylo co dalšího dodat. Marilyn Manson je dnes více kontroverzní a potenciálně problematický, než kdykoliv dříve, ve své tvorbě a vystupování ale dělá maximum pro to, aby nás získal na svou stranu.