Na první pohled to vypadá, že si sem lidé přijíždějí hrát. Před budovou stojí muž, v ruce svírá joystick a ovládá něco, co připomíná větší autíčko. Tady, v Pohledu na Havlíčkobrodsku, ale nevyrábějí hračky, nýbrž sekačky, které poptává celý svět. Ovládané jsou na dálku a zdolají i ten největší svah.

„Pocházím z rodiny, která pracovala v zemědělství, což znamenalo, že se každý rok sekala tráva na sušení. Jezdily tu traktory, ale když přišel svah, vždycky to byl problém, takže musel přijít někdo s kosou nebo křovinořezem. A já jsem to chtěl prostě vyřešit,“ vypráví pro CzechCrunch Lubomír Dvořák, který má dnes firmu s obratem čtvrt miliardy a svoje řešení dodává do celého světa.

Spider je sekačka sestavená speciálně k tomu, aby mohla jezdit právě ve svahu a v dalších nepřístupných terénech. Do čtyřicetistupňového kopce to zvládne bez pomoci. „My ale zvládneme i svah o šedesáti stupních, na kterém by člověk chodil po čtyřech. Stačí sekačku jistit navijákem, který zakotvíte. Že je něco takového potřeba, si přitom sama řekne, od čtyřiceti stupňů začne houkat,“ popisuje Dvořák.

A svahy, které je potřeba posekat, mají opravdu všude. Sekačky se tak posílají třeba do Brazílie, USA, Austrálie, Švýcarska, Německa, Dánska, Itálie nebo Norska. Oblíbili si je také v Japonsku, kde se používají na rýžových polích. V Monaku se zase stroje Spider prohánějí po golfových hřištích, v Paříži sekají kolmé trávníky v Accor Areně, žádná jiná to tam zatím nezvládla. A lze je vidět také na závodním šampionátu Nascar v USA.

Ve Velké Británii je používají na údržbu letiště Heathrow, ale i hradů a zámků. A právě Spojené království bylo vůbec první zemí, kam sekačky expandovaly. Do Ipswiche, odkud pocházel anglický výrobce vřetenových sekaček Jacobsen. Pak si začali všímat další a další.

Foto: Spider

+6

Odbyt má ale Dvořák i v Česku. „Pavouky“ je možné zahlédnout kolem dálnic i železnice, zákazníky jsou totiž Ředitelství silnic a dálnic a Správa železnic. Poptávají je ale také povodí, vodárenské společnosti či letiště. Vlastní ji tu snad všechny obce, které mají nad dva tisíce obyvatel. „Každá země v Evropě je jiná. Česko je například specifické tím, že každá obec si řeší údržbu okolí vlastní cestou. Má tedy svého údržbáře, svoji techniku. V Rakousku mají silniční společnosti, které udržují jak silnice, tak obce. Využití je tedy různé,“ říká majitel firmy.

Důležitý je na sekačce její podvozek a kola. Otáčejí se stejným směrem, díky tomu stroj seče, i když ho člověk vede jakkoliv, umí se vyhnout stromům, keřům a jiným překážkám, nemusí dojet na konec řady, tam se otočit a jet zase zpátky. „V tom je výjimečný,“ líčí Dvořák. A právě podvozek včetně kol, který vytváří unikátní pohyb po svahu, si nechala firma patentovat. Proto zatím Spider nemá konkurenci. Výhodou je pak také to, že člověk nemusí být u samotného sekání. Stačí stát s ovladačem opodál. Ten, kdo se sekačkou manipuluje, se tak vyhne otřesům a nevdechuje spaliny ani alergeny z trávy, jako když pracuje s běžnou sekačkou nebo traktůrkem.

Nejprodávanější kategorie vyjde na 800 tisíc korun. Má záběr metr dvacet, což je v podstatě ekvivalent ramena u traktoru, a poseká až sedm tisíc metrů za hodinu. Nejdražší řada je také největší, stroj stojí milion, šíří záběru má až dva metry dvacet a zvládne posekat patnáct tisíc metrů čtverečních za hodinu. „Máme spočítáno, že pokud by na té ploše pracoval někdo s křovinořezem osm hodin denně, návratnost investice do sekačky by byla do tří měsíců. Ten stroj je totiž mnohonásobně rychlejší, takže buď můžete sekat patnácti lidmi, nebo jedním Spiderem,“ vysvětluje zakladatel.

Ten na začátku celou sekačku vymyslel. Sám kdysi pracoval pro Zetor, jeho otec byl kovozemědělec a všechno ho to dovedlo k sestrojení první sekačky. Vznikla v garáži. „Neměl jsem ani počítač, jen klasické rýsovací prkno. Nevěděl jsem, jestli to bude mít nějakou šanci, tak jsem to dělal ručně. Kamarád pak přišel a řekl, že to vypadá jako pavouk,“ vzpomíná Dvořák na úplné začátky. Dnes se na rodinném podnikání podílí jeho dcera, která se stará o finance, a synovec, který je konstruktér. I proto Dvořák nikdy nevyužil několika nabídek, aby firmu prodal. Chtěl zachovat rodinný byznys, který má osm patentů.

Výrobek je to převážně český, to znamená, že se dováží spalovací motor, hydraulika, řídící jednotka či pneumatiky. Základ se ale vyrábí právě v Pohledu. Stroj je hlavně z hliníku, je tedy lehký, váží asi čtyři sta kilogramů. Dá se tak dát na vozík a zapřáhnout za osobní auto.

Firma ale už pustila do světa například také první autonomní sekačku, a to díky spojení se společností, která se zabývá údržbou solárních parků. Pozemek změří ze vzduchu dron, mapu pak přenese do stroje a ten seká. Podmínkou ale je, že prostor musí být oplocený, aby se tam nemotali lidé. Sekačka zvládne okolo solárů posekat trávu, která je vysoká až tři a půl metru. Nevyhne se ani kmenu, který má v průměru tři centimetry. „Největší problém je dnes sehnat zaměstnance, lidé venku dělat nechtějí. Čím víc bude sekačka schopná pracovat sama, tím větší úspěch to bude mít,“ míní Dvořák.

Podvozek, který zachraňuje životy na bojišti

Ve Spideru se přitom zaměřují také na další funkcionality stroje, nejen sekání. Když zůstaneme u fotovoltaiky, na zařízení se dá místo sekacího mechanismu namontovat mycí systém, který může jednotlivé soláry udržovat. V zemědělství umí stroj chemicky ošetřovat plodiny, případně vytrhnout plevel a rostliny, které nejsou úplně zakořeněné.

A se Spider také snaží zachraňovat životy. Když začala válka na Ukrajině, řešilo se, že je složité odvážet raněné z bojiště. V Pohledu začali vytvářet jednotlivé prototypy, které by dokázaly uvézt člověka. Vycházejí přitom opět z unikátního podvozku. Nakonec na frontu poslali čtyři stroje, které jsou speciálně upravené tak, že se dají nahoru umístit nosítka. „Stroj přijede tam, kde je raněný, ostatní ho naloží a připevní a vozítko ho pak odveze z nebezpečného prostředí na ošetřovnu,“ líčí Dvořák.

I tady přijdou nejvíc vhod vlastnosti, které se hodí k sekání ve svazích. Stroj je totiž schopný se popasovat téměř s jakýmkoli terénem. Zpětnou vazbu, jak zařízení na frontě funguje, ale ve Spideru zatím z neziskové organizace působící na Ukrajině nedostali.

Foto: Spider

+2

Za jiným svým počinem ale už majitel firmy výsledky vidí. Na druhé straně od Havlíčkova Brodu koupil zámeček v Kvaseticích, kterému se přezdívá Malá Hluboká. „Historie mě vždycky přitahovala, toužil jsem po něčem, do čeho bych mohl vdechnout život, a tenhle objekt byl jednoznačně ke zboření,“ uvádí Dvořák s tím, že to byla opravdu ruina. Střecha byla děravá na několika místech a tím, jak voda zatékala dovnitř, dělala další a další škodu. Nakonec 160 let starou památku, kterou tu postavili Angličané, o nichž se ví jen to, že se jmenovali Smithovi, zrekonstruoval.

„Máme řadu zahraničních partnerů, se kterými se každoročně potkáváme, a vždycky máme velký problém je někde ubytovat. Postavili jsme tak něco vlastního, navíc se školicí místností,“ vysvětluje Dvořák. Budovu koupil od hradecké diecéze, která mu na to kývla nejen proto, že je majitel úspěšné místní firmy, ale také proto, že je pokřtěný. Po šestileté opravě je nyní k dispozici sedm pokojů z kýžených patnácti, které slouží k ubytování. Jako první si tu mimochodem objednali ubytování hosté z Dubaje. Někdejší ruina ale přijde vhod komukoli, kdo tudy bude projíždět a třeba jen zamíří na oběd.