Bývalý americký prezident Donald Trump si z Bílého domu odnesl tajné dokumenty a odmítl je po konci svého mandátu předat úřadům, ten současný, Joe Biden, zase složky z doby, kdy byl viceprezidentem, zamkl v garáži a prohlásil, že jsou tam v bezpečí. Na důvěře v systém pro zacházení s tajnými informacemi v USA nepřidal ani nedávný únik citlivých dokumentů amerického ministerstva obrany. Na druhé straně ve Spojených státech utajovaných informací i lidí s bezpečnostní prověrkou neustále přibývá. „Myslím, že z utajování máme v Americe skoro kult,“ říká pro CzechCrunch historik Matthew Connelly z Kolumbijské univerzity, který možné řešení vidí ve strojovém učení.

Až 1,3 milionu. Tolik lidí podle Matthewa Connellyho drží ve Spojených státech jen tu nejvyšší možnou bezpečnostní prověrku, přísně tajné. „Tak obrovské množství lidí potřebujete jednoduše proto, že je v oběhu tolik utajovaných dokumentů. Jen pro představu, mluvíme o petabytech každý rok,“ vysvětluje Connelly. Jinými slovy milionech gigabytů nových dat ročně.

Při pohledu na definici třídy „přísně tajné“ přitom podle Connellyho takové množství lidí a informací nedává smysl. „Měly by to být dokumenty, které mohou těžce poškodit národní bezpečnost, jenže proto, že vláda toto označení dlouhodobě nadužívá, spousta z nich buď vůbec citlivá není, nebo by aspoň mohly být klasifikovány jako méně závažné,“ uvádí.

Pětapadesátiletý profesor mezinárodní historie na začátku tohoto roku vydal knihu The Declassification Engine. V titulu, který lze do češtiny volně přeložit jako Nástroj pro odtajňování, se ohlíží do minulosti a ukazuje vztah USA k tajným informacím v průběhu moderních dějin. Vzhledem k různým epizodám, jež souvisí právě s utajovanými informacemi z posledních měsíců, se zdá, že čas vydání Connellyho knihy nemohl být lepší.

V dubnu se na komunikační platformě Discord objevily stovky stránek s různým stupněm utajení, které se týkaly války na Ukrajině. S tajnými dokumenty pak měli nedávno trable Joe Biden a Donald Trump. V jejich případě je podle agentury AP těžké odhadnout skutečnou závažnost. Rozdíl mezi dvěma prezidentskými případy byl však podle agentury minimálně v tom, že zatímco Biden spolupracoval s příslušnými úřady, aby dokumenty vrátil, Trump tomu dlouhodobě bránil.

Jeden z důvodů, proč se citlivé informace v USA v poslední době dostaly do středu pozornosti, už Connelly zmínil na začátku: nadužívání. Člověk zodpovědný za klasifikaci informací se totiž může dostat do velkých problémů, pokud dokumentu chybně udělí nižší bezpečnostní stupeň. „Na druhou stranu jsem se za deset let, během kterých se tématu věnuji, nenarazil ani na jeden jediný případ, kdy by někdo někoho potrestal za nadměrné označení,“ říká profesor Kolumbijské univerzity s tím, že to ovšem zdaleka není jediný důvod.

Tajemství jsou totiž podle Connellyho součástí kultury amerických úřadů. „Toto není moje tvrzení, to je staré nejméně pětadvacet let. Je to dobře vidět, když se podíváte na způsob, jakým jsou do této kultury uváděni noví lidé. Proces bezpečnostních prověrek je z tohoto pohledu jakýmsi iniciačním rituálem, kdy o sobě musíte prozradit všechny citlivé a často trapné informace,“ uvádí a dodává, že se není čemu divit, když lidé pohybující se v takovém systému delší dobu ztrácejí schopnost rozlišovat mezi utajovanou a veřejně dostupnou informací.

Podle Connellyho to souvisí s psychologií. „Existují studie, ve kterých vědci vzali několik náhodných dokumentů. Na některé dali razítko přísně tajné a jiné nechali nedotčené. A zjistili, že lidé si mnohem častěji myslí, že takové informace jsou cennější a spolehlivější než ty ostatní,“ vysvětluje problém, jehož prvopočátek podle něj souvisí s jednou vojenskou základnou na Havaji a koncem roku 1941.

Začalo to Pearl Harborem

V amerických učebnicích historie se člověk podle Connellyho nejčastěji dočte, že osudový japonský útok na americký přístav ze 7. prosince 1941 přišel jako blesk z čistého nebe – a nejvyšší vedení USA překvapil. Tak to ale podle historika nebylo. „Když se podíváme na odtajněné dokumenty, které máme k dispozici, víme, že nejenže věděli, že se úder chystá, ale že někteří vysoce postavení američtí diplomaté vstali ze židlí a doslova tančili radostí, když se o útoku dozvěděli,“ uvádí profesor.

Administrativa tehdejšího prezidenta Roosevelta už nějakou dobu chtěla Spojené státy zapojit do probíhající druhé světové války, ale jak říká Connelly, dlouho se jí to nedařilo. Podle něj jsou epizody, kdy se veřejně říká něco jiného než za zavřenými dveřmi „dobrý příklad představy některých našich vůdců, že neumíme přijmout pravdu, a tak nás klamou.“

Podobný přístup se v minulém století u amerických vlád několikrát opakoval. A byť Connelly připouští, že to politici mohou dělat s dobrým záměrem, dodává, že „když všechno začnete utajovat, zakrýváte tím také spoustu nekompetentnosti a osobní agendy“. Problém dnes navíc netkví jen v množství tajných informací.

S digitalizací se začaly utajovat nejen stránky textu. „Mluvíme o fotografiích, videu, zvukových záznamech, klastrech dat a podobně,“ vyjmenovává Connelly. Utajování informací je navíc velmi drahá záležitost. Jen v roce 2017 například podle akademika vydala americká vláda na tajné informace více než osmnáct miliard dolarů (383 miliard korun).

Pomůže strojové učení

Co na rozdíl od počtu utajovaných dokumentů a lidí s bezpečnostními prověrkami nestoupá, je počet těch, kteří následně kontrolují správné zařazení informací a rozhodují o jejich případném odtajnění. „Systém, který se v USA používá k přezkoumávání a zveřejňování informací, se od čtyřicátých let dvacátého století nezměnil. Dokumenty pracovníci prohlížejí stránku po stránce. Se současným objemem dat jsou dnes přitom v celé vládní struktuře jen dva tisíce lidí, kteří záznamy prohlížejí, a to ručně,“ říká Connelly.

I proto nejen Connelly, ale i někteří američtí politici v poslední době volají po reformě systému s tím, že prim by v roce 2023 měly hrát technologie. „Je nevyhnutelné, že nějaké informace uniknou. Použiji takový příměr: můžete navrhnout letadlo, které nikdy nespadne, ale takový stroj se nikdy neodlepí od země,“ říká. Connelly se tak ve výzkumné laboratoři History Lab, kterou vede, snaží americkým politikům ukázat, jak mohou situaci zlepšit algoritmy a strojové učení.

Jeden problém, se kterým může algoritmizace podle Connellyho pomoct, je samotné třídění dokumentů. „Technologie vám ukáže, které dokumenty je třeba zkontrolovat nejdříve, protože obsahují citlivější informace,“ vysvětluje Connelly. Stejně jako Netflix nabízí doporučené filmy a seriály, tento program doporučuje vhodné tajné dokumenty. Historik podotýká, že zatím software aplikoval na už odtajněné informace a byl schopný je správně zařadit s přesností až devadesát procent.

Zní to tedy, že řešení existuje. Je ale reálná šance, že by se systém v dohledné době změnil? „Politici se už v minulosti o reformu snažili. I prezidenti, kteří slibovali větší transparentnost, nicméně nakonec narazili na velký byrokratický odpor. Přes všechnu frustraci si ale myslím, že klíčem je Kongres. O téma je dnes navíc opravdu velký zájem a šance, že se něco změní, tu každopádně je,“ odpovídá Connelly.