Základní škola v Brně-Novém Lískovci je běžnou institucí pro zhruba tři sta padesát žáků a dalo by se říci, že se od ostatních škol nijak výrazně neodlišuje. Až na jednu věc. Loni v dubnu došla řediteli Petru Novákovi trpělivost a společně se zbytkem vedení žákům zakázali používání mobilních telefonů ve škole. „Důvodem bylo hlavně to, že jsme neustále museli řešit kyberšikanu,“ vysvětluje pro CzechCrunch ředitel. Dodává, že děti se ve škole fotily a nahrávaly, a to i na takových místech, jako jsou toalety. Fotky a videa pak zveřejňovaly na sociálních sítích.

„Učitelé se s tím pokoušeli nejdřív popasovat výchovnými opatřeními,“ vypráví Petr Novák. „Nakonec jsme se ale rozhodli přistoupit k zákazu.“ Mobily teď děti nesmějí používat ani na mimoškolních vzdělávacích akcích. Systém funguje tak, že si ráno odloží telefony do uzamykatelné skříňky a znovu si je vezmou až při odchodu domů.

Po roce, co opatření platí, ředitel hodnotí své rozhodnutí jednoznačně pozitivně. „Zákaz vyřešil devadesát devět procent výše popsaných problémů. Prakticky zmizela kyberšikana ve škole. A i reakce rodičů jsou převážně kladné. Za celou dobu mi přišly jen dva negativní e-maily,“ vypočítává Novák.

K podobným závěrům jako v Novém Lískovci došla i norská akademička Sara Abrahamsson ve své letos zveřejněné studii. Abrahamsson sledovala data o psychickém zdraví studentů desátého ročníku základní školy, jde tedy o děti mezi patnáctým a šestnáctým rokem věku.

Data získala z dotazníků rozeslaných školám, které porovnala s dalšími zdravotními údaji studentů. A došla k zajímavým závěrům. U dívek se po zákazu významně snížila potřeba psychologické péče, konkrétně až o šedesát procent. Zároveň se zlepšily jejich studijní výsledky a zvýšila se pravděpodobnost, že budou dál studovat. Výraznější změny pozorovala u dívek z chudších rodin. Jak u chlapců, tak u dívek se pak po zákazu snížil výskyt šikany.

Je tedy zákaz telefonů nejlepším řešením? Jinak než norská vědkyně a jihomoravský ředitel to vidí Daniel Pražák, který učí na základní škole na Praze 7 a je aktivní na sociálních sítích, kde otevřeně popisuje své metody. „Osobně jsem přesvědčen – a platí to i pro umělou inteligenci –, že ve školách máme připravovat na život a že život generace současných dětí bude s těmito technologiemi spojen,“ říká pro CzechCrunch. „To ale také znamená, že máme dětem ukazovat, jak tyto technologie využívat účelně, pro své vzdělávání a pro zlepšení svého života. A také to, jaká rizika to přináší.”

Za lepší cestu považuje Pražák dobrovolnou motivaci dětí k omezování digitální komunikace. „S mojí šestou třídou jsme například aktuálně měli několikatýdenní dobrovolnou výzvu na digitální detox. Jako důležité jsem vnímal, že to bylo dobrovolné. Řekli jsme si, že si vždycky po týdnu dáme vědět, jak se nám to daří, a především, že v tom budu s nimi a půjdu příkladem,“ popisuje Pražák. Dodává, že postupně se zapojila více než půlka dětí i přesto, že to byla čistě dobrovolná činnost.

„Na naší škole nejdeme cestou zákazů, ale nabídky jiných možností. Na chodbách máme fotbálky, air hockey, ping-pong, do hodin si můžeme brát Chromebooky a podobně,“ vysvětluje Pražák. Děti tak podle něj celkem přirozeně zjistí, že mobil je dobré zařízení na řadu věcí, ale že jsou i lepší varianty. „Například minulý rok dospěly děti k tomu, že je pro ně lepší pracovat v hodinách právě s Chromebookem než s mobilním telefonem.“ Ani potenciální problém šikany podle něj není důvodem mobily plošně zakázat. „Většina škol se s šikanou v nějaké míře setkává. Rozdíl je v tom, jak k tomu která škola přistupuje. My máme například preventivní programy zaměřené mimo jiné na kyberšikanu, školní poradenské pracoviště a tak podobně,“ dodává Pražák.

Zároveň ale říká, že je osobně velmi rád, že nedospíval v době sociálních sítí. „Srovnávání sebe sama s perfektním obsahem, který je nám tam servírován, je těžké i pro dospělého a sebevědomého člověka, vím, že pro děti je to mnohem těžší. Přijde mi ale poněkud alibistické, že duševní problémy generace současných dětí, na kterých se podepsal covid, zároveň také ruská agrese na Ukrajině a tak podobně, šmahem přeneseme na mobilní zařízení,“ říká. „Na druhou stranu věřím, že v tom mobilní telefony také hrají svou roli. A proto vnímám, že je úkolem školy v 21. století ukázat, jak s nimi pracovat dobře,“ uzavírá Daniel Pražák.

Podle loňského průzkumu serveru Seznam Zprávy používání mobilních telefonů v Česku nějakým způsobem omezuje 94,5 % základních škol. České ministerstvo školství v současné době používání mobilů plošně neupravuje a neplánuje na tom v blízké době nic měnit.

Naproti tomu v Británii ministerstvo připravuje plošný zákaz ve školách. Nařízení má být flexibilní a bude na školách, jak se ho rozhodnou uplatňovat, tedy kdy přesně děti nebudou mít přístup k mobilním telefonům. „Do školy se chodíte učit, navazovat přátelství, mluvit s lidmi, socializovat se – nechodíte tam proto, abyste tam viseli na telefonu a psali zprávy lidem, se kterými můžete normálně naživo mluvit,“ řekla stanici BBC britská ministryně školství Gillian Keegan.

Zákaz používání mobilních telefonů platí od začátku letošního roku i na školách v Nizozemsku. Ředitel školy v Maarssenu řekl serveru NL Times, že se studenti ve školní radě dokonce shodli, že „se spolu díky nařízení baví častěji, a to i se studenty, které neznají”.