Porodnice v Podolí se snaží inovovat. V poslední době tak přišla například se zdravými svačinami, které jsou k dispozici celý den, i s takzvanou bondingovou místností, kde se po císařském řezu mohou otcové sbližovat s právě narozeným potomkem. Do budoucna chce ale vylepšit ještě jednu zásadní věc – to, aby příchozí přesně věděli, kam jít.

Když vstoupíte do Ústavu pro péči o matku a dítě, budete si připadat, jako byste cestovali v čase. Kruhová místnost s křišťálovými lustry a buclatými andělíčky napovídá, že porodnice v Podolí rozhodně nevyrostla někdy nedávno. Ve čtvrté pražské městské části stojí už od roku 1914. Výhoda budovy je, že není tak obrovská jako jiné nemocnice, i tak je to ale někdy s hledáním cesty složité. Ústav se proto spojil s odbornou organizací Czechdesign.

„Do nemocnic vstupujeme vždycky tak trochu v nestandardním rozpoložení, býváme ve stresu, něco nás bolí a ideálně bychom se potřebovali dostat ve správný čas na správné místo. Orientační systém by tedy měl být velice funkční a čitelný všem věkovým skupinám a lidem s různými indispozicemi,“ líčí pro CzechCrunch ředitelka Czechdesignu Jana Vinšová.

Odborná organizace, která se snaží dostávat design do běžného života, oslovila několik nemocnic a právě v Ústavu pro péči o matku a dítě tento problém zrovna řešili. „V Podolí se nachází orientační systém v podobném stavu jako v jiných nemocnicích, to znamená, že nemá ucelenou podobu, zahrnuje velké množství ad hoc řešení a nosiče z velmi různých období zpracované celou škálou technik, materiálů, umístění i grafických řešení. Nejednotnost mu škodí stejně jako nesystematičnost. A právě tohle má náš projekt pomoci řešit,“ líčí Vinšová.

Foto: Czechdesign

Czechdesign proto provedl v podolské porodnici výzkum, který se pak stal součástí zadání soutěže, jejímž výsledkem by měl být návrh nového orientačního systému. Designéři by měli navrhnout řešení pro konkrétní uživatelskou cestu, ohled se přitom bude brát na celou řadu detailů od čitelnosti a přístupnosti přes grafiku a typografii až po rozmístění nosičů.

Výzkumná zpráva má sto stran a kromě samotných soutěžících by měla posloužit i nemocnici. Je v ní totiž uvedeno také to, jak by s navigací měli naložit zaměstnanci ve chvíli, kdy budou designéři pryč. „Třeba na kterých místech je vhodné nechat otevřené dveře a rozsvícené světlo nebo jakým způsobem s pacienty komunikovat urgentní informace. Zkrátka aby šlo o dlouhodobě udržitelné řešení, které nebude klást překážky zaměstnancům ve zdravotnictví, a naopak pomůže jejich práci ulehčit,“ uvádí ředitelka odborné organizace.

Designéři by se měli vypořádat i s tím, že jde o památkově chráněnou budovu a její atmosféra by se měla odrazit i v nových ukazatelích. Do dalšího kola soutěže postoupily dva designérské týmy. Je to Roman Černohous ve spolupráci s Esté architekti a Artbureau. Výsledky soutěže by měly být známé už letos na jaře.

Tříletý výzkum na Bulovce

„V českém zdravotnickém prostředí dobře fungující orientační systémy chybí, je to projekt, který jsme si přáli posledních osmnáct let, loni jsme si jej nadělili k dvacátým narozeninám,“ říká Vinšová.

Zdaleka totiž nejde jen o problém Podolí. Snad i proto dostal Czechdesign na problematiku orientačních systémů v nemocnicích dva granty a spolupracuje také s Masarykovou univerzitou v Brně. V plánu je téma otevřít i v dalších nemocnicích. Tam si podle Anety Macolové z Czechdesignu většina zaměstnanců i vedení uvědomuje, že navigace není v dobrém stavu. Není to ale priorita, a to z velké části proto, že nevědí, co by s tím měli udělat, ani na koho se obrátit. Ruku v ruce s tím jde problém s penězi, ty jednoduše na podobné projekty ve zdravotnictví nejdou.

Czechdesign chce i proto nabídnout nástroje a postupy, jak dospět k optimálnímu řešení. Chystá proto nyní metodiku pro ministerstvo zdravotnictví, která by zaštítila jednotný přístup k navigaci a orientaci ve všech zdravotnických zařízeních. Na projektu spolupracuje kromě Masarykovy univerzity také s Fakultní nemocnicí Bulovka a v zádech má také Technologickou agenturu ČR.

Na Bulovce se nyní rozbíhá tříletý výzkum, na jehož konci bude zmíněná metodika. „Chceme, aby se toto téma bralo víc vážně a nepanoval takový nepoměr mezi špičkovým přístrojovým vybavením a orientačním značením ještě z dob komunismu,“ dodává Macolová.