Je tu patnáct set míst, chodí sem ale dva tisíce zaměstnanců. Z matematického hlediska je to neřešitelný problém, z toho pracovního až tolik ne. Mladoboleslavská Škoda Auto, která patří do německého koncernu Volkswagen, vybudovala nový kampus. Když ho plánovala, vycházela z předpokladu, že až 25 procent zaměstnanců nebývá každý den v práci. Vznikl tak prostor, kde žádný stůl nepatří jednomu člověku.

„Před covidem trávili všichni celou pracovní dobu v kanceláři. Mobilní práce byla benefitem, který nebyl úplně typický. To se ale změnilo a nyní je typický snad všude. Vyvíjí to tlak na to, aby se kanceláře měnily. Standardní kancelář je mrtvá,“ říká projektový manažer Škoda Auto Miroslav Nevlida.

Právě to byl hlavní důvod, proč se Škoda v novém kampusu pojmenovaném Laurin & Klement rozhodla postavit pracoviště založené na sdílených místech. Kapacitu má novostavba skutečně dva tisíce lidí, míst u stolů je tady ale o pět set méně. A i kdyby náhodou všichni přišli do práce, nějaké místo by si stejně našli. Jen by nezabírali klasický stůl, ale například malý box, ve kterém je schovaná zasedačka, nebo by seděli v klasické jednací místnosti či u stolu v kuchyňce. Místa jsou to rozličná i co do zařízení, a tak například v jedné zasedačce najdete čtyři různé židle. To proto, aby lidé mohli měnit pozice a sedací život byl o něco zdravější.

„Kdybychom přidali stoly, už by nebylo místo pro další prvky, ze kterých si lidé mohou vybrat. Zaměstnanci tu tak mají větší komfort. I kdyby tady měl každý svoje místo, pořád by platilo, že 25 procent lidí je denně pryč. Statisticky to tak je. Buď jsou na dovolené, home officu, školení nebo služební cestě. Ta místa by byla volná a měli bychom poloprázdný dům. To nedává smysl,“ vysvětluje Nevlida. Neznamená to, že by Škoda z původních plánů na nové sídlo škrtla dvě patra, jen došlo k jinému uspořádání.

Točení na místech navíc platí pro všechny bez výjimky. Znamená to, že i generální ředitel si musí ráno před cestou do práce zabookovat nějaký stůl, u kterého pak bude sedět. Druhý den může na stejném místě sedět někdo úplně jiný. „Záleží na tom, jaká pracovní náplň je ten den čeká. Pokud potřebují nějaké reprezentativní místo, zamluví si jednací místnost. Mnoho z nás už si to vyzkoušelo. Zamluvili jsme si zasedačku v pátém patře v bloku A,“ říká projektový manažer automobilky.

Trik takového pracovního prostředí spočívá také v kabelu. Konkrétně v USB-C. Všichni zaměstnanci jsou vybaveni notebookem, a ať přijdou k jakémukoliv stolu, mohou se tam jednoduše připojit přes kabel, který je všude stejný. I to bylo velké poučení z předchozích pokusů automobilky o sdílená pracoviště.

V takovém prostředí bylo zároveň nutné vymyslet, jak to udělat, aby v zónách seděli lidé, kteří spolu pracují. Řešením se staly skříňky. Těch je tu na rozdíl od stolů skutečně dva tisíce, každý má tedy svoji. Skříňky jsou po několika kusech vždy na nějakém místě – a tam, kde si člověk uloží věci, chce většinou i sedět. „Když jich bude na jednom místě dvacet, bude je využívat jeden tým. Už jsme si ověřili, že lidé jsou líní a nikdo nechce mít skříňku na jedné straně a pak jít přes všechny čtyři spojené budovy na tu druhou. Tím se vytváří místní vazba,“ uvádí Nevlida s tím, že pokud člověk změní pracoviště, požádá o změnu skříňky.

V těch jsou vždy dvě přihrádky, kam si zaměstnanci na konci dne ve filcové tašce ukládají svoje věci. Většina prvků je ale ve firmě sdílená, to znamená, že v kuchyňce je plná výbava, kancelářské potřeby pak člověk najde u tiskárny.

I těch je ale omezené množství. Škoda chtěla redukovat papír, a tak do celého kampusu umístila jen pět tiskáren, na každé patro jednu. To znamená, že pokud chce člověk něco vytisknout, musí jít přes čtyři části budovy, které jsou propojené můstky. „Chceme tak šetřit lesy,“ dodává Nevlida.

Škoda byla v Mladé Boleslavi v některých budovách v nájmu, zároveň platilo, že chtěla dát dohromady zaměstnance, kteří předtím pracovali až ve dvaceti různých budovách po městě. V Laurin & Klement Kampusu navíc platí, že zaměstnanci sedí na jedné straně rovnou u závodu, na druhé u dalších administrativních objektů.

Také platí, že kampus není jediná budova, kterou Škoda má. Ostatně prostředí, jaké tu panuje, není vhodné pro všechny. Než došlo k rošádě, udělali ve Škoda Auto analýzu a prošli každé pracovní oddělení. Například u účetních se pak rozhodlo, že sdílený kampus pro ně není ideální, a tak jsou ve starší, zrenovované budově kousek odsud.

Součástí nové budovy je kromě sdílených kanceláří velký konferenční prostor, kam se vejde až čtyři sta lidí. K dispozici je až 680 parkovacích míst, 138 nabíjecích stanic pro elektromobily a před budovou je zároveň vyhrazený prostor pro sdílená kola. Jak Nevlida říká, je možné sem dojet autem i na kole nebo dojít pěšky.

V kampusu je také velká kantýna a kavárna. Obě jsou umístěné na uliční úrovni a jsou vidět zvenku. Do kantýny mají momentálně vstup jen zaměstnanci, kteří tady mají dotované obědy, do budoucna je k diskuzi, zda sem bude moci jít na oběd i veřejnost. Ta každopádně může už teď navštěvovat kavárnu, kde mají mimo jiné vlastní kávu Škody Curiosity Fuel.

Prim hraje v nové budově, kterou navrhlo rakouské architektonické studio ATP, také udržitelnost. Na střeše je fotovoltaická elektrárna s 222 panely a budova má technické inovace, které snižují spotřebu energie, jako je LED osvětlení či inteligentní světelné senzory. Je tu ventilace, která v létě během noci prostory chladí, a rekuperace. „Když v dnešní době vyrábíte automobily, musíte se zabývat udržitelností,“ říká k tomu předseda představenstva Škody Auto Klaus Zellmer.