Sexualizované násilí v Česku zažilo 58 procent žen. Náklady na léčbu jeho dopadů přesahují 2 miliardy ročně

Nový výzkum zaměřený na sexualizované násilí ukázal, jak může jeho prevence a včasná pomoc prospět nejen přeživším, ale také samotnému státu.

nasili

Foto: CzechCrunch / Midjourney

Výsledky výzkumu potvrdily, že znásilnění páchají většinou lidé, které přeživší znají

0Zobrazit komentáře

Znásilnění, vynucování sexu, nevyžádané doteky, nucení ke sledování pornografie, šmírování při převlékání či pokřikování sexuálních narážek. To je jen malý výčet z možných projevů sexualizovaného násilí, všechny ale mohou mít dopady na fyzický i psychický stav lidí, kteří jsou mu vystaveni, tudíž i na zdravotní systém a ekonomiku dané země. A nejde o zatížení, nad kterým by se dalo mávnout rukou. Na léčbu dopadů sexualizovaného násilí je v Česku z veřejného zdravotního pojištění ročně vynaloženo 2,3 miliardy korun. Vyplývá to z nového výzkumu zaměřeného na ženy, který vznikl ve spolupráci neziskové organizace proFem a agentury MindBridge Consulting.

Podle výzkumu se v Česku s nějakou formou sexualizovaného násilí setkalo 58 procent žen. A celkem 22 procent žen ve věku do 15 let. Znásilnění pak v jeho širší definici, kterou vláda schválila na sklonku loňského roku a která za znásilnění považuje i nekonsensuální sex, k němuž dojde bez násilí a projevů obrany, zažila každá pátá Češka.

„Sexualizované násilí je naprostým narušením intimních hranic a sebeurčení a svobody volby člověka. Obvykle má v životě přeživších dlouhodobé i celoživotní dopady na psychiku, emoce či fyzické zdraví. Mnoho přeživších je doslova vyřazeno z běžného fungování, přerušují nebo ukončují své studium a profesní směřování. Dopady násilí se promítají do jejich sebepojetí, sebevědomí i do jejich vztahů,“ říká Jitka Poláková, ředitelka organizace proFem.

Znásilnění je společně s pohlavním zneužitím v rámci sexualizovaného násilí nejzávažnější čin. Podle odborníků a odbornic, které organizace proFem pro výzkum oslovila, navíc do kategorie znásilnění patří i situace, kdy si sexuální partner během pohlavního styku sundá bez souhlasu druhé strany kondom či pokračuje v sexuální aktivitě i přes přání druhé strany styk ukončit.

„Z výzkumu vyplynulo, že 76 procent přeživších znásilnění v jeho důsledku čelí nebo čelilo nějakým následkům. A pokud ženy zažily znásilnění do 15 let, tak 93 procent z nich uvedlo, že v jeho důsledku čelí nebo čelily nějakým následkům,“ přibližuje Iva Peterková, také z organizace proFem. V případě znásilnění uvedlo 62 procent respondentek psychické následky, 44 procent sociální následky, jako je například přerušení studia či pracovní neschopnost, 39 procent jmenovalo chronická onemocnění a 20 procent dopady na reprodukční zdraví, které zahrnují mimo jiné pohlavně přenosné nemoci nebo nechtěné těhotenství. A když ke znásilnění došlo do 15 let věku, byly jeho dopady ještě hlubší.

Poměrně málo respondentek uvedlo fyzická zranění – s těmi se po znásilnění potýkalo 5 procent z nich. Výzkum tak vyvrátil stereotypní představu, že znásilnění je akt, během kterého dochází k boji, a tak oběť musí mít viditelná zranění. Ukázalo se také, že znásilnění páchají většinou nějak blízcí lidé. Až 90 procent respondentek, které znásilnění zažily, uvedlo, že predátora znaly, zato pouhých 8 procent jej neznalo a zbylé neodpověděly.

Ačkoliv se nedá vyčíslit utrpení a bolest přeživších, organizace proFem chtěla zjistit, jaké jsou reálné náklady na léčbu zdravotních dopadů sexualizovaného násilí, ať už jde o chronická onemocnění, psychické následky, vliv na reprodukční zdraví či fyzická zranění. Ročně léčbu v návaznosti na sexualizované násilí vyhledá 123 550 žen a náklady z veřejného zdravotního pojištění na tuto léčbu činí 2,4 miliardy korun. Tato částka však nezahrnuje vlastní výdaje přeživších, jako je úhrada léčiv a péče nad rámec zdravotního pojištění.

„V částce nejsou zahrnuty ztráta nebo omezení ekonomické produktivity, sociální dávky, náklady na trestní řízení a vězeňský systém, ale ani náklady na řešení dalších návazných problémů, jako je například užívání návykových látek. A částka nezahrnuje ani náklady související s podporou okolí oběti, jako jsou psychoterapie a sociální služby,“ doplňuje Jitka Poláková. Veškeré finanční náklady jsou tak podstatně vyšší a výrazně se dotýkají českého zdravotnictví a ekonomiky.

Zjištění výzkumu v kostce:

  • 58 % respondentek se v průběhu života setkalo se sexualizovaným násilím.
  • Znásilnění zažilo 20 % respondentek.
  • 76 % přeživších znásilnění uvedlo, že v jeho důsledku čelí nebo čelily nějakým důsledkům.
  • 90 % přeživších znásilnění znalo pachatele.
  • V 51 % případů byl pachatelem znásilnění manžel nebo partner, ve 37 % případů osoba mimo rodinu, kterou ale přeživší zná.

Zdroj: proFem, MindBridge Consulting, Sexualizované násilí: výskyt, dopady a náklady na zdravotní péči

Výzkum také poukazuje na to, že je potřeba problematiku sexualizovaného násilí vysvětlovat v souvislostech, vyvracet mýty a zaměřit se na ochranu důstojnosti obětí a na vzdělávání policie, soudců, soudních znalců, ale i školských, sociálních a zdravotních pracovníků. Zásadní je také prevence a investice do specializovaných služeb pro přeživší.

„Jsem velmi vděčná, že se nám ve vládě podařilo najít shodu na redefinici znásilnění. Po dvou letech se také podařilo dokončit nový zákon o domácím násilí, který má potenciál zlepšovat praxi v oblasti prevence násilí a pomoci obětem. Zavede jednotnou definici toho, co je vztahové a domácí sexualizované násilí. Napříč Českem se totiž velmi liší přístupy k tomu, kdo je shledán jako oběť a kdy je zahájena intervence. Nebude se tak stávat, že v jednom městě systém koná a pomáhá obětem a ve druhém v naprosto identické situaci lidé tápou, jestli už něco spouštět, či ne,“ přibližuje Klára Šimáčková Laurenčíková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

jasmina-houdek-nahled

Přečtěte si takéVe čtrnácti byla znásilněna, dnes Jasmína Houdek mění sebeobranuVe čtrnácti byla znásilněna, dnes mění výuku sebeobrany. Dokazuji, že nejsem oběť, říká Jasmína Houdek

Podle jejích slov budou u soudů vznikat také specializované senáty zaměřené na trestné činy související s domácím a sexualizovaným násilím. Stále problematický ale zůstává fakt, že Senátem letos v lednu o dva hlasy neprošla ratifikace Istanbulské úmluvy, která se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí.

„Zkusíme to znovu, ratifikace je totiž potřebná a je potřeba v tomto úsilí dále pokračovat. Před rokem byla její podpora v Senátu mizivá a díky úsilí aktérů a mnoha osvětovým akcím ve sněmovně i Senátu nebo konání nevládního sektoru podpora významně vzrostla. Tudíž je zřejmé, že má smysl v aktivitách pokračovat a o ratifikaci se co nejdříve pokusit znovu,“ říká Klára Šimáčková Laurenčíková.

Výzkum organizace proFem a agentury MindBridge Consulting probíhal na reprezentativním vzorku 5 042 žen ve věku 18 až 65 let. Organizace proFem usiluje o zlepšení situace v oblasti domácího a sexualizovaného násilí, zejména prostřednictvím poradenství a další přímé podpory. Rovněž se podílí na prevenci a zvyšování osvěty. V lednu 2024 otevřela centrum Port, kde poskytuje specializované služby pro přeživší sexualizovaného násilí.