V mezeře mezi byrokracií a občanem začal budovat byznys. Ofigo je firma Romana Sokoly, která klientům zakládá firmy bez zbytečných návštěv úřadů – stačí vyplnit potřebné údaje v online dotazníku, ověřit podpis a o zbytek se už postará zkušený tým, který s úřady komunikuje ve velkém a efektivně. Sám zakladatel si je ale vědom křehkosti takového podnikání. „Stačí jedno nařízení, které umožní firmu založit v Portálu občana, a rázem mám po podnikání,“ přiznává.

Impulsem pro vznik společnosti Ofigo v roce 2014 byla vlastní zkušenost, kdy rozjezd firmy na zdravé nápoje stál Sokolu spoustu času a energie. Tehdy si řekl, že celý proces musí jít dělat jinak – levněji, jednodušeji a především rychleji. Na tomto principu postavil službu Ofigo, která se dnes specializuje na zakládání firem, poskytování virtuálních sídel, změny ve společnostech a jejich likvidace.

Razí přístup, že nabízí tu nejlepší službu, která vyhovuje 95 procentům klientů, složité speciality přenechává jiným. Pro většinu je hlavním důvodem pro oslovení Ofiga časová úspora. Zatímco svépomocí musí člověk oběhat notáře, živnostenský úřad, poštu a banku, správně vyplnit formuláře a doufat, že neudělá chybu, která vše zdrží o zbytečné dny, Ofigo celý proces zvládne za 30 minut čistého času, klient má firmu do týdne. „Náš rekord od vytvoření objednávky po předání dokumentů k nové firmě klientovi je 36 hodin,“ říká Sokola.

Ofigo si k tomuto účelu vytvořilo vlastní softwarové řešení, jehož vývoj stál přes 12 milionů korun. „Je to investice, díky které jsme zvládli automatizovat všechny zbytečné kroky a snížit počet kliknutí na absolutní minimum,“ popisuje Sokola, jak daleko jeho firma zašla ve snaze o vyladění procesu zakládání firem od sběru věrohodných informací po zaslání balíčku s finálními dokumenty.

Jste nejlevnější na trhu – založení firmy u vás stojí jednu korunu. Jak takový byznysový model může vůbec fungovat?
Ta koruna je symbolická. Klienta založení jednoduché společnosti s ručením omezeným stojí bez základního kapitálu celkem 5 301 korun, kdy 4 500 korun tvoří povinný poplatek notáři, 800 korun živnostenské oprávnění a koruna je odměna Ofiga. Nedávno jsem dokonce přemýšlel o tom, že bych udělal vtipnou marketingovou kampaň, kde nabídnu založení firmy za mínus jednu korunu, abychom mohli tvrdit, že jsme levnější, než když si firmu založíte sami.

Pro nás tahle odměna není stěžejní příjem, protože firmu umíme založit za 30 minut čistého času, zisk potom tvoříme především na pronájmu virtuálního sídla, za který si účtujeme 199 korun měsíčně. Víc v tom vlastně není.

Pokud bych si firmu zakládal svépomocí, jak dlouho mi to zabere?
Na internetu najdete rady, jak je založení firmy svépomocí jednoduché. Z mých zkušeností s notáři, bankami a živnostenskými úřady je ale realita jiná. Na úřady často chodí naprosto zmatení lidé, kteří netuší, co dělají, tráví tam spoustu času, zatímco úředníci jsou z nich nešťastní a občas jim sami svou neznalostí hází klacky pod nohy. Dřív proces zabral čtrnáct dní, dnes se to teoreticky dá oběhnout za den, ale realisticky je potřeba počítat se třemi až osmi hodinami práce a týdnem čekání. Většina lidí firmu zakládá jednou za život, takže podle mě nemá smysl trávit mládí na úřadech a učit se proces, který už nikdy nevyužiji.

Neměli by úředníci naopak být těmi, kdo občany celým procesem provede rychle a bezbolestně?
Velmi záleží, na jakého úředníka u přepážky narazím. Nedejbože když chci něco řešit elektronickou cestou, protože není tajemstvím, že největší brzdou digitalizace je právě lidský faktor. Ofigo jako první v republice začalo před lety ve velkém používat autorizovanou konverzi dokumentů a trvalo nám dva roky, než jsme úředníkům po celé zemi vysvětlili, že takový dokument je skutečně platný. Po telefonu jsme doslova vyučovali zákon, dokonce jsem úředníkům napsal i knihu. Teď něco podobného prožíváme s digitálními podpisy. Legislativa je schválená, ale úřednice zvyklá na papír vám řekne, že to neplatí, protože tomu nerozumí. Paradoxně tak suplujeme další roli státu, který sice zavede novinku, ale už nezajistí, aby s ní jeho lidé uměli pracovat.

Až tak špatné to bylo, že jste pro úředníky napsal knihu?
A taky si ji sám vydal, což ale neproběhlo tak sebevědomě, jak to zní. Měl jsem geniální plán – napíšu knížku Založte si vlastní firmu, dám ji na živnostenské úřady, oni ji budou rozdávat a já budu slavný. Vytiskl jsem dva tisíce kusů a slavnostně je donesl na úřad, kde mi říkali, že by něco takového chtěli. Ale až v den D vtipně došli k závěru, že nemohou propagovat soukromou firmu. Skončil jsem s plným skladem knih a nevěděl co dál. Domluvil jsem si konzultaci s vydavatelem Tomášem Baránkem z Melvilu, který na mě jen nevěřícně zíral, když zjistil, že nepřicházím s nápadem, ale s hotovou a vytištěnou knihou. Nakonec jsem si kvůli tomu „založil“ vlastní vydavatelství a knihy normálně prodáváme v knihkupectvích.

Vydal jste také knihu o tom, jak se připravit na kontroly živnostenských a finančních úřadů. Co bylo impulsem k této akci?
Do téhle knihy mě nakopla kontrola, kterou na nás v minulosti poslal náš konkurent. A já jsem člověk, který se rád připravuje na problémy preventivně, takže jsem chtěl s ostatními podnikateli sdílet, co jsem zažil a jak bych se na to příště připravil. Tahle knížka byla ale celkem propadák. Ukázalo se, že podnikatelé nechtějí řešit problémy dřív, než nastanou. Většinu nákladu tak dáváme klientům jako dárek a na různých akcích.

Foto: Ofigo

Kniha o zakládání firem vznikla jako omyl, který se zakladateli společnosti Ofigo podařilo změnit v úspěch

Jak je vlastně možné, že Ofigo firmu zvládne založit za 30 minut?
Je potřeba upřesnit, že to je 30 minut čistého času práce, který nám jedna firma zabere. Klient od nás firmu dostane zhruba za týden, ale náš rekord byl i 36 hodin od objednávky po předání dokumentů. Naše rychlost stojí na třech pilířích – technologii, standardizaci a odmítání osobních schůzek. Za deset let jsme do vývoje vlastního softwaru investovali přes 12 milionů korun a máme teď systém, který zvládne vše od generování dokumentů až po komunikaci s klientem. Procesy máme vyladěné do takového detailu, že řešíme každé zbytečné kliknutí myši, protože při stovkách objednávek měsíčně i pár vteřin ušetří celý pracovní den. Spolupracujeme s jedním notářem, který naše požadavky odbavuje rychle, stejně jako úředníci a bankéři, se kterými jsme za ty roky již sehraní.

A hlavně jsme kompletně online. Klienty, kteří trvají na osobním setkání, rovnou posíláme ke konkurenci. Víme totiž, že by to byli přesně ti, kteří by chtěli hodinu spekulovat nad věcmi, které náš systém řeší v rámci sekund.

Celý váš marketing je svým způsobem unikátní, otevřeně například prosíte klienty, aby mazali pozitivní recenze s fotkami ze sociálních sítí. Proč?
Protože nechceme ostatním zkazit překvapení. Klient při zakládání firmy očekává, že mu poštou přijde obálka s dokumenty k nové firmě. My mu posíláme zážitek, o kterém nechceme, aby se mluvilo. Největší odměnou pro mě je, že se nám mnozí po letech svěří, že je propracovanost našeho servisu inspirovala k tomu, aby i oni pro své zákazníky udělali něco navíc.

Foto: CzechCrunch

Při rozjezdu firmu se zdravými nápoji na vlastní kůži zažil, jaký boj může být obyčejné založení firmy

Veřejně také upozorňujete, že určitým podnikatelům firmu nezaložíte. Co jsou pro vás varovné signály?
Na začátku si každého klienta prověřujeme. Mezi varovné signály patří především exekuce, insolvence nebo záznamy o trestné činnosti. Projíždíme veřejné rejstříky a jednoduše si jméno googlíme. Dříve jsem měl naivně nastavené obchodní podmínky a stalo se nám, že jsme založili firmu podvodníkovi a pak jsme ho kvůli přátelským podmínkám nemohli ani vyhodit. Trvalo nám měsíce, než jsme se ho zbavili. A od té doby máme podmínky nastavené tak, aby chránily primárně nás a naše další klienty.

Virtuální sídla jsou stále vnímána jako něco kontroverzního. Jak to vidíte vy?
Ano, dříve byla sídla vnímána jako nástroj pro podnikatele s nekalými úmysly, ale těm dnes stačí koupit polorozpadlou garáž kdesi na venkově a tam si nastěhovat firem, kolik jen zvládnou. Role virtuálních sídel je dnes zcela jiná. Ze zákona totiž sídlo potřebuje každý podnikatel, přičemž spousta lidí ale pracuje vzdáleně, a vlastní fyzickou kancelář tak vůbec nepotřebují.

Také fungují jako ochrana před šikanou ze strany úřadů, protože kontroly nemůžou přijít jen tak, musí se ohlásit přes datovou schránku a podnikatel získá čas na přípravu. Třetí, a možná nejdůležitější aspekt, je ochrana soukromí. Zvlášť když začínáte jako živnostník, tak máte v rejstříku veřejně dostupnou domácí adresu nebo adresu rodičů. Nechcete, aby každý nespokojený zákazník nebo stalker věděl, kde bydlíte vy a vaše rodina. Mám kamarádku, kterou takto pronásledoval její klient, a ani policie s tím nic nesvedla. Virtuální sídlo, případně u majitelů firem trvalý pobyt, stojí pár stovek měsíčně a funguje jako jednoduchá a levná pojistka proti podobným rizikům.

Dříve byly jako alternativa pro rychlé založení firmy populární ready-made společnosti. Jak si tahle možnost stojí dnes?
Ready-made firmy byly berličkou v době, kdy založení firmy trvalo týdny a vyžadovalo složení základního kapitálu 200 000 korun. Dnes, kdy proces trvá v řádu dnů a kapitál může být jedna koruna, ztratily smysl. Jsou obecně dražší než čisté založení a navíc s sebou nesou rizika. V obchodním rejstříku navždy zůstane historie původních majitelů, což nepůsobí dobře, a nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že s firmou nekupujete i nějaký skrytý problém. Setkal jsem se například s případem, kdy podvodná firma prodávala ready-made společnosti s podepsanými bianco směnkami. Takové riziko za nepatrnou úsporu času podle mého už dávno nestojí.

Před rozhovorem jste si postěžoval, že už deset let nemůžete najít novou přelomovou vizi, kam by šlo Ofigo posunout dál. Jaké nápady jste zavrhl a proč?
Mě nejvíc baví rozjíždění nových projektů. Vymyslet, jak do sebe mají jednotlivé kroky zapadat, nastavit procesy a posouvat to dál. Před pár lety jsem koupil květinářství a zkusil z něj vybudovat franšízovou síť. Sama o sobě prodejna fungovala skvěle, ale nenašel jsem nikoho, kdo by se tomu akčně věnoval se mnou, spadl jsem do rutinního provozu, kde jsem se rychle začal nudit. Na začátku tohoto roku jsem květinářství prodal právě kvůli tomu, že už jsem neviděl žádný potenciál pro rychlý a velký rozvoj.

Tím jsem získal více času na přemýšlení o budoucnosti Ofiga, pro které potřebuji najít další byznysovou nohu. Stačilo by totiž jedno nařízení, které umožní založení firmy v Portálu občana na jedno kliknutí, a celý byznys může ze dne na den zmizet. Zvažoval jsem tvorbu webů, právní servis nebo svěřenské fondy, ale vždy to ztroskotalo na tom, že to nejsou služby, které bych dokázal nabídnout tak, jak jsem zvyklý – levně, rychle, jednoduše a lépe než všichni ostatní. Nejvíc mě zatím baví nápad rozšíření služeb Ofiga o účetnictví.

Jak by takový byznys vypadal?
Chtěl bych to dělat opět úplně jinak. Místo osobní péče pro větší firmy nabídnout možnost, jak si nahrát účtenky do systému podnikatelům, kteří jich mají pár ročně a ty automatizovaně zpracovat do účetních výkazů. S vizí účetnictví za pár stovek měsíčně narážím jenom na to, že jsem zatím nenašel parťáka, který by byl ochotný jít do tak radikálního modelu.

Podnikání mě naučilo spoustu věcí – třeba vytrvalosti a schopnosti hledat cesty tam, kde ostatní vidí jen bariéry. Když o daném oboru nic nevím, nejsem ničím svázaný a mohu si to udělat po svém, úplně jinak než byli ostatní zvyklí. Často se spálím, nejednou jsem za blázna, ale nakonec si vyšlapu vlastní cestu. A nejde jen o podnikání, ale i o odvahu být sám sebou. Stejně jako mě formovalo dětství v neslyšící rodině, byla pro mě velkou zkouškou i cesta k vlastnímu coming-outu. Člověk se musí postavit nejen sám sobě, ale i předsudkům a očekáváním okolí. A když projde tímhle, zjistí, že žádná osobní nebo byznysová překážka už vlastně není tak hrozivá.