Šest věcí, co mě štvou na Kingdom Come 2: Středověký superman, podvod na Jindru i zbytečný realismus

Novinka od Warhorse Studios je opravdu dobrá a prodala už přes milion kusů, ale ne všechno je na ní super. Co třeba?

Michal MančařMichal Mančař

kingdom-come-good-game

Foto: Warhorse Studios / CzechCrunch

Jsi v pořádku, Jindřichu ze Skalice?

3Zobrazit komentáře

Kingdom Come: Deliverance 2 od Warhorse Studios je výjimečná hra. Jen za první den prodala přes milion kusů. Dohrál jsem ji za asi 150 hodin. Splnil jsem snad všechno, co mohla nabídnout. Prošel většinu zajímavých míst na obou mapách. Užil si zážitek, který doopravdy byl filmový či seriálový. Ale dokonalé dílo KCD2 není. Tohle jsou věci, které mě štvaly, které mi nesedly nebo které bych změnil.

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Nejsem herní vývojář. Jsem hráč. A jako hráč jsem si novinku od Warhorse Studios skutečně užil, jak se můžete dočíst tady v recenzi Kingdom Come 2. Ale párkrát jsem si nespokojeně odfrknul nebo se nad něčím pozastavil – a nemyslím tím občasné chyby technického rázu, místy prkenné animace nebo kolísavý český dabing, ale věci spojené s hratelností.

Žádná mi zážitek nemohla vyloženě pokazit. Ale kdyby byly jinak, bylo by to ještě lepší. Že v něčem nesouhlasíte? To je úplně OK, od toho máme pod článkem diskuzi!

🦸‍♂️ Za chvíli je z vás středověký superman

Víte, co je na Kingdom Come: Deliverance 2 úplně nejlepší? Ten pocit z objevování. Z objevování světa, objevování nových dovedností, objevování lepší výbavy… A čím větší nýmand coby Jindra jste, tím víc si to užíváte. Smečka vlků vás rozsápe, dva loupežníci vás rozsekají. A to je super!

Protože každý postup, každé zlepšení cítíte – a po chvíli si na ty vlky troufnete, ačkoliv víte, že je to stále riskantní. Jenže když budete svědomitě prozkoumávat svět a plnit úkoly, strašně rychle se z vás stane takový středověký superman. Boss fighty tak můžete zvládnout i za dvě seknutí mečem. Bez nadsázky.

Je to paradox, ačkoliv nejspíš bez elegantního řešení. Čím víc do hry pronikáte, tím víc z ní něco vyprchává. Klidně už někdy kolem třetiny nebo poloviny hry tak můžete být ne vyloženě neporazitelní, ale velice silní. Až moc. Vlastnostmi i výzbrojí.

Svým způsobem tak přeskočíte nemalou část herní náplně a výzvy. Proč byste si vybrali „středně dobrou“ zbroj, když máte peníze na tu aktuálně nejlepší? Proč byste tábor lapků vyřešili chytře, plížením nebo domluvou, když máte ten nejzářivější kyrys a nejostřejší meč na celém Kutnohorsku?

📖 Když scénář dělá z Jindřicha blbce

Tucet vesnic, obří Kutná Hora, divoké lesy i krásné skály – KCD2 je nádherná a hlavně otevřená hra. Je skvělá, když jí jen tak procházíte, je napínavá, když se necháte vést nějakým questem. O to víc vás ale naštve, když na tu volnost nebere ohled. Nebo na vaše schopnosti. Párkrát se v hlavním příběhu i při vedlejších úkolech stane, že z vás hra udělá – s prominutím – blbce. Nebo přinejmenším chudáčka.

Můžete být nejmocnější bijec v okolí, ale v nějaké animaci prostě dostanete do držky od vidláka. Protože to scénář chtěl. Kazí to hru? Ne. Kazí to vaši představu o neohroženém rytíři Jindřichovi, před kterým se třese každý bandita v Království českém a jehož meč rozpůlil už stovku nepřátel? Ano!

🤦‍♂️ Ne, prostě tě podvedeme

S předchozím bodem se tenhle úzce pojí. Hra vám obvykle dává možnost vícero řešení úkolů. A to nejen ve smyslu volby mezi násilím, plížením a výřečností, ale třeba možnost zlodějskou bandu naprášit rychtářovi, nikoliv se k nim přidat. Rychle si na tuhle málo vídanou propracovanost zvyknete. Jenže…

Občas se stane, že někomu třeba kývnete na žádost o pomoc – a brzy začnete tušit, že věci nejsou takové, jaké se zdají být. Tak si řeknete, že zadavatele úkolu s vaším podezřením konfrontujete. Vždyť pár hodin nazpátek něco takového šlo. Ale smůla, tentokrát to nejde. Hra vás dotlačí do bodu, kdy frustrovaně civíte na obrazovku a říkáte: „Jindřichu, to je totálně obvious, ta ženská přece lže!“ Argument, že jste quest nemuseli přijímat, neobstojí – protože hra samotná vás naučila na něco jiného.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

⚗️ Realismus a alchymie? Spíš zdržovačka

Na papíře to zní strašně dobře a vtipně. Abyste hru uložili, musíte uvařit nebo koupit lektvar. Pro zlepšení meče ho nabrousíte. A tak dále a tak podobně. Warhorse Studios na realističnosti hodně staví – a často to zážitek ze hry podtrhuje. Třeba opilost je vtipná. Nutnost jíst a spát dává smysl. A i nějaký způsob omezení neustálého reloadování je dobrý. Ale na tyhle realistické prvky jsou nabalené jiné, které prostě nebaví.

Nikdo mě totiž nepřesvědčí, že kovařina nebo alchymie v KCD2 jsou zábavné. Ano, pokud perfektně načasujete výrobu, dostanete extra silný lektvar. Ne, to neospravedlňuje tu nudnou, nezajímavou a repetitivní činnost, která tomu předchází. Podle přesně daného návodu mačkáte klávesy, nic víc. K zábavě tomu chybí víc interakce, větší výzva.

💪 Not Hardcore Enough

Ačkoliv je KCD2 realističtější a náročnější než většina her… furt je to málo. Tu hloubku, kterou nabízí, při běžnějším hraní příliš neprozkoumáte. Protože nemusíte. Teoreticky to má fungovat tak, že jako šikovný alchymista lektvarem vyrovnáte nedostatek jiného skillu, že nabroušením meče získáte párprocentní výhodu, že v kvalitní posteli bude váš spánek vydatnější… Ale řešit to nebudete. Nemusíte.

K tomu ještě přidejte, že některé questy jsou prostě jen procházka. Jako doslova. Není jich mnoho, ale někdy prostě jen oběhnete tvrz nebo vesnici a je splněno. Kdyby hra byla víc hardcore – a hardcore režim do ní má přibýt –, byla by ještě zábavnější. Nevěřil bych, že jako hráč, který si v mnohém zaslouží nálepku filthy casual, něco takového napíšu. Ale je to tak.

martin-fryvaldsky-warhorse

Přečtěte si takéŠéf Warhorse Studios: Start Kingdom Come 2 je rekordníRekordní start Kingdom Come 2. Dva miliony prodejů přijdou rychleji, než jsme mysleli, říká šéf Warhorse

🤮 Idioti na internetu

Jo, tohle je na Kingdom Come 2 zdaleka nejhorší, přitom hra samotná za to nemůže. Ta žumpa pod každým postem na sociálních sítích, ve které triggerovaní troglodyté papouškují pochybné existence s modrou fajfkou na X a jejich kecy o konspiracích, černoších, homosexuálech a woke propagandě. Různé názory a postoje Daniela Vávry v tom hrají roli, ale to je na jinou debatu. Tohle samo o sobě je – opět s prominutím – k zblití. Nečtěte to.

Radši si udělejte vlastní názor a zahrajte si Kingdom Come: Deliverance 2. Sice ne bezchybnou, ale podle nás bezprecedentně skvělou českou hru. Jo a ještě předtím si nezapomeňte přihlásit k odběru náš videoherní newsletter Good Game.

Top novinky ze světa her

⚔️ Tenhle týden patřil hlavně druhému Kingdom Come. A může se chlubit hned několika úspěchy. Tak schválně:

👑 Nemáte středověku z Česka dost? Tak vyzkoušejte strategii Bellfortis, kde si zahrajete i za Velkou Moravu. „Hlavní zdroj inspirace je Medieval II: Total War. Akorát se hraje rychleji, je pro ,otce s rodinou na krku‘, jako jsem já sám,“ hlásí její tvůrce Pavel Tovaryš.

🤔 Zatímco Donald Trump mluví o clech, víc a víc to vypadá, že se dotknou i herního odvětví. Organizace zastupující videoherní vydavatele ve Spojených státech ESA teď uvedla, že stovkám milionů Američanů by se zvedly ceny herních zařízení a dalšího hardwaru a že cla poškodí herní průmysl jako celek.

🌍 Tak trochu ve stínu putování s Jindrou vychází příští úterý i sedmá Civilizace. A podle většiny recenzí se povedla.

🙁 Kdysi opěvované studio BioWare má momentálně méně než sto vývojářů. Ti, co zbyli po vyhazovech a přesunech, se teď soustředí na nový díl Mass Effectu. Možná se tedy hra letos připomene videem, ale jak jsme psali už dřív, snad se jednou dožijeme i jejího vydání.

🎵 Rozdávaly se Grammy a jednu cenu si odnesla i videohra – za soundtrack. Zvítězil remake slavného RPG Wizardry: Proving Grounds of the Mad Overlord, vítěznou hudbu si můžete poslechnout třeba tady.

💳 Je libo zaplatit Jindřichem? Česká spořitelna připravila ve spolupráci s Warhorse Studios OLED svítící platební kartu s motivem Kingdom Come 2.

Total War pro otce s rodinou na krku. Český vývojář vydal hru, kde s Velkou Moravou ovládnete Evropu

Jestli chcete dobrou hru z českého (a moravského!) středověku, tak by vás mohla kromě Kingdom Come 2 zlákat i strategie od Pavla Tovaryše.

Michal MančařMichal Mančař

bellfortis-boxed

Foto: Rake in Grass

V české hře Bellfortis můžete plně realizovat heslo Make Moravia Great Again!

0Zobrazit komentáře

Většina českých hráčů si nejspíš brousí zuby na Kingdom Come: Deliverance 2 – ale ještě před ním vyšla jiná domácí hra zasazená do středověku. Strategie Bellfortis, kterou téměř sám stvořil zkušený vývojář Pavel Tovaryš. A ve které se třeba jako vládce Velké Moravy postavíte vikinským nájezdníkům.

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Pavel Tovaryš videohry tvoří od poloviny osmdesátých let. Dokonce má to štěstí, že ho živí. A vy teď máte to štěstí, že si můžete zahrát jeho středověkou novinku Bellfortis. Ta vám v mnohém připomene kultovní strategii Medieval II: Total War. „To je můj nejoblíbenější díl z celé série Total War a také hlavní zdroj inspirace,“ říká pro CzechCrunch vývojář hry, kterou na Steamu pořídíte za sympatickou cenu zhruba 450 korun.

A jestli jste zkušení virtuální vojevůdci, možná vás potěší i zmínka o dalších titulech, které vývoj Bellfortis ovlivnily. „Čerpám i z dalších her, jako je starý Centurion, Defender of the Crown či novější Crusader Kings,“ vyjmenovává Tovaryš kousky spíš z pokladnic videoherních dějin.

Pokud vás tyhle hry minuly, tak vězte, že společné jim jsou dvě věci. Historické zasazení (kromě antického Centuriona středověké) a strategický žánr. Staráte se v nich o svou říši, zvelebujete své provincie a budujete diplomatické vztahy i armády. Kterým pak velíte v realtimových bitvách. Právě jako v Bellfortis.

„Rád Bellfortis popisuji jako hru pro fandy Total War, co na Total War nemají čas, protože se hraje podstatně rychleji. Je to taková hra pro ,otce s rodinou na krku‘, jako jsem já sám,“ přidává Tovaryš s úsměvem. S tou rychlostí je mu nutné dát za pravdu. Ale pozor, pojí se s ní i návykovost. Hru jsme nainstalovali spíš jen tak pro osahání a okoukání – a najednou bylo jedenáct hodin večer a Velká Morava úpěla pod vikinskými nájezdy…

Na rozdíl od zmiňovaného Kingdom Come anebo totalwarovského Medievalu vás totiž Bellfortis vezme do středověku raného. „Středověk mám rád a věnuje se mu dost her, ale hlavně tomu vrcholnému. Původně jsem dokonce počítal s nějakým šestým až osmým stoletím, což by mi umožnilo do hry dát například poslední výspy Keltů,“ říká autor.

Našinec si rád zahraje za svou frakci. I proto jsem se zaměřil na období, kdy Velká Morava a české knížectví začaly mít vliv na evropské dějiny.

„Ale nakonec jsem se rozhodl pro dobu formování Evropy, jak ji známe dnes. Dobu, kdy se začínají formovat i nám blízké české země,“ vysvětluje. A zmiňuje, že ve zvoleném zasazení je i část přirozeného patriotismu: „Našinec si prostě rád zahraje za českou či moravskou frakci. A i proto jsem se zaměřil na deváté a desáté století, kdy Velká Morava a později české knížectví začaly mít vliv na evropské dějiny.“

Právě možnost dobývat Evropu coby vládce Velké Moravy bude pro spoustu domácích hráčů velkým lákadlem. Na hratelné Čechy si ale zájemci musí chvilku počkat, zatím jejich provincie můžete pouze dobývat. Hra totiž vyšla v takzvaném předběžném přístupu, což znamená, že Tovaryš na ní stále pracuje a postupně bude přidávat nový obsah. Třeba právě Čechy, kromě kterých přibudou i další hratelné říše a historické scénáře.

Tovaryš na Bellfortis z většiny pracuje sám, externí pomoc našel jen při tvorbě složitější grafiky a soundtracku či v korekcích historických reálií. Hru vydal pod značkou jím spoluzaloženého studia Rake in Grass, které historicky tvořilo vícero vývojářů a uspělo například s adrenalinovou akcí Jets’n’Guns.

„Ale teď bych nás nazval trochu podle známého seriálu ‚Dva a půl developera‘. Jádro studia tvořím jen já a můj bratr, který dělá na svém projektu Underkeep. V pozadí je další ze zakladatelů Jirka Procházka, který nás pozoruje ze stínů a jednou za čas přijde, udělá nějakou hru a zase odejde,“ popisuje Tovaryš fungování týmu. „A sem tam s někým spolupracujeme na konkrétních projektech. To je ta půlka developera,“ přidává se smíchem.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Těch projektů za Tovaryšovu kariéru bylo mnoho, však se také hrám věnuje od dětství. „V polovině osmdesátek jsem v deseti letech poprvé viděl videohru, a to Knight Lore na ZX Spectru. To byl tak silný zážitek, že o dva roky později jsem už navštěvoval Svazarm – na vlastní počítač jsem si musel pár let počkat – a snažil se programovat,“ popisuje. První pokusy tak naprogramoval na pamětníkům známém stroji Didaktik Gama, ale nápad na obživu tvorbou her přišel až na vysoké škole.

„Koncem devadesátých let jsme se s kluky dali dohromady, v roce 2000 oficiálně založili Rake in Grass a v něm dělám dodneška,“ vzpomíná Tovaryš. A i takhle relativně malý projekt se pro něj stal obživou. „Je to fulltime job. Tedy neříkám, že dobrý,“ začíná s úsměvem. „Ale máme za sebou několik úspěšných her, které nám vydělaly dost na to, abychom sice skromně, ale až ‚do důchodu‘ mohli dělat jen to, co nás baví.“

Co bude úspěch v případě Bellfortis? „My děláme s minimálními náklady, tomu odpovídá i to, že úspěch by byl při asi ‚pouze‘ osmi tisících prodaných kopií. Ty uvozovky jsou kvůli tomu, že i tohle číslo je v poslední době dost vysoké na hru, která jde mimo trendy. A to říkám i z pohledu týmu, který má za sebou několik her prodávajících se po statisících,“ říká.

„Nicméně v poslední době jsem nejradši, když se projekt líbí lidem, hrají ho a baví i mě. Peníze jsou sice fajn, ale alespoň pro mě nepodstatné. Proto například ani neděláme průzkum trhu. Jen děláme, co nás baví,“ uzavírá Pavel Tovaryš. Tak Bellfortis vyzkoušejte, ať zjistíte, jestli bude bavit i vás.