V posledních dnech se v Česku rozpoutala diskuze o zaměstnávání lidí na živnostenské oprávnění a zvlášť ve startupové komunitě je to žhavé téma. Postaral se o to nechtěně online supermarket Rohlík.cz. Část kurýrů, kteří rozváží zásilky, se totiž veřejně postavila proti nově nastaveným pravidlům odměňování. Jde ovšem o mnohem složitější a vrstevnatější téma. Jaroslav Menčík z právní kanceláře Mavericks, která s tuzemskými startupy úzce spolupracuje, proto pro CzechCrunch zformuloval, na co si obecně dát při najímání lidí na IČO pozor.
Ve svém textu mimo jiné upozorňuje, že ve chvíli, kdy se nějaký startup chystá přijmout investici především od zahraničních fondů nebo firmu dokonce zakladatelé plánují prodat, může pro ně příliš velký počet najímaných živnostníků představovat nepříjemnou komplikaci.
***
V porovnání se zahraničím je česká legislativa v oblasti najímání pracovníků specifická a zejména pro začínající podnikatele může být nepřehledná. V současné době existují dvě základní možnosti, jak startup může zaměstnat lidi: buď s nimi vstoupí do pracovněprávního vztahu, který se řídí zákoníkem práce, nebo si od nich nechá poskytovat služby na IČO v režimu živnostenského podnikání. Obě možnosti jsou obecně přípustné, nicméně zatímco zaměstnání je v podstatě možné vždy, využitelnost služeb živnostníků je ze zákona limitovaná.
Kdy se jedná o nepřípustnou práci na IČO označovanou jako švarcsystém? Jde o situaci, kdy živnostník fakticky vykonává závislou práci, ale neřídí se pracovněprávním vztahem. To je tehdy, když je živnostník ekonomicky závislý na svém klientovi, poskytuje mu své služby osobně, je ve vztahu podřízenosti vůči klientovi, vystupuje jménem klienta a na odpovědnost klienta a řídí se jeho pokyny. Zákoník práce výslovně uvádí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, takže buď v pracovním poměru nebo na základě dohod o provedení práce nebo provedení činnosti.
V praxi někdy bývá obtížné určit, jestli se jedná o švarcsystém. Řada činností, jako jsou například IT služby, konzultace nebo technické poradenství, totiž reálně může probíhat v závislém pracovněprávním i nezávislém obchodním vztahu. Hranice mezi výkonem závislé a nezávislé činnosti není jasně definovaná, a proto je každý případ nutné posuzovat individuálně jak na základě uzavřené smlouvy, tak podle skutečných okolností výkonu činnosti pro daného klienta.
Mezi hlavní faktory nasvědčující tomu, že se může jednat o výkon závislé práce, patří následující:
Mezi poskytovatelem služeb a klientem není rovnocenný obchodní vztah, ale vztah nadřízenosti a podřízenosti.
Živnostník si spolupráci na IČO nezvolil dobrovolně.
Poskytovatel služeb vystupuje jménem klienta.
Živnostník poskytuje služby jednomu klientovi, který mu platí pravidelnou shodnou odměnu.
Živnostník má pevně stanovenou pracovní dobu.
Poskytovatel služeb využívá pracovní pomůcky a pracoviště klienta.
Poskytované služby se shodují s pracovní náplní zaměstnanců klienta.
Živnostník nese jen omezenou odpovědnost za jím poskytované služby.
Naplnění některého či některých z uvedených znaků však ještě nemusí nutně znamenat, že se o zakázaný švarcsystém jedná. Posuzovat se totiž musí každý případ samostatně jako celek a ve všech souvislostech. Soudy navíc v minulosti opakovaně zdůraznily volnost stran navázat takovou formu spolupráce, která je pro ně výhodnější.
Otázka správného nastavení vztahu se zaměstnanci či dodavateli je velkým tématem i v souvislosti s externím financováním společnosti či jejím prodejem, což je v případě startupů mimořádně důležitá problematika. S ohledem na nejasnou hranici mezi výkonem závislé a nezávislé činnosti v české legislativě totiž mohou někteří investoři vnímat jako rizikový případ, kdy společnost využívá v rámci svého podnikání větší množství živnostníků místo zaměstnanců.
Takové riziko investoři v některých případech eliminují tím, že svůj vstup do společnosti podmiňují přenastavením vztahů se živnostníky na zaměstnanecký poměr, případně tím, že zakladatelé startupu vezmou odpovědnost za případné daňové doměrky a související sankce na sebe.
Sedm až devět z deseti – takové jsou globální odhady počtu startupů, které nepřežijí. Důvody, proč se tak děje, se přitom do dost velké míry opakují. A tak i když se zakladatelům inovativních firem může zdát, že jejich problémy jsou jedinečné, opak bývá pravdou.
Nejčastější příčiny, proč startupy umírají, totiž souvisí s lidskými faktory, tvrdí Petra W. Končelíková, partnerka a managing director akcelerace v tuzemském venture kapitálovém fondu Nation 1. V komentáři pro CzechCrunch zmiňuje i další časté důvody a sdílí zkušenosti z tuzemského startupového prostředí – abyste je vy nemuseli opakovat.
***
Krutá realita startupového světa dává najevo, že šanci na úspěch mají jen ti nejotrlejší. A i když by se mohlo zdát, že je na vině vysoká tržní konkurence, pravda je jinde. Hlavní příčinou neúspěchu je totiž lidský faktor.
Americká analytická platforma CB Insights nedávno publikovala hloubkový průzkum stovek startupů, které nedokázaly přežít cestu k úspěšnému exitu. Z nich vzešlo dvanáct hlavních příčin, které obvykle v nějaké kombinaci představují zásadní překážku pro to, aby se mladá a nadějná firma dostala k vysněnému světlu na konci tunelu.
Dojde jim kapitál nebo nestihnou získat novou investici
Špatný market fit
Předběhne je konkurence
Špatný byznys model
Regulatorní nebo právní překážky
Problémy s cenotvorbou či náklady na provoz
Nevhodná skladba týmu
Špatně načasovaný vstup na trh
Nedostatečně odladěný produkt
Zásadní neshody mezi týmem/investory
Neschopnost pivotovat startup správným směrem
Vyhoření / ztráta zápalu
Jak si ale stojí české startupové prostředí, které pracuje s poměrně specifickým a od zbytku světa odlišným trhem?
Zadarmo ani kuře nehrabe
Nikoho nepřekvapí, že funkční cash flow je klíčové pro úspěch jakékoliv firmy. A přesto jsou podle CB Insights právě finanční potíže příčinou číslo jedna, proč startupy zaniknou. Obvykle firmě dojde kapitál kvůli špatnému byznys modelu nebo nestihne zavčasu získat novou investici.
Zakladatelé totiž často nechávají fundraising na poslední chvíli a investora shánějí, teprve když jim zbývají dva měsíce do konce runwaye. Ve výsledku pak buď nestihnou investici získat nebo jsou nuceni kývnout na méně výhodné podmínky investora.
Vždy startupům doporučuji, aby se ohledně dalšího kola investorům ozvali minimálně půl roku předem. Cílem není hned získat kapitál, ale dostat se do povědomí investorů a průběžným informováním o aktuálním vývoji si budovat dobré vztahy. Součástí takové komunikace by pak mělo být představení zakladatelů a jejich profesních zkušeností, nejlepší variantou je osobní setkání.
Pokud se pak zakladatelům nepodaří získat další kapitál, je to obvykle tím, že svou firmu investorům špatně odprezentují. V rámci Nation 1 se námi zainvestované projekty snažíme vždy maximálně připravit na další investiční kola také tím, že jim pomáháme s budováním pitchdecku a odladěním případných much. Jedině tak dokážeme odhalit eventuální Achillovy paty.
Spousta šéfů firem má tendenci firmu ‚prodat‘ skrze prezentaci produktu, kdežto pro investora jsou stěžejní byznysové aspekty.
Spousta šéfů firem má totiž tendenci firmu „prodat“ skrze prezentaci produktu, kdežto pro investora jsou stěžejní byznysové aspekty jako rychlost růstu, generované příjmy či finanční plán, a zejména strategie exitu. Cílem dobře naplánované strategie by totiž měl být rychlý růst. Pokud je firma schopna generovat zisky ihned, obvykle se bavíme o horizontu pěti let.
V případě vývoje nebo používání pokročilé technologie pak investory zajímá přibližně sedmiletý horizont. Koneckonců právě zhodnocení investice je investorovým primárním motivátorem. Spíše pro něj bude zajímavější startup, který dokáže exitovat během dvou let v řádu desítek milionů než firma, která by to za patnáct let možná mohla dotáhnout na miliardový exit.
Stejně tak je zásadní problém, pakliže zakladatelé nedokážou správně nacenit svůj produkt či službu. Možná je to celkově náturou lidí, možná výsadou Čechů, ale zkrátka máme tendenci svou hodnotu podceňovat. Zásadní komplikace přichází ve chvíli, kdy majitelé naceňují své výrobky podle toho, kolik by podle nich měly stát, nikoliv podle reálných nákladů. Dříve nebo později totiž nastane situace, že například sice prodávají, ale mají jen minimální obraty a marži.
Při cenotvorbě totiž nestačí zohlednit pouze materiály a cenu práce, ale také nájem provozovny, zálohy na energie, právní poplatky, licence, packaging či backoffice. Jednou z nejvíce podceňovaných složek jsou marketing a sales, které by měly tvořit 25–40 % nákladů firmy. I když máte sebelepší produkt, nemáte šanci přežít, pokud jej nikomu neprodáte.
Pýcha předchází pád
Zápal zakladatelů pro startup je zcela nezbytným předpokladem, aby překonali jak úvodní trable po jeho založení, tak i mnohaletou strastiplnou cestu k černým číslům. Problém však nastává ve chvíli, kdy founder produktu propadne natolik, že spíše než na přínos zákazníkovi myslí na to, jak by si produkt představoval sám pro sebe. Startup je totiž pořád byznys a primárním cílem byznysu je generovat zisk.
Proto je při vývoji produktu potřeba přemýšlet nad tím, co chce zákazník a vytvořit takový produkt, který bude využívat co největší část trhu. Stejné riziko skýtá i představa, že firma dokáže přijít s dokonalým produktem, který by byl vhodný pro úplně všechny klienty. Takovým přístupem se totiž okrádá o drahocenný čas a zásadně zpomaluje svou schopnost škálovat.
Když totiž startup neroste dostatečně rychle – například i kvůli nadměrnému zafinancování, a tedy ztrátě motivace neustále hledat možnosti generování zisku – převálcuje ho někdo jiný. Totéž se děje, pokud dlouho čeká s vypuštěním svého produktu do doby, než odladí všechny problémy.
Foto: Nation 1
Petra W. Končelíková, partnerka ve fondu Nation 1
Ze zkušenosti je naopak lepší pustit na trh produkt s nejmenší možnou funkcionalitou, který je však plně použitelný a umožňuje rychle získat od zákazníků zpětnou vazbu nezbytnou pro další vývoj. Obava o krádež know-how je přitom lichá. V devadesáti procentech případů, kdy startup převálcuje konkurence, je totiž příčinou nedostatečná rychlost růstu a usnutí na vavřínech.
Najít ale vhodnou chvíli pro vypuštění produktu není vůbec jednoduché. Stejně jako uškodí přílišné čekání, může i předčasné uvedení na trh představovat pro startup potenciální zkázu. Nový výrobek nebo služba by měly spatřit světlo světa teprve ve chvíli, kdy je jisté, že již nemají vady, neselhávají a reálně přináší prospěch místo toho, aby uživateli život komplikovaly.
Je snazší předcházet problémům než se snažit vyžehlit situaci, kdy již potíže vyjdou najevo.
Na toto například často doplácejí firmy z herního průmyslu, které se mermomocí snaží novou hru uvést na trh co nejdříve i za cenu obrovského množství chyb, jež celkový pocit z jinak obrovského potenciálu razantně snižují.
I kdyby se startup snažil nedostatky řešit později prostřednictvím opravných aktualizací, reputaci má již nenávratně poškozenou. Právě k odstranění takových zádrhelů, bez ohledu na tržní segment, slouží beta testing produktu. Při něm firmy na omezené testovací skupině dokážou potíže snadno odstranit, ne-li výrobek ještě v mnohém vylepšit nad původní záměr.
Stejně jako platí pravidlo, že udržení stávajícího klienta je levnější než získání nového, je snazší předcházet problémům než se snažit vyžehlit situaci, kdy již potíže vyjdou najevo. Je lepší release pozdržet o půl roku a zákazníkům vše dobře odůvodnit než vypustit chybový produkt a následně se snažit zachránit si reputaci.
Vztahy na prvním místě
Dobré vztahy jsou zkrátka základem jakéhokoliv úspěšného byznysu. Přesto je to také stránka, která je zásadně podceňovaná. Často se v praxi setkáváme například s tím, že spoluzakladatelé uzavírají smlouvy pouze slovní dohodou, aniž mají sepsaná jasná pravidla. To je problematické zejména ve chvíli, kdy například jeden z founderů z firmy odejde a odnese si značnou část podílu, aniž ve firmě nadále jakkoliv působí.
Vznikne takzvaný mrtvý podíl (dead equity), s nímž firma již nadále nemůže pracovat – a také je velkým vykřičníkem pro potenciálního investora. Základem je proto mít uzavřenou zakladatelskou smlouvu, v níž jsou například uvedeny povinnosti jednotlivých zakladatelů, kdy se považují za nepřínosné pro firmu, jakou část celkového podílu získají při předčasném odchodu z firmy či za jakých okolností a za kolik jej musí odprodat, pakliže v ní přestanou být aktivní.
Určité rozepře jsou v týmu nevyhnutelné. Ovšem zejména ve startupovém světě, kde se potenciální exity pohybují v řádech desítek až stovek milionů, může jakékoliv zaváhání přijít draho. Proto zde platí pravidlo „hire fast and fire faster“.
Jestliže se ukáže, že některý pracovník neodvádí dostatečný výkon, firmě se zkrátka nevyplatí, protože jí brání v rychlém růstu – což je ve startupu zásadní. A platí to na všech úrovních. Dochází-li k zásadním rozepřím mezi zakladateli, je výměna některého z nich jedinou cestou, jak startup udržet při životě. Zde často jako pomyslný bič působí právě investor, který by měl umět přinést nestranný pohled.
Zlaté české ručičky
Právě český trh má několik specifických zádrhelů, které mu zásadně brání ve větším úspěchu. Je zde tendence vytvářet produkty pro sebe místo pro zákazníka a investovat spíše do vývoje než do prodeje, protože ač Češi mají velký technický talent, jejich byznysové dovednosti značně pokulhávají a vázne i schopnost dobře prodávat. Jistě, generace dnešních dvaceti až třicetiletých zakladatelů toto smýšlení pomalu mění k lepšímu, taková proměna však zásadně ovlivní tuzemský trh až někdy za dekádu.
Češi vynikají v jedné krásné schopnosti – adaptovat se. Zejména ve startupovém světě s ní však neumíme příliš pracovat. Často zde převládá představa, že stačí zkopírovat model fungující v zahraničí a úspěch na domácím trhu je jistý. Kvůli značným specifikům je však obvykle nezbytné celý byznys modifikovat právě pro lokální potřeby, které se mnohdy od jiných evropských zemí či zámořských států liší.
A stejně tak šikovní Češi doplácí na svou uzavřenost. Kdyby lépe komunikovali, nechali si poradit – ať už od mentorů, poradců, investorů či zákazníků – a vzali si kritiku opravdu k srdci, dokázali by svůj byznys budovat mílovými kroky a snadno by se vyvarovali všech zásadních chyb, kterými jinak dokážou úspěšně potopit vlastní startup.
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu … Číst dále
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu. Informace o užívání našich stránek také dále sdílíme s našimi obchodními partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Za tyto webové stránky a soubory cookies odpovídá CzechCrunch s.r.o. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Nastavit preferované cookies
Vždy, když navštěvujete jakoukoliv webovou stránku, stránka může ukládat nebo získávat informace z vašeho prohlížeče, zejména formou souborů cookies. Tyto informace se mohou týkat vás, vašich preferencí nebo vašeho zařízení a jsou užívány převážně k zajištění vámi očekávaného chodu stránek. Takto získané informace vás obvykle přímo neidentifikují, ale mohou vám zprostředkovat personalizovanější zkušenost při užívání našich stránek. Protože respektujeme vaše právo na soukromí, můžete zakázat některé druhy cookies, které nejsou k využívání našich stránek nezbytné. Pokud se však rozhodnete některé cookies zakázat, může mít tento krok vliv na vaši uživatelskou zkušenost stránek a námi nabízené služby. Aktivací níže uvedených souborů cookies vyjadřujete souhlas s tím, že vaše osobní údaje mohou být převedeny do třetích zemí. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Možnosti předvolby jednotlivých cookies
Naprosto nezbytné cookies
Nezbytné cookies zajišťují klíčové funkce webových stránek jako jsou zabezpečení, správa sítě, přístupnost a základní statistiky o návštěvnících, takže není možné je vypnout. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich posílal upozornění (tato skutečnost však může mít vliv na fungování stránek).
Pokročilé analytické funkce
Nástroje třetích stran, které nám umožňují zlepšovat fungování webových stránek pomocí zasílání zpráv o tom, jaký způsobem stránky užíváte. Tyto cookies však shromažďují údaje způsobem, který nikoho přímo neidentifikuje. Pokud tyto cookies nepovolíte, nebudeme vědět, kdy jste navštívili naši stránku.
Funkce a preference
Funkční a preferenční cookies umožňují použití pokročilého webového obsahu a pokročilých funkcí a zároveň nám také umožňují ukládat vaše nastavení a preference.
Cílené soubory cookies
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat personalizované nabídky, obsah, jakož i reklamní obsah, na základě vašich zájmů na našich webových stránkách, na stránkách třetích stran a na sociálních médiích. Neukládají ale vaše osobní informace přímo, nýbrž přes jedinečné identifikátory prohlížeče a internetového zařízení. Pokud je nepovolíte, bude se vám zobrazovat na stránkách méně cílená reklama.