Švihadlo je oblíbené mezi dětmi, občas na něj ale narazíte i u sportovců. Dva z nich ho dostali mezi širokou veřejnost. Jeden býval profesionálním boxerem, druhý tenistou. Bratři Tomáš a Marek Vaněčkovi poté založili projekt Švihej, v rámci kterého radí, jak správně skákat, a sami švihadla i vyrábějí. Říkají si Šviháci.

Oba skákali od útlého věku, protože jim to doporučovali trenéři kvůli kondici a lepší práci nohou. Když se ale bratři Vaněčkovi seznámili s americkým olympijským zápasníkem Buddym Leem, pochopili, jaké benefity švihání má. „Když jsme začínali, nevěděli jsme, že trénujeme zároveň i koordinaci, timing, soustředění, posilujeme ruce i sílu úchopu. Teď se tohle všechno snažíme předat dál,“ popisuje pro CzechCrunch Tomáš Vaněček, který s nápadem přišel. Bratr Marek se připojil o rok později.

Nejdřív točili různá videa, ve kterých radili, jak správně švihat. Časem ale sami přišli na to, že švihadla, která mají v rukách, nejsou dvakrát odolná. Nebyli spokojeni s kvalitou lanka, které se kroutilo a nedrželo tvar. Sami sice uměli dělat různé triky, ale se švihadly, která měli k dispozici, to moc nešlo. Nejdřív dováželi výbavu z USA a Číny a zkoušeli další a další. „Moc dobře jsme věděli, k jakému cíli míříme. Už tehdy jsme uvažovali nad tím, že vyvineme vlastní švihadlo, řešit různé možnosti a druhy výroby ale pro nás bylo složité, navíc jsme neměli zrovna velký rozpočet. Nakonec se to ale povedlo,“ líčí Tomáš Vaněček.

K tomu, aby s vyvíjením vlastního švihadla vůbec mohli začít, potřebovali nižší stovky tisíc korun. Největší investicí byl ale prý čas. Zabralo to víc než rok, během kterého vznikly desítky prototypů. „Trváme na tom, aby bylo švihadlo kompaktní, tedy aby mělo kvalitní rukojeť, která se dobře drží a neklouže a s níž se lehce manipuluje. Kvalitní rukojeť ale také musí spolupracovat s vhodným lankem, proto máme jen pár typů švihadel a nenabízíme jich víc. Nedávají nám totiž smysl,“ říká o šest let mladší bratr Marek.

Švihadla mají rozdělená i podle toho, čeho s nimi chce další Švihák dosáhnout. V nabídce je tak jedno jen tak pro zábavu, jiné by mělo pomoci s kardio tréninkem a rychlejším spalováním kalorií. Možné je koupit taky sadu pro „švihlou rodinu“. Letos navíc uvedli na trh zátěžové švihadlo pro intenzivní trénink, které má vyšší hmotnost lanka, díky čemuž je možné víc zapojit horní polovinu těla. A vyvíjejí i jedno nové pro rok 2024. „Chtěli bychom ho udělat originálně, trochu futuristicky. Naše hlavní švihadlo má prodlouženou rukojeť, teď budeme trochu zkracovat,“ říká Tomáš.

Za loňský rok Vaněčkovi prodali dvacet tisíc kusů švihadel a měli obrat přes šestnáct milionů korun, rok předtím byli na půlce. Prodej na internetu se rozjel především za covidu, kdy se lidé zajímali o to, co mohou dělat, když není otevřená posilovna. Kromě výroby švihadel pořád točí i videa a radí, jak jednu z jejich nejoblíbenějších činností dělat správně. Letos dva hlavní Šviháci rozjeli také workshopy.

Ve skákání přes švihadlo se totiž pořád dělají chyby, což je podle sourozenců také nejčastější důvod, proč s tím lidé přestanou nebo ani nezačnou. „Nastaví si třeba špatně délku švihadla, párkrát zaškobrtnou o nohy a švihadlo letí do koše, protože ono za to přece může. Od začátku jsme se snažili, aby naši Šviháci dostávali relevantní a úderné informace, které jim pomůžou v jejich výkonech. Nebylo to pouze o nastavování délky, ale i o tom, jak začít. Člověk by měl vědět, jak švihadlo ovládat, v jaké pozici by měly být ruce a jak s nimi pracovat. Měl by také vědět, kam až se může se švihadlem posunout, aby ho to bavilo,“ vyjmenovává Marek.

Švihání je přitom podle bratrů Vaněčkových téměř pro každého a má nespočet výhod: zapojí celé tělo, skákat se dá kdekoli, dobře funguje na hubnutí a pálení kalorií a skvěle se při něm člověk odreaguje. Pozor by si ale měli dát například ti, kdo mají problémy s klouby, a před šviháním by nového koníčka měli konzultovat s lékařem.

Dva hlavní Šviháci mají ale i další plány. Chystají klientskou sekci, jakousi síť, kde se fanoušci skákání přes švihadlo budou moci navzájem sledovat a sdílet svoje úspěchy. Nebo si zapisovat, kolik toho naskákali, plnit výzvy a získávat různé odznaky a otevírat úrovně.

Bratry švihání baví i po letech. „Stále objevujeme nové a nové věci. Je opravdu nekonečná škála toho, co se se švihadlem dá dělat, a nemusíte kvůli tomu zrovna umět salto. I člověk, který není nejsilnější nebo nejobratnější, se může naučit švihadlo ovládat a dělat s ním triky, z nichž vám spadne brada. Jen to chce trénink a čas,“ popisuje Tomáš.

Na Facebooku má Švihej uzavřenou skupinu, kde je asi devět tisíc členů. Vaněčkovi navíc každý rok dělají také charitativní výzvy, do kterých se zapojuje kolem čtyř tisíc lidí. Ta další je plánovaná na leden. Cílem je udělat společně sto milionů přeskoků a vybrat víc než dva miliony korun pro tři handicapované děti. Na výzvě spolupracuje také spolek Srdce na pravém místě a děti do dalších ročníků pomáhají vybírat rodiny, které Šviháci podpořili ve výzvách minulých.