Exchange Traded Fund (veřejně obchodovatelný fond, slangově étefka) se v posledních letech stal jedním z hlavních symbolů moderního investování. Jedním nákupem může investor získat podíl na stovkách firem, kopírovat vývoj amerického akciového trhu, globálních akcií nebo konkrétního sektoru a zároveň platit výrazně nižší poplatky než u řady tradičních fondů. Ale samozřejmě jako nic ve světě investic to není bez rizik.

Právě ona jednoduchost je u ETF zároveň jejich největší výhodou i rizikem. Investor může velmi rychle nabýt dojmu, že stačí vybrat známý index, pravidelně posílat peníze a nic víc neřešit. Jenže i pasivní investování vyžaduje pochopení toho, co člověk kupuje, jaké riziko podstupuje a na jak dlouho peníze skutečně investuje.

Ve čtvrtém díle podcastové série Do Plusu proto Vladimír Holovka, ředitel české pobočky XTB, vysvětluje, co ETF jsou a proč změnily způsob, jakým běžní investoři vstupují na burzu. „ETF je fond, který je obchodovaný na burze, jinak byste ho na první dobrou od klasického podílového nepoznali,“ říká Holovka. Právě v tom je základní rozdíl proti klasickým fondům. Investor může ETF nakoupit a prodat přes brokera podobně jako akcii.

Jeden nákup, celý trh
V praxi si pod pojmem ETF lze představit investiční nástroj, který v sobě drží koš aktiv. Nejčastěji akcie firem obsažených v určitém indexu.

Pokud si investor koupí ETF navázaný na index S&P 500, nekupuje si jednu konkrétní firmu, ale expozici vůči pěti stovkám velkých amerických společností. U ETF na MSCI World získává širší globální expozici vůči vyspělým akciovým trhům. U technologického indexu Nasdaq zase výraznější sázku na americké technologické firmy.

„Pomocí ETF zpravidla nakupuji široký balík akcií. Často je to spojeno s tím, že náklady spojené s držbou této investice jsou nesrovnatelně menší než u tradičních, aktivně řízených fondů,“ vysvětluje Holovka.

Právě nízká nákladovost je jedním z důvodů, proč ETF získaly tak silnou pozici. Velcí správci aktiv dokážou jeden produkt škálovat pro miliony investorů a obrovské objemy peněz. Náklady na správu se tím rozkládají mezi velké množství klientů a výsledný poplatek může být jen v desetinách nebo i setinách procenta ročně.

Pasivní neznamená bezrizikové
ETF bývají často spojovány s pasivním investováním. „Pasivní správa čistě kopíruje to, jak se trh vyvíjí. Pokud meziročně vzroste o 20 procent, ETF vzroste o 20 procent. Pokud meziročně spadne o 10 nebo 20 procent, tak moje ETF také,“ říká Holovka.

Tady se ukazuje zásadní rozdíl proti aktivní správě. Aktivní portfolio manažer se může pokusit riziko omezit, změnit složení portfolia nebo část peněz přesunout do defenzivnějších aktiv. U pasivního ETF investor žádné takové rozhodnutí neoutsourcuje, kupuje trh takový, jaký je a to na vlastní triko.

To nemusí být problém u člověka s horizontem dvacet nebo třicet let. U investora, který bude peníze potřebovat za pět let na koupi nemovitosti nebo v předdůchodovém věku, už je situace jiná.

Poplatky rozhodují víc, než se zdá
U ETF investor často narazí na zkratku TER, tedy Total Expense Ratio. Jde o celkovou roční nákladovost fondu. Pokud má ETF TER například 0,1 procenta, investor tento poplatek většinou neplatí zvlášť, ale postupně se promítá přímo do hodnoty fondu.

Na první pohled může rozdíl mezi 0,1 a 0,5 procenta ročně působit zanedbatelně. V dlouhém horizontu ale může jít o zásadní částku. Poplatek totiž neukusuje jen z jednoho roku, ale z celého majetku, který se má dál zhodnocovat. Čím delší horizont, tím větší dopad má i zdánlivě malý rozdíl. „Na horizontu dvaceti nebo třiceti let to mohou být vysoké desetitisíce nebo i statisíce korun rozdílu,“ upozorňuje Holovka.

Nákladovost ale nemá být jediné kritérium. Investor by měl sledovat také to, kdo ETF vydává, kolik peněz fond spravuje a jestli má dostatečnou velikost a likviditu. Jinak řečeno, zda nejde o malý okrajový produkt, který sice vypadá levně, ale nemusí být pro dlouhodobé portfolio nejlepší volbou.

Akumulační, nebo distribuční?
ETF se neliší jen podle toho, jaký index sledují. Důležité je také to, jak pracují s dividendami. Akumulační ETF dividendy nevyplácí investorovi, ale automaticky je reinvestuje zpět do fondu. Investor tak využívá efekt složeného úročení, protože výnosy se dál zapojují do investice. Právě proto bývají akumulační varianty oblíbené hlavně u investorů, kteří jsou ve fázi budování majetku a nepotřebují si výnosy pravidelně vybírat. Distribuční ETF naopak dividendy pravidelně vyplácí, což může dávat smysl investorovi, který chce průběžný příjem. Zároveň ale musí řešit zdanění a fakt, že vyplacené peníze už automaticky nepracují v portfoliu.

Ne každé ETF je stejné
Nejznámější jsou indexové ETF navázané na velké akciové indexy, například S&P 500, Nasdaq nebo MSCI World. Vedle nich ale existují také sektorové, tematické nebo geografické ETF. Investor tak může cílit na technologie, zdravotnictví, energetiku, umělou inteligenci, Evropu, Japonsko nebo rozvíjející se trhy.

To zvyšuje možnosti, ale i riziko špatného výběru. Čím užší téma, tím méně diverzifikace. ETF zaměřený na celý globální akciový trh se chová jinak než fond složený jen z několika desítek technologických nebo energetických firem.

Specifickou kategorií jsou takzvané Equal Weighted ETF. Klasický index S&P 500 je vážený podle tržní kapitalizace, takže největší firmy v něm mají největší vliv. Pokud se daří několika technologickým gigantům, táhnou nahoru celý index. V Equal Weighted variantě má každá firma stejnou váhu.

To může snížit závislost portfolia na několika největších titulech. Zároveň ale investor může přijít o část výnosu v době, kdy právě největší firmy táhnou trh vzhůru. Ani tady tedy nejde o lepší nebo horší řešení, ale o jiný způsob práce s rizikem.

Investování je rizikové. Investujte zodpovědně.