Neříkalo se mu Zlatý tryskáč jen tak pro nic za nic. Vždyť ve své době byl nejrychlejším bruslařem Kanady – s pukem dokázal vyvinout rychlost přes čtyřicet pět kilometrů za hodinu. A když k tomu přidal svou ránu jako z děla, šlo o hokejistu, kterého se celá NHL obávala. Teď na něj ale bude nejlepší hokejová liga světa vzpomínat. A nejen ta. Ve věku 84 let zemřel Bobby Hull, jeden z nejlepších hokejistů v historii a ofenzivní síla, která děsila všechny gólmany.

Bobby Hull opustil svět, ve kterém zanechal nesmazatelnou stopu. Především sportovního rázu. Už jako malý kluk si hrál s pukem na zamrzlých rybnících v rodném Ontariu, než se z juniorských soutěží přesunul v roce 1957, ve svých osmnácti letech, do věhlasné NHL, kde ho draftovalo Chicago Blackhawks. Právě v týmu s původním americkým obyvatelem v logu naprosto zářil. A stal se jeho nejúspěšnějším hráčem, opravdovou ikonou.

V dresu Black Hawks (tehdy se oficiální název klubu psal takto odděleně – pozn. red.) nastřílel za patnáct sezón 604 gólů a mimo jiné se mu podařilo něco, co bylo tehdy skoro nepředstavitelné – v jedné sezóně vsítil do protivníkovy klece padesát puků, což nikdo dřív nedokázal. Později svůj historický zápis ještě rozšířil až na 58 kousků. „Uvědomil jsem si, jaké mám vlastně privilegium. Že hraji hru, kterou miluji, ve městě, které miluji. A před těmi nejlepšími fanoušky na světě,“ řekl v rozhovoru.

V roce 1961 pozvedl nad hlavu Stanley Cup coby vítěz soutěže, získal i třikrát trofej pro nejproduktivnějšího hráče, sedmkrát se stal nejlepším střelcem ligy a dvakrát byl zvolen nejužitečnějším hokejistou celé soutěže. V Chicagu byl považován za hvězdu, fanoušci obdivovali hlavně jeho vražedné kombo – rychlé bruslení a střelbu. Když se napřáhl a vyslal svou prudkou pumelici, počítadla naměřila i rychlost přes 189 km/h. Na tu dobu nevídané.

Vysoká rychlost střely a nepředvídatelnost trajektorie puku ovšem nevycházely pouze z Hullových přímých dovedností – zčásti za to mohlo zakřivení čepele hokejky, což Hull se svým parťákem Stanem Mikitou v šedesátkách mezi prvními aktivně zkoušeli. NHL později tuto praktiku zakázala kvůli potenciálnímu nebezpečí pro brankáře, protože z nich tehdy skoro nikdo nenosil masku. Pak se zakřivení ustanovilo na polovině palce, později na třech čtvrtinách.

Tři roky po zisku Stanleyova poháru se stal i otcem – svého syna pojmenoval Brett. A ti, kteří o historii NHL něco vědí, toto jméno moc dobře znají. Brett Hull byl v osmdesátých a devadesátých letech stejně tak velkým hokejistou jako jeho otec. Zdědil po něm tvrdou střelbu a samozřejmě i čich na góly. Ostatně jich za svou kariéru nastřílel 741, což je pátý nejlepší výsledek v dějinách NHL. Brett končil svou kariéru až po roce 2000 a dnes je ve výkonné roli v St. Louis Blues.

Většinu své profesní kariéry strávil Hull senior v Chicagu, poslední rok se ale rozhodl, že zkusí výzvy jinde, konkrétně v rodné Kanadě. Opustil NHL a s vidinou větší výplaty zamířil do méně známé soutěže WHA, kde se v roce 1972 upsal týmu Winnipeg Jets. Díky tomu jako první hráč v historii vydělával více než sto tisíc dolarů ročně.

Jets byli jeho domovem na dalších osm let. Svou kariéru ukončil definitivně v roce 1980 – a opět v NHL, kam byl znovu zlákán po sloučení s WHA, konkrétně v dresu Hartford Whalers. A byť dlouhé roky nehrál v barvách Chicaga, je s ním Hull navždy spojován. Jeho fascinující kariéra mu dopomohla k tomu, aby byl v roce 2017, při příležitosti stého výročí NHL, vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.

Statement from NHL Commissioner Gary Bettman on the passing of Bobby Hull. https://t.co/X6sfNyZX6a pic.twitter.com/NrQwT8KH3V

— NHL Public Relations (@PR_NHL) January 30, 2023