Stávající zástavbu není nutné pouze demolovat. Má smysl ji rozvíjet, říkají zakladatelé studia Chybik+Kristof
Je tu další vydání speciálu CC Arch
Hledání skutečně kvalitní architektury se může v dnešní době plné uniformních satelitů a monotónních zástaveb brownfieldů zdát jako hledání jehly v kupce sena. A přesto zajímavá architektura není a nebude mrtvá. To platí i pro projekty vznikající na území naší republiky, mezi kterými silně rezonují ty od ateliéru Chybik+Kristof
Architektonický ateliér Chybik+Kristof založila v roce 2010 dvojice Ondřej Chybík a Michal Krištof. Oba studovali urbanismus a architekturu na Vysokém učení technickém v Brně, ale i na celé řadě dalších významných univerzit po celé Evropě.
„Můj otec dodnes učí na brněnské fakultě architektury, často jsem ho tam jako malý navštěvoval a s nadšením si prohlížel studentské projekty vystavené na chodbách. Celé prostředí fakulty bylo velice uhrančivé. To mi bylo jedenáct let,“ popisuje Chybík.
Mohlo by se zdát, že to bylo právě Brno, co oba architekty spojilo, ve skutečnosti to však byla ona zahraniční zkušenost. Ta jim ukázala, že architektura je především o spolupráci, což bylo impulzem k založení studia, které se dnes opírá nejen o schopnosti obou zakládajících architektů, ale i o práci jejich padesáti kolegů, kteří působí na pobočkách studia v Praze, Brně a Bratislavě.
Ondřej Chybík a Michal Krištof, zakladatelé studia Chybik+Kristof
Dnes má Chybik+Kristof na svém kontě celou řadu významných realizací. Tou první, která rezonovala po celém světě, byl Český pavilon pro Expo 2015 konané v Miláně. „Spolupracovali jsme na něm s firmou Koma, která vyrábí moduly. Naše spolupráce navíc pokračuje, aktuálně dokončujeme novou budovu výzkumného centra. Pracujeme zde s atypickým experimentálním uspořádáním, které kombinuje výhody open space i samostatných kanceláří,“ vysvětluje Michal Krištof.
„Velkou pozornost získal také showroom výrobce nábytku My dva s charakteristickou fasádou z židlí. Šlo přitom o poměrně malou realizaci, v porovnání třeba s brněnským autobusovým nádražím Zvonařka, jehož modernizaci jsme dokončili přesně před rokem. O tomto projektu se hodně mluvilo v zahraničí v souvislosti se záchranou a adaptací brutalistních staveb,“ doplňuje Chybík.
Český pavilon pro milánské Expo
Právě záchrana budov, jejichž život by jinak ukončila demolice, je jeden ze signifikantních znaků studia. „Na tomto projektu jsme demonstrovali náš pohled na směřování současné architektury – tedy že má smysl adaptovat, zkvalitňovat a rozvíjet stávající zástavbu, není nutné pouze demolovat a stavět nanovo. Konstrukce z pera vynikajícího statika Radúze Russe stačila jen očistit a nasvítit,“ vysvětluje Chybík.
A Michal Krištof připomíná i spolupráci s vinařstvím Lahofer, pro které studio navrhlo zajímavé sídlo v Dobšicích i jejich vinnou galerii ve Znojmě. „Nezaměřujeme se na jeden konkrétní typ projektů, usilujeme o pestré portfolio,“ říká Krištof, jehož tvorba byla ovlivněna například prací Álvara Siza Vieiry a jeho přímořským koupalištěm Leça, prací ateliéru OMA či dílem Luigiho Snozziho ve švýcarském městečku Monte Carasso, které spojuje moderní architekturu s tradicí a geniem loci místa.
Podoba autobusového nádraží Zvonařka s novou tváří
K tomu Ondřej Chybík dodává, že i na nečekaných místech mohou vznikat skvělé stavby. Vynikající je podle něj realizace Skanderbegova náměstí v Tiraně od studia 51N4E. „Tento veřejný prostor je prakticky neviditelný, výrazně však ovlivnil společenský život ve městě. Není to žádný dům ani socha, ale volný a velice flexibilní a zároveň kultivovaný městský prostor,“ říká Chybík.
Z výčtu realizací, které oba architekty ovlivnily, je citelný jejich vztah k zahraniční tvorbě, což se ve finále promítá i do cílů, které se svým studiem mají. „Naše generace je v Česku a na Slovensku tou první, která má šanci být skutečnými Evropany. Pro nás to platí od časů našich studií až po dnešek. Mohli jsme svobodně studovat, cestovat i tvořit v rámci regionu. Tohle nás velmi obohacuje. Naším přirozeným cílem je proto vybudovat mezinárodní ateliér, který překročí hranice Československa,“ uzavírá Michal Krištof.
Stylová architektura vinařství Lahofer uprostřed vinohradu
Nepřehlédněte:
