Surfařský byznys v zemi bez moře? Jakub Michna boří předsudky a lásku k vlnám přetavil v ryze českou značku SURFR
Jakub Michna ve svém nově otevřeném obchodu ryze české surfařské značky SURFR
Budování vlastního surfového brandu v zemi, která si může o oceánu nechat leda tak zdát, zní skoro až donkichotsky. To ale Jakubovi Michnovi nevadí. Ví totiž, že surfing není jen o neskutečných barelech, tedy vlnách, které surfaři tolik milují, a sledování západu slunce pomalu mizícím ve vodní hladině. „Tou druhou nejdůležitější věcí na surfování je komunita,“ vysvětluje mladý surfař ze Šumavy.
Pro český surfing je komunita neskutečně důležitá a díky absenci oceánu i překvapivě pevně semknutá. A je také důvodem, proč s Jakubem sedíme v nově otevřeném krámku jeho značky SURFR v pražských Vršovicích, od kterého jsou první slušné vlny vzdálené přes 1 500 kilometrů.
Kolik surfařů žije v Česku, je těžké odhadovat. S tím, jak po revoluci začínali lidé jezdit na dovolenou dál než jen do Chorvatska nebo na Rujánu, se rapidně rozšířil počet Čechů, kteří si surfování alespoň někdy vyzkoušeli. Podle Jakuba Michny jich může být klidně i ke sto tisícům. Ovšem ona skutečně core komunita, pro kterou je surfing neodmyslitelnou součástí života, může u nás čítat okolo tisícovky lidí.
Jakub Michna je její pevnou součástí, byť jeho cesta k umění vlnobytí, jak zní motto SURFRu, začínala na zasněžených šumavských pláních. Byl to totiž nejprve snowboard, kterému propadl. Pak zkusil skejt a první surfová lekce přišla až během pobytu v Kalifornii. Rozhodně se však nejednalo o osudový zážitek, po kterém by chtěl už jen surfovat.
Ze Šumavy do Cali
„Celá Kalifornie byla neuvěřitelná. Měl jsem tam surfovou lekci, vyzkoušel jsem si to, ale vlastně si na to ani nepamatuji. Celou dobu jsem to vnímal tak, že v Kalifornii stejně nebudu nikdy žít, tím pádem není surfing nic pro mě. Navíc mě v té době ani nenapadlo, že by i Češi mohli surfovat aktivně,“ vzpomíná Michna na své první setkání s navoskovaným prknem.
Mnohem živější jsou vzpomínky na výlet po Evropě, s autem naložený skateboardy, během kterého on a jeho přátelé obráželi evropské skateparky. Během tohoto výletu se ve Francii dostali až k oceánu a Jakub si opět mohl upnout surfboardovou leash okolo kotníku, tedy šňůru, díky které prkno surfaři neuplave.
Podobné výlety nabývaly na intenzitě a Jakub zjišťoval, že ho surfing úplně pohltil – myslel na to ve dne v noci. „Surfování totiž není jen jízda na vlně, ale i zbytek života, kdy o surfování přemýšlíš, koukáš na něj nebo se o něm bavíš,“ vysvětluje. Mluvit o sobě jako o profíkovi však Jakub nechce. „Profík je ten, koho živí ježdění závodů a natáčení videí a má sponzory. Na takové úrovni tady u nás není nikdo,“ vysvětluje, a proto sám sebe dříve označoval jako „surfaře na volné noze“.
„Nebyl jsem nikde na stálo zaměstnaný a stačilo mi na brigádách vydělat jen tolik, abych mohl surfovat. Jenže takhle to funguje jen do té doby, pokud nemáš závazky. I když teď už jeden velký mám, nic to nezměnilo na tom, že surfing je projekt na celý život,“ dodává Jakub, jehož dlouhé blond vlasy a věčný úsměv prozrazují, že curling nejspíše nebude sport, kterému se věnuje.
Surfař se závazkem
Díky surfování se dostal na celou řadu exotických míst a potkal spoustu lidí, kteří se stali jeho životními přáteli. Do toho všeho se ještě snažil studovat vysokou školu a také si přivydělával jako občasný redaktor magazínu Freeride. Tam dostal možnost vytvořit novou sekci, která byla pojmenována jako SURFR, tedy s odkazem na surfování (SURF) a zkratku magazínu (FR).
Aby se lidé o SURFRu dozvěděli, rozhodl se Michna natočit film pojmenovaný SURFR Movie. Výsledkem je první plnohodnotný edit o českém surfování, který se stal tak trochu mýtem české surfové scény. „Viděli ho jen lidé na premiérové tour. Navíc si z toho moc nepamatují, protože byli opilí. Ale kdokoliv mi napíše, že by ho chtěl vidět, tak mu ho pošlu,“ říká s úsměvem.
Dostávat film do kin nakonec nebylo vůbec nutné. Především lidé ze surfařské komunity se začali o celý projekt zajímat více a čistě magazínová forma začala přerůstat v celý brand, který začal produkovat i vlastní merchandising. „Od začátku nebylo nic plánovaného, vždy to byl nápad za nápadem. Všichni mě od toho odrazovali a já jsem to vždy natruc udělal. A ono to buď vyšlo, nebo ne, z čehož jsem se poučil a zkušenosti dál zužitkoval. A takhle to šlo pořád dokola,“ vysvětluje Michna.
Tento přístup ovšem bral mnoho času a financí a investice neměly příliš velkou návratnost. Vize Freeridu a SURFRu se navíc začaly rozcházet. Forma online magazínu závislého na inzerci velkých značek už Jakubovi nepřišla udržitelná, a proto se SURFR osamostatnil a stal se nezávislým brandem, který tvoří a financuje vlastní obsah.