To máte chytrou ledničku, chytrý kávovar, chytré kolo, chytré hračky… Jaké to ale je uklízet s chytrým vysavačem? Povznášející, nebo stejně otravné jako s tím obyčejným, který jen hlučí, luxuje a o ničem nedumá? Nejlepší cesta, jak to zjistit, je jednoho takového koumáka vyzkoušet. A když už, tak v přímé konfrontaci s robotickým vysavačem, protože, ruku na srdce, není nad to, když luxovat vůbec nemusíte.

Pojďme si to říct rovnou: přistál nám v redakci vysavač Dyson V15 Detect. Pár dní tam ležel v krabici, my chodili kolem, nikdo si ho moc nevšímal. U kafe na něj ale jednou přišla řeč – že prý top model ikonické značky, kterou založil, dal jí jméno a pořád ji vede jeden z nejúspěšnějších vynálezců moderní doby James Dyson (mimochodem má celkem čerstvě venku pozoruhodnou autobiografii).

Když jsme stáli nad krabicí, znělo to nějak takhle: „Hele, ono to má laser! A barevný digitální displej! A prý to měří počet mikročástic!“ Když jsme ji rozbalili, takhle: „Foť to, vypadá to jak bouchačka, co měli Muži v černém!“ A protože jsme v CzechCrunchi duší pořád trochu děti, funny challenge byla na světě – ultimátní zápas s léty prověřeným robotickým vysavačem LG Home-bot VR.

A taky jsme se rozhodli sbírat data. Když je na těle dysonu displej, který ukazuje, kolik a jak velkých mikročástic se nasálo, spočítáme si, kolik má jedna hromádka špíny vlastně dílků. Jak to vysavač měří? Prý je vybavený piezo senzorem, a jak praví oficiální prezentace: „LCD displej ukazuje, co bylo vysáto, v reálném čase zobrazuje vědecký důkaz o důkladném úklidu.“

Jestli tomu tak opravdu je a do jaké míry jsou data spolehlivá, ví jen Bůh a sir Dyson, my jsme kupičky bláta nepřepočítávali. Ale když se podíváte třeba na snímky níže s římskými číslicemi II a IV, jaký byste si mezi nimi tipli rozdíl?

A počítají se částice o velikosti několika mikrometrů (čidlo rozpozná nečistoty od velikosti 10 µm, lidský vlas má pro srovnání tloušťku asi 30 µm) v desítkách nebo stovkách tisíc či snad milionech? Pokud se ptáte, k čemu taková informace je, upřímně říkáme, že nemáme potuchy. Asi to vypadá víc cool, nicméně na konci článku najdete datové rozluštění naší hádanky.

Když hromádky zmizely nenávratně v bezsáčkových útrobách vysavače, který je vcucnul s pomocí čtrnáctky cyklonů, přistoupili jsme ke druhé fázi testu. Hermeticky jsme uzavřeli jednu zasedačku, jejíž podlahu jsme systematicky a s použitím unikátního výpočetního algoritmu zaneřádili jehličím, suchým blátem, prachem, kousky papíru i psích chlupů.

Dovnitř jsme pustili kolegyni s dysonem v ruce a zapnutými Apple Watch na ruce. Ty měřily jednak čas, který bude potřebovat na dokonalé vycídění místnosti, jednak kolik u toho spálí kalorií a nachodí metrů. Místnost o rozměrech čtyři krát tři metry s plovoucí podlahou a kruhovým stolkem uprostřed uklízela standardním tempem po dobu čtyř minut, nachodila u toho 70 kroků a spálila podle svých hodinek dvě kalorie.

„Kdybych seděla, asi bych spálila to samé,“ rozmáchla rukama, když skončila. A první dojmy? „Neluxuje špatně, ale je na mě těžký a u některých větších nečistot už protestoval.“ A co laser, který snímá podlahu a podle jejího zašpinění optimalizuje výkon? „Tak proto to občas trochu víc hučelo…“

Pak znovu nastoupila přirozená zašpiňovací inteligence a chirurgicky přesné, rovnoměrné bordelení. Tady jehličí, tamhle prach, tu bláto, sem chlup. Nabitý robůtek LG se dal hned do práce. Redakce ho pobaveně sledovala, jak kris-kros mašíroval zasedačkou nebo když připomínaje depresivního robota (Marvin po vzoru Stopařova průvodce po Galaxii jsme mu ale neříkali) trucoval v rohu.

Výsledek – po deseti minutách vítězoslavně zapípal, že je hotov. Kolegyně během té doby spálila za počítačem (oficiálně v režimu jóga) 24 kalorií, další dvě ale shořely, když musela vzít do ruky dysona a vyrazit po robůtkovi místnost dočistit. Je to tak, jeho práce nebyla zdaleka perfektní, naše špína na něj byla moc.

Závěr našeho testu pro volný čas, v němž se utkaly dva gadgety, které každý potřebuje, ale málokoho – snad s výjimkou kompulzivně obsedantních pacientů – rozněžní, tedy dopadl tak, že… Někdy je fajn robotický vysavač a někdy ten klasický.

Že to není moc užitečný výstup? Tak se podívejte na hodnoty posbíraných mikročástic a přiznejte si, že něco má hlubší smysl a něco je zase jen na efekt.

Hromádka I.
µm>10 – 91 907
µm>60 – cca 1 tisíc
µm>500 – cca 0

Hromádka II.
µm>10 – 860 396
µm>60 – cca 5 tisíc
µm>500 – cca 1 tisíc

Hromádka III.
µm>10 – 549 751
µm>60 – cca 4 tisíce
µm>500 – cca 1,2 tisíce

Hromádka IV.
µm>10 – 727 619
µm>60 – cca 8 tisíc
µm>500 – cca 0,9 tisíce

Hromádka V.
µm>10 – 41 652
µm>60 – cca 1 tisíc
µm>500 – cca 0