Sváteční porce výstav: vlna ženské emancipace, opomíjená normalizační tvorba či ikonické vily
Jak velké kulturní instituce, tak i malé oblastní galerie aktuálně lákají na spoustu zajímavých výstav. Vydat se můžete třeba do Chebu nebo do Loun.
Velikonoce letos nastaly nebývale brzy a dlouho vyhlížený prodloužený víkend láká nejen za výlety do přírody, ale také za kulturou. Naštěstí se toho v českých končinách po této stránce hodně děje. Do jakých galerií se vydat, ať už chcete zamířit za rozšířením svých obzorů dějin umění nebo za současnými výtvarníky a výtvarnicemi?
Nové realismy | Galerie hlavního města Prahy
Teprve před pár dny propukla v GHMP velká výstava s názvem Nové realismy, která návštěvníky a návštěvnice prostřednictvím více než 300 děl vtahuje do meziválečné éry Československa. Potkávají se zde realistické malby a fotografie, ale i film, sochy a reklama z období od roku 1918 do roku 1945. Tvůrčí vlna té doby reprezentovaná například Karlem Čapkem, Josefem Sudkem, Janem Zrzavým, Miladou Marešovou nebo Ottou Gutfreundem, reagovala na rostoucí společenskou prosperitu nové střední třídy a na proměnu životního stylu, se kterou šla ruku v ruce i ženská emancipace, stejně tak i na nově se objevující sociální problémy či na rozvoj technologií.
K vidění jsou tak na výstavě nejen scény z každodenního života kaváren, obývacích pokojů plných pokojových rostlin a noční život, ale i odvrácenou stranu idyly, tedy díla zachycující chudobu, nevěstince a sociální problémy.
Žádný pocit netrvá věčně | Národní galerie Praha
Ve druhé polovině března byla zahájena nová skupinová výstava s názvem Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji v NGP. Prostory pražské galerie proměnila na muzeum současného umění ve Skopji, které zde bylo vybudováno po ničivém zemětřesení v roce 1963. Součástí jeho sbírky jsou díla pozdního modernismu nejen umělců a umělkyň ze Západu, z někdejšího východního bloku i ze zemí globálního Jihu.
Na výstavě jsou tak díky tomu k vidění díla autorů a autorek, jako jsou Pablo Picasso, Bridget Riley, Jesús Rafael Soto, Anna-Eva Bergman, Alexander Calder, David Hockney, Niki de Saint Phalle, Míla Doleželová nebo Jan Zrzavý.
Pedagogové a posluchači | Galerie výtvarného umění v Chebu
Pokud chcete prohlídku galerie spojit s výletem, vydejte se na výstavu Pedagogové a posluchači. Akademie výtvarných umění v Praze 1969–1989 do GAVU v Chebu. Jde totiž o velmi důležité vyplnění mezery v dějinách umění, jelikož se věnuje výuce na pražské AVU v době normalizace. Výstava staví nejen na dílech, která v té době vznikala, ale také na dobových fotografií Pavla Paula, který od šedesátých do devadesátých let minulého století dokumentoval dění na AVU.
Jde o první komplexní pohled na normalizační umění, které bylo v českých galeriích po převratu dlouho opomíjeno. Přitom může podpořit potřebnou reflexi pro hodnocení socialistické minulosti naší země.
Iconic Houses | vila Tugendhat
Milovníci architektury mohou vyrazit do brněnské vily Tugendhat, kde aktuálně probíhá výstava Iconic Houses. Představuje ikony české moderny, které jsou součástí mezinárodní sítě Iconic Houses Network – ta spojuje architektonicky významné památky 20. století. Výstava umístěná v technickém podlaží ikonické vily poprvé na jednom místě ukazuje celkem osmnáct československých domů z let 1906 až 1958.
Mezi nimi například Müllerova vila v Praze ve Střešovicích, Dům Josefa Hoffmanna v Brtnici u Jihlavy, Volmanova vila v Čelákovicích, Semlerova rezidence v Plzni, Jurkovičova vila či proslulé interiéry od architekta Adolfa Loose.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsTichý Smutný, Smutný Tichý | Galerie Benedikta Rejta v Lounech
V oblíbené Lounské galerii aktuálně běží dvě grafické výstavy Františka Tichého a Dalibora Smutného. Tichý byl známý svým obdivem světa cirkusových šapitó a varieté, který zachycoval způsobem sobě vlastním – s důrazem na ladnost pohybů, kterého docílil díky precizní práci se světlem. Právě světlo je spojení se Smutným, ten ale tvoří především technikou mezzotinta, což je časově náročný grafický postup tisku z hloubky.
Grafik tak nepracuje s vyrýváním tmavé plochy, ale obraz naopak vystupuje postupným vyrýváním světlých míst. Vznikají díky tomu opticky velmi hluboká díla, které oko diváka přitáhnou na dlouhou dobu. V případě Smutného jde především o motivy flóry a její fascinující geometrie.
Moje boty, tvoje boty | Kampus Hybernská
Do HYB4 Galerie A v pražském Kampusu Hybernská můžete vyrazit na výstavní projekt terapeutky a výtvarnice Kamily Ženaté. Vyzvala v něm osm umělkyň z různých výtvarných oblastí a jejich dcery ke generačnímu dialogu. Prostory galerie se proměnily na byt rozdělený do několika pokojů a v každém z nich se odehrávají jiné příběhy. Některé staví na záznamech vzpomínek, další na snech, jiné na zpracovávání rodových příběhů předávaných z generace na generaci ženami – babičkami, matkami, dcerami, vnučkami.
Ženatá chce výstavou mimo jiné upozornit na transgenerační přenos traumatu, výstavu proto doprovází i přednášky předních českých odborníků a odbornic z oblasti psychiatrie, psychoterapie a psychologie.