Spider-Man slaví šedesátku. V Marvelu mu nevěřili, rychle ale spustil komiksovou revoluci
Poprvé se Spider-Man objevil v komiksovém sešitě v srpnu roku 1962. O šedesát let později se těší větší popularitě než kdy dříve.
S velkou mocí přichází velká zodpovědnost. Je to velice staré rčení, jeho autorství se přičítá Voltairovi, různým politikům, někdy bývá datováno až do prvního století před naším letopočtem a jeho parafráze se dokonce objevuje v bibli. Když ho ale vyslovíme dnes, většině lidí se vybaví mladík v modro-červeném obleku. A to si vydavatel původně myslel, že Spider-Man je špatný nápad. Teď pavoučí superhrdina slaví šedesát let od prvního vydání a osmý film o něm se vrací do kin s vidinou dvoumiliardového výdělku.
Ačkoliv už působí jako klišé a v nové filmové trilogii s Tomem Hollandem zazní pouze jednou v závěrečném dílu, moudro o moci a zodpovědnosti vystihuje nejen postavu Spider-Mana samotného, ale také obecnější přínos jeho tvůrce. Stan Lee superhrdiny se schopnostmi, které dalece přesahují obyčejné lidi, obohacoval o obyčejné lidské emoce a problémy. Stejně důležité jako zápletky byly v jeho komiksech osobnosti postav, jež je poháněly.
„Snažil jsem se z nich udělat postavy z masa a kostí, s osobnostmi,“ řekl v roce 1992 pro Washington Post. „To by měl mít každý příběh, komiksům to ale dosud chybělo, byly to všechno kartonové figurky. Dejte jim skutečný charakter, dejte jim problémy.“ Sám s tím začal koncem 50. let, když v Marvelu dostal za úkol přijít s novým týmem superhrdinů a na radu své manželky je udělal přesně podle svých představ. Bez ohledu na převládající archetypy.
Tím prvním, s čím spolu s kreslířem Jackem Kirbym přišel, byla Fantastická čtyřka. Byl to okamžitý úspěch. Nedlouho na to Lee na pokyn vydavatele vytvořil celou skupinu nových superhrdinů jako Hulk, Thor a právě Spider-Man. Mladík se schopností lézt po stěnách a vystřelovat z rukou sítě se poprvé objevil v srpnovém vydání komiksové antologie Amazing Fantasy v roce 1962.
Lee se u Spider-Mana pokusil přijít s typem postavy, která mu v komiksu chyběla. Jednak to bylo ono trojrozměrné pojetí osobnosti s chybami a emocemi, jednak hrdina podobný tehdy rychle rostoucímu publiku náctiletých. Peter Parker tak nebyl miliardář nebo bůh z jiné planety, ale obyčejný kluk řešící každodenní problémy jako oblíbenost ve škole, peníze nebo vztah s přítelkyní. Zatímco jiní náctiletí superhrdinové byli do té doby vždy jen pomocníci dospělých, Spider-Man byl samostatnou hlavní postavou.
Zakladatel a tehdejší vydavatel komiksů Marvelu Martin Goodman nejdříve žádnou z těchto inovací nepřijal. „Stane, tohle je ten nejhorší nápad, co jsem kdy slyšel,“ citoval Goodmana Lee v rozhovoru pro BBC. Lidé prý nesnáší pavouky, náctiletí mohou být jen pomocníci a superhrdinové z definice nemohou řešit osobní problémy. Lee svého Spider-Mana, jehož podoba byla dílem kreslířů Jacka Kirbyho a Stevea Ditka, přeci jenom vtěsnal do posledního sešitu série Amazing Fantasy a čekal, co se stane.
Bob Dylan, Che Guevara a Spider-Man
Byl to hit. Čtenáři si rychle zamilovali superhrdinu, s nímž se mohli ztotožnit a sledovat nejen hrdinné činy Spider-Mana, ale také uvěřitelný život Petera Parkera. Goodman dal v reakci na to zelenou samostatné komiksové sérii se Spider-Manem, čímž otevřel dveře jednomu z dnes nejoblíbenějších superhrdinů vůbec.
V průběhu 60. let se publikum pavoučího mladíka i dalších děl Stana Leeho rozšiřovalo. Komiksy do té doby četly téměř výhradně děti, komplexnější postavy ale znamenaly, že se o ně začali zajímat také středoškoláci nebo vysokoškoláci. Mezi nimi se stal Spider-Man ikonou a průzkum na vysokých školách v roce 1965 zjistil, že studenti Spideyho umisťovali vedle Boba Dylana nebo Che Guevary jako jednu z nejoblíbenějších revolučních osobností.
Jak popisuje Rolling Stone, Marvel, ale také další vydavatelé, proto vedle propracovanější psychologie hrdinů začali reflektovat současné fenomény ve společnosti. Spider-Man změnil komiksy, načež spolu s jinými začal pronikat do širší kulturní debaty.
Kvůli obrovskému vlivu na celý umělecký formát jeho dobrodružství časem začala ztrácet na originalitě, ovšem popularita jen rostla. V 70. letech se překlady původních sešitů, nové příběhy i variace na postavu začaly objevovat v různých zemích po světě a v zásadě kam přišly, tam si našly oddané publikum.
V průběhu dekád vzniklo mnoho přímých pokračování, alternativních verzí, spin-offů a Spider-Man se dostal i do jiných forem médií, od románů po televizní seriály. Setkával se v nich s novými zloduchy i nadpřirozeně mocnými kolegy, zároveň čelil novým neurózám či existenčním krizím, díky čemuž si držel relevanci. Je překvapivé, jak dlouho mu trvalo konečně dorazit až na stříbrné plátno.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs