Jméno Roger Corman není mimo hollywoodské a cinefilní kruhy příliš známé. A ani názvy filmů, které režíroval, moc důvěry nevzbudí. Útok krabích monster, Vědro krve, Příšera ze strašidelného moře, Muž s röntgenovýma očima nebo Obři se železnými pěstmi jsou na první pohled absolutní béčka, hodná nanejvýš ironické pozornosti. Jejich tvůrce ale patří mezi nejdůležitější osobnosti filmového průmyslu minimálně posledních 50 let, vyprodukoval totiž stovky nezávislých snímků, inspiroval bezpočet tvůrců a za svoji kariéru mu vděčí velikáni jako Francis Ford Coppola, Martin Scorsese nebo James Cameron.

Corman mezi lety 1955 a 1970 stihnul režírovat přes padesát filmů, což je v průměru více než tři každý rok. Ještě mnohem úctyhodnější je ale jeho producentská kariéra, podle odhadů má totiž zahrnovat více než 350 titulů. Jeho poslední zářezy se přitom datují do roku 2018, kdy mu bylo 91 let. Koncem minulého týdne se ale definitivně rozloučil – zemřel asi měsíc po svých 98. narozeninách.

Ve filmových kruzích mu patří hned několik přezdívek jako „papež populárního filmu“, „král kultu“ nebo „duchovní kmotr Nového Hollywoodu“, tedy éry v 60. letech, kdy nastupující generace mladých režisérů jako Coppola, Spielberg, Lucas a další zásadně proměnila Hollywood. Její ozvěny jsou silně cítit dodnes. Corman na jedné straně v praxi demonstroval, jak s minimálními prostředky konzistentně produkovat populární filmy, na druhé sloužil jako mentor budoucím významným umělcům z řad režisérů i herců.

Většinu svého mládí přitom předpokládal, že z něj bude průmyslový inženýr, stejně jako jeho otec. Tento obor i vystudoval a po dvou letech, které v době druhé světové války strávil jako kadet, se jím i živil. Vydrželo mu to ale doslova jen několik dnů. Raději začal pracovat jako poslíček ve filmovém studiu 20th Century Fox, dal se na studium umění a po roce se mu podařilo prodat první scénář za 3,5 tisíce dolarů – převedeno na dnešní poměry by šlo o zhruba 45 tisíc dolarů neboli milion korun.

Vydělané peníze okamžitě investoval do kompletně vlastního projektu, kterým se stal sci-fi horor Monstrum ze dna oceánu. Bylo to dílo značných kinematografických kvalit? Ani zdaleka, to ale ani nebylo záměrem. Minimálně Cormanovy rané filmy většinou obsahovaly soubor prvků, které zaručeně přitáhly tehdejší publikum: fyzicky atraktivní herci, nahota, trocha násilí a nějaké to společenské poselství. Poměry mezi nimi se samozřejmě měnily podle toho, jestli šlo o vyloženě zábavný projekt, nebo o něco, co bylo pro Cormana osobnější.

Všem projektům byly ale společné velice nízké rozpočty a velice rychlá natáčení. Nejextrémnějším příkladem je v tomto ohledu snímek z roku 1960 Malý obchod hrůz, jehož natáčení trvalo pouze dva dny a jednu noc. Tehdy už měl Corman za sebou režii pár desítek filmů, u nichž si sám bral i roli producenta, autora námětu, scenáristy a kaskadéra. Často si dokonce na plac sám vozil techniku, aby ušetřil čas a peníze. Před vznikem Malého obchodu hrůz už tedy měl na kontě řadu zkušeností a rozhodl se experimentovat jak se způsobem natáčení, tak s žánrem – po sérii hororů z 50. let šlo o černou komedii.

Šedesátá léta ale pro Cormana jinak znamenala hlavně přechod k tematicky zajímavější látce, adaptoval totiž hned několik povídek Edgara Allana Poea. Filmy jako Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Maska rudé smrti nebo Havran, přestože opět vznikaly s nízkými rozpočty a velmi rychle, mají legitimní umělecké kvality a představují zajímavé interpretace děl slavného hororového autora.

Z poeovského období pochází také jeden z cormanových nejzajímavějších a nejpodivnějších projektů The Terror. Režisér si při natáčení Havrana uvědomil, že mají pár dnů času, a rozhodl se přístup do ateliérů a kulisy z filmu použít ještě pro něco dalšího. Spojil se s hororovou legendou Borisem Karloffem, který mu dlužil asi dva dny natáčení, kolegovi zadal úkol rychle vymyslet pár scén a za víkend, zatímco se kolem už rozebíraly kulisy z Havrana, vzniklo několik desítek minut materiálu.

Až o pár měsíců později byl prostor s ním něco udělat. Corman využil služeb filmového studenta Francise Forda Coppoly, se kterým pracoval na různých projektech, a zadal mu úkol natočit několik dalších scén. Jako herec se v nich objevil například mladý Jack Nicholson, který se tehdy nepříliš úspěšně snažil prorazit. Režisér levných béček byl jediným, kdo mu tehdy dával příležitosti.

Poskládat z The Terror něco smysluplného se postupně snažilo několik režisérů a scenáristů, ale výsledný film příliš nedává smysl. Nicméně vzniknul a zužitkoval veškeré prostředky, které jeho tvůrci měli k dispozici. Později byl snímek uváděn spolu s hororem Dementia 13, celovečerním režijním debutem Francise Forda Coppoly. Corman zmínil, že u Coppoly vždy cítil potenciál, a proto ho podporoval, netušil však, že natočí díla jako Kmotr nebo Apokalypsa.

Počátkem 70. let byl Corman z režírování unavený a stal se primárně producentem a distributorem. v roce 1972 produkoval snímek Bertha z dobytčáků, jeden z raných projektů Martina Scorseseho. Slavný filmař mnohokrát zmínil, jak mu Cormanovy rady pomohly naučit se řemeslu a byly stěžejní pro vznik Špinavých ulic, které definovaly jeho styl a pomohly mu definitivně prorazit.

Corman mezitím založil také společnost New World Pictures, která si mezi jinými ve Spojených státech udělala jméno distribucí prestižních zahraničních filmů od mistrů jako Federico Fellini, Ingmar Bergman, François Truffaut nebo Akira Kurosawa. To od tvůrce spíše „umělecky pokleslých“ žánrů nikdo nečekal, nezávislé studio kombinující produkci béček a distribuci velkých autorských děl ale fungovalo překvapivě dobře.

Přiblížení jen části filmařů, kteří u Cormana v různých rolích začínali, by vydalo na několik stran. V roce 1977 byl výkonným producentem akční komedie Grand Theft Auto, celovečerního debutu Rona Howarda, režiséra Apolla 13, Čisté duše nebo Rivalů. Za svého učitele ho označuje také James Cameron. Ten dostal na starost kreativní vedení a vizuální efekty sci-fi Sador, vládce vesmíru, které Corman produkoval a spolurežíroval. Než se stali hvězdami, tak u producenta začínali také Robert De Niro, Tommy Lee Jones, Sandra Bullock nebo Sylvester Stallone.

Roger Corman dostal v roce 2009 Oscara za svůj celoživotní přínos filmu, ikonická zlatá soška ale ani zdaleka nedokáže vystihnout obrovský vliv, který měl. Vzhledem k tomu, že filmové kariéry většiny výše zmíněných by bez něj měly nejspíš výrazně jiný – zda vůbec nějaký – průběh, je snadné ho označit za jednu z nejdůležitějších osobností na pozadí Hollywoodu.