Volání přírody může přijít i v momentech, které jsou k tomu zcela nevyhovující. Například při návštěvě města, které vůbec neznáte. V ten moment začíná dobrodružné pátrání po veřejné toaletě, během kterého jde často o vteřiny. Pokud se však do této situace dostanete v Tokiu, můžete narazit i na toalety, které vás odlákají. Nikoliv však nečistotou, ale svou průhledností.

Pokud si architekt, pracující na zakázce veřejných toalet, položí otázku, co je u takového objektu to nejdůležitější, odpovědí mu nejčastěji bude soukromí. Ovšem nejnovější projekt architekta Shigeru Bana, oceněného Pritzkerovou cenou, která je obdobou Nobelovy ceny v oblasti architektury, je postaven na trochu jiné myšlence.

Ban se ve svém projektu tokijských veřejných toalet, umístěných v městském parku Yoyogi Fukamachi a parku Haru-no-Ogawa, zaměřil především na možnost rychlé optické kontroly, v jakém stavu se záchodky nacházejí a zda nejsou obsazené.

Stavba je totiž tvořena transparentními stěnami. Neznamená to však, že by každý, kdo jde kolem, mohl okukovat, co se právě na toaletě děje. V momentě, kdy do kabinky vstoupí osoba, která za sebou zamkne dveře, průhledné sklo se díky speciální technologii změní v netransparentní plochu zaručující dostatek soukromí.

Díky tomuto systému si mohou kolemjdoucí pociťující volání přírody rychle ověřit, zda je kabinka obsazena, či nikoli. Potenciální uživatel toalety si může také rychle zjistit, jak čisté toalety jsou, aniž by do nich musel vstupovat.

„Při vstupu na veřejné toalety, zejména těch, které se nacházejí v parku, se obáváme dvou věcí. První je čistota a druhá je, zda je někdo uvnitř. Při použití nejnovější technologie se vnější sklo při uzamčení změní na neprůhledné. To umožňuje uživatelům zvenčí zkontrolovat čistotu toalety a to, zda ji někdo používá. V noci navíc zařízení osvětluje park jako krásná lucerna,“ okomentoval své dílo Ban.

Aby toalety působily v prostoru co nejpřirozeněji, jsou skleněné tabule zabarveny podle toho, kde se nacházejí. V případě záchodků umístěných v parku Haru-no-Ogawa budou laděny do zelenomodrých tónů, aby splývaly s okolní zelení.

V parku Yoyogi Fukamachi pak budou skleněné tabule oranžové, červené a fialové, aby korespondovaly s nedalekým dětským hřištěm. Každá lokalita nabídne tři oddělené kabinky určené pro pány, dámy a osoby tělesně postižené. Skleněné by měly být i vnitřní příčky, které budou ošetřeny reflexní vrstvou, takže budou působit jako velká vnitřní zrcadla.

Zvláštní umělecké dílo

Celý projekt je součástí akce nazvané Tokyo Toilet pořádané neziskovou organizací Nippon Foundation. Ta se zaměřuje na projekty sociálních inovací, které realizuje po celém světě. V případě tokijských toalet vytvořilo celkem 16 umělců kreativní veřejné toalety na sedmnácti místech rozesetých po celém centru čtvrti Šibuja.

Ta patří k těm nejrušnějším z celého Tokia, jelikož se zde nachází řada obchodních domů, sídel velkých společností, barů, restaurací a klubů, které z ní dělají živé místo i po setmění. Kvalitní veřejné toalety jsou zde i kvůli nim nezbytností.

Mezi další architekty, kteří se na projektu Tokyo Toilet podílejí, patří například i tři další držitelé Pritzkerovy ceny, jmenovitě Toyo Ito, Tadao Ando a Fumihiko Maki. Mezi realizovanými projekty těchto architektů je i budova veřejných toalet navržená ve stylu tradičního japonského způsobu balení dárků Origata, díky kterému připomíná obří papírovou krabici.

Podobná stavba, jako je transparentní toaleta v Tokiu, se již dříve objevila také ve švýcarském Lausanne, pro které ji navrhnul designér Oliver Rambert. Tato toaleta umístěná v přístavu nabízí krásný výhled na blízké jezero. Ovšem stejně jako u tokijské toalety se v momentě otočení klíče její stěny zmatní, a není tak vidět ven ani dovnitř.