Strop na ceny energií je správný krok, chybí ale limity na spotřebu. A proč nemáme plyn z Kataru?

Hlavní akciový analytik České spořitelny Petr Bártek ve svém komentáři vysvětluje, jaké dopady bude mít vládní strop na ceny energií.

Loď převážející zkapalněný plyn

Kabinet Petra Fialy představil v pondělí sérii opatření, pomocí kterých chce lidem, malým firmám a veřejným institucím ulevit od raketově zdražujících energií. Klíčem je zastropování cen elektřiny a plynu, kvůli tomu dojde podle všeho i na mimořádné daně pro vybrané sektory. Podle hlavního akciového analytika České spořitelny Petra Bártka jsou vládní kroky zčásti logické, správné a zčásti kontraproduktivní, protože příliš poškodí volný trh.

Bártek podobně jako další ekonomové upozorňuje, že válečná daň uvalená například na banky, které na hospodářské krizi neprofitují tolik jako energetické firmy, nedává smysl. Co se plynu týče, bylo by podle něj správnější, aby spíš než zastropování a mimořádné daně zkusila vláda dojednat dlouhodobé dodávky LNG třeba z Kataru, za které by pak pomohla importujícím firmám ručit.

***

Pro domácnosti, respektive všechny odběratele ze sítí nízkého napětí je příjemné, že vláda přímo zastropovala konečnou cenu silové elektřiny a cenu plynu s DPH na úrovni 6 korun za KWh a 3 koruny za KWh. Stropování se tedy netýká již stejně regulované ceny za distribuci a související služby. Z pohledu domácnosti s „průměrnou“ spotřebou 3,6 MWh se tak u elektřiny jedná o jistotu měsíčních plateb za silovou energii maximálně 1 800 korun, zatímco bez stropování by v příštím roce hrozila platba okolo 3 000 korun v závislosti na vývoji cen na burze.

U nemalé části zákazníků se bude zároveň jednat i o zlevnění oproti druhé polovině letošního roku, kdy již ceny v nových cenících atakují 8 až 10 korun KWh, tedy asi 2 700 korun měsíční platby. Zastropované ceny jsou samozřejmě stále asi trojnásobné proti cenám v dekádě před rokem 2022, což je ale dáno z velké části tím, že tehdy byly ceny energií až extrémně levné. Rusko totiž bránilo svůj tržní podíl na evropském trhu proti rostoucí produkci zkapalněného plynu (LNG) a zároveň ceny tlačila dolů elektřina z obnovitelných zdrojů.

Většina lidí se ovšem v „průměru“ nenajde. Ti, kdo elektřinou netopí a neohřívají vodu, se se silovou elektřinou budou pohybovat okolo 1000 korun za měsíc (plus cena za distribuci) a celkově tak nebudou mít velký důvod účty za elektřinu sledovat. Zde bych vytkl vládě, že nezavedla cenovou regulaci pro každý typ spotřeby jen do určitého objemu, čímž by tlačila na úspornější chování. Naopak u domácností s tepelnými čerpadly nebo elektrickým topením i po zastropování mohou měsíční náklady za silovou elektřinu lehce dosahovat částek přes 5 000 korun. Tyto domácnosti tak cenový strop zachrání od energetické chudoby, ale rozhodně budou muset svoji spotřebu dále bedlivě sledovat.

Z pohledu státního rozpočtu je Česko u elektřiny ve velmi komfortní situaci. Skutečným problémem je plyn, který skoro ze sta procent dovážíme. Česká republika jako celek je jedním z největších exportérů elektřiny v Evropě a naprostá většina produkce pochází buď z místního hnědého uhlí, nebo z velmi levného jádra. Čím vyšší ceny elektřiny na burze, tím vyšší zisky firmy z Česka na „úkor“ importních zemí realizují, což se projevuje v rostoucích ziscích ČEZ, EPH, Sev.en Energy a dalších výrobců.

Otázkou tak je „detail“ – jakým způsobem se o tyto zisky firmy podělí zpět s českými odběrateli, kteří platí ony vysoké tržní ceny. Naprosto nejčistším řešením je – kromě jejich výrazně zvýšených investic, které podpoří zaměstnanost – výplata co nejvyšší dividendy z ČEZ (který je ze 70 procent vlastněn státem) a dalších státních firem, které ze situace těží (například Lesy ČR). V současné vyhrocené situaci je ale již relevantní i sáhnout na mimořádná opatření typu „daně z neočekávaných zisků“, aby se na podpoře podíleli i zbývající výrobci, respektive zbývající akcionáři ČEZ.

pocerady

Foto: Sev.en Energy

Elektrárna Počerady, která spadá do skupiny Sev.en Energy Pavla Tykače

U daní na další sektory ekonomiky už ovšem tato logika nefunguje, stejně jako nefunguje u plánu na nucené prodeje části produkce státnímu obchodníkovi s energiemi. Společný nákup pro veřejný sektor je krátkodobě potřeba kvůli turbulencím na maloobchodnímu trhu, není ale vůbec nutné regulovaně vykupovat přímo od výrobců místo standardního nákupu na velkoobchodním trhu. Obecně existence takového protežovaného státního obchodníka vede ke značnému pokřivení maloobchodního trhu, vzniku šedé energetické zóny a často taková entita funguje jako trafika pro známé a podobně.

Co se plynu týče, při průměrné spotřebě 9,7 MWh dosáhne maximální měsíční platba bez distribuce asi na 2 400 korun, zatímco bez stropování by mohla vzrůst v závislosti na vývoji na burze na zhruba 3 600 korun. Velmi hrubou kalkulací lze dojít k tomu, že zastropování spotřeby domácností a maloodběru v Česku na ceně 3 koruny za KWh by příští rok mohlo státní kasu vyjít na částku okolo 50 miliard korun (v roce 2024 již pravděpodobně nulu, protože ceny na burze jsou poblíž stropu). A právě tady je zakopaný pes, proč vláda přichází i se zdaněním dalších sektorů.

Přitom mnohem elegantnějším řešením by bylo pro část české spotřeby nasmlouvat dlouhodobé dodávky zkapalněného zemního plynu. Například Katar by zcela jistě byl ochoten výměnou za dvacetiletou jistotu odběrů nabídnout velmi konkurenční ceny výrazně pod úrovní nynějšího stropování. Takové smlouvy by samozřejmě musel soukromé firmě (ČEZu či jakékoliv jiné vytendrované entitě) stát garantovat.

Petr Bártek

Hlavní akciový analytik České spořitelny. Specializuje se zejména na investiční a akciové analýzy energetických a surovinových trhů.

Hlavní akciový analytik České spořitelny. Specializuje se zejména na investiční a akciové analýzy energetických a surovinových trhů.