Donald Trump se vrací do Bílého domu po vítězství, které nakonec zdaleka není tak těsné, jak se předpokládalo. Svou demokratickou soupeřku Kamalu Harrisovou porazil o celých 53 volitelů. Ta nakonec ani v jednom z volebních okrsků nepředčila výsledky svého spolustraníka Joea Bidena z roku 2020. Osudnou jí byla sázka na potratovou politiku, ale i nečekaná ztráta hispánských voličů.

Volební průzkumy předpovídaly těsný souboj, hovořilo se o nejnapínavějších volbách posledních let. Už v roce 2016 přitom Donalda Trumpa podhodnocovaly, a tak se očekávalo, že letos budou o to přesnější. Nebyly. „Je navíc možné, že někteří lidé se za podporu Trumpa trochu stydí a nechtějí ji veřejně přiznávat,“ vysvětluje amerikanista Kryštof Kozák překvapivý náskok, se kterým Trump z volebního klání vzešel jako vítěz.

Ještě v předvečer volební noci se proto část odborníků domnívala, že příští hlavou Spojených států amerických bude Kamala Harrisová. Spousta věcí tomu nasvědčovala, včetně kampaně cílící na mladé lidi a podporu reprodukčních práv. Právě tohle téma ji ale možná nakonec nevyneslo zdaleka tolik hlasů, kolik současná viceprezidentka předpokládala.

„Kamala Harrisová vsadila na kartu reprodukčních práv žen, které budou volit demokraty, ikdyž jindy podporují republikány. Na některých volebních lístcích bylo ale letos i referendum, díky kterému si voliči mohli právo na interrupci nechat zakotvit v ústavě daného státu. Právě v tom se Harrisová přepočítala. Ženy v takových státech si otázku reprodukčních práv vyřešily referendem a v prezidentských volbách už o ni neměly zájem,“ vysvětluje pro CzechCrunch amerikanista Pavel Szobi z Katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Dalším překvapením byla pro Harrisovou i slabá podpora latinskoamerické menšiny, která tradičně volí demokraty – tak to alespoň v posledních dekádách vždy bylo. V posledních letech ale dochází ke změně, která byla průzkumy podceňována, a Hispánci se začínají od demokratů odvracet, ať už kvůli rozdílným ekonomickým prioritám nebo konzervativním hodnotám.

„Děti Hispánců už ve Spojených státech odmalička vyrůstají a volí i republikány. Stejně jako ostatní Američané si chtějí vybrat podle toho, co je pro ně důležité. Očekávalo se navíc, že budou republikány volit především mladí latinskoameričtí muži, ne že to bude tak masová záležitost zahrnující i ženy,“ říká Szobi.

Trump navíc dosáhl vítězství s větším rozdílem, než tomu bylo v jeho předchozích volbách, což bylo patrné v klíčových státech jako Wisconsin, Georgia a Pensylvánie. Zatímco v roce 2020 a 2016 byly rozdíly jen minimální, letos Trump zvítězil například ve Wisconsinu o 120 tisíc hlasů, což kontrastuje s těsným rozdílem 20 tisíc hlasů v minulých volbách.

„Trump dokázal zvrátit trend v Georgii, která se začínala vybarvovat modře, a podobně se mu vedlo i v Pensylvánii, kde zasáhl do demokratických bašt kolem Filadelfie a Pittsburghu,“ komentuje Szobi. Narozdíl od Kamaly Harrisové tak Trump dokázal zmobilizovat své voliče i v oblastech, ve kterých obvykle silně dominují demokraté.

Nakonec mohla k porážce Harrisové přispět i její identita. Jako první černošská žena na pozici viceprezidentky se mohla stát i vůbec první ženou v čele Spojených států. To ale nevyšlo, jak vysvětluje Szobi: „Společnost podle všeho není připravena zbořit skleněný strop. Američané ještě nejsou tak progresivní, jak se očekávalo.“

Koneckonců, kontrast mezi demokratkou Harrisovou a republikánem Trumpem byl do očí bijící, oba totiž reprezentují dva zcela odlišné póly. Trump dlouhodobě sází na silácký přístup, což celé řadě Američanů určitým způsobem imponuje. Nejedná se ale zdaleka jen o trend Spojených států, ba naopak. Podobné tendence jsou očividné i jinde po světě, Evropy nevyjímaje.