Tak jsme se dočkali. Blink-182 rozjeli v Česku velkou show a navezli se do Pražského hradu

Mark Hoppus, Tom DeLonge a Travis Barker. Původní sestava jedné z nejslavnějších punkrockových kapel dorazila do Prahy s velkou show.

Filip HouskaFilip Houska

blink-182-1

Foto: Karel Šanda/Live Nation

Blink-182 během koncertu v Praze

0Zobrazit komentáře

Najednou se setmělo, začala nabíhat dramatická filmová melodie a na velkém panelu se skládalo jedno z nejznámějších log, jaká svět punk rocku zná. Celá hala už ze stínů moc dobře poznala, kdo se blíží – a dávala to najevo pořádně hlučným skandováním. Byla to ta parta, která děti devadesátek vychovávala. Byli to Blink-182, v kompletní sestavě. A my si to nemohli nechat ujít.

Před rokem Blink-182 vyslali do světa velkou zprávu, že se na scénu vrací ve složení, ve kterém vznikli. Spolu s tím trio Mark Hoppus, Tom DeLonge a Travis Barker oznámili celosvětové turné, během kterého neměli v plánu vynechat ani Česko. Do prakticky vyprodané pražské O2 areny přijeli v úterý, aby splnili sen mnohým fanouškům, kterým jejich nejslavnější hity v playlistech telefonů rotují dodnes.

„Odehrajeme ještě pár skladeb, pak přijdou Blink-182 – a spálí tuhle arénu na popel,“ zahlásil Parker Cannon, zpěvák kapely The Story So Far, která na koncertu plnila roli předskokana. A byť na ni diváci zpočátku reagovali vlažně, nakonec je jejich punkrockové pecky dokázaly dostat do varu. Pak už stačilo přečkat možná až zbytečné protahování nástupu toho hlavního…

Ať už jsem se z pravého křídla haly během onoho nekonečného čekání na hlavní hřeb večera podíval kamkoliv, na každém metru jsem viděl někoho, kdo má na sobě blinkáčský merchandising. Fanoušci to zjevně vzali vážně a už před O2 arenou tvořili velké fronty na nákup triček, aby s nimi jak pomáhali dotvářet atmosféru, tak měli památku na velmi vzácné vystoupení.

blink182

Foto: Karel Šanda/Live Nation

Mark Hoppus

Tu a tam se do vzduchu draly transparenty s explicitními hláškami, které ke kapele jednoduše patří, v předních řadách na stání zase bylo i pár mimozemšťanů… Minimálně nějakých zelených, nafukovacích. Všichni přece ví, že Tom DeLonge je posedlý UFO a nejrůznějšími nadpřirozenými věcmi, takže zjevná narážka. A ano, pohybovala se tam i dvojice v kostýmech banánů.

Pak se konečně setmělo – a párty mohla začít. Po úvodní dramatické, skoro až filmové znělce se ze stínů zjevily tři postavy a koncert odpálily skladbou Anthem, Pt. 2, na které ilustrovali, jakým tempem se vystoupení bude ubírat. Více než na hudbu se ale diváci v prvních minutách soustředili hlavně na to, koho před sebou mají. Většina je naživo ještě nikdy předtím neviděla.

Sám jsem na Blink-182 vyrůstal, v dobách mého dětství a puberty byli skoro tím jediným, co jsem v iPodu poslouchal. Proto ani já nebudu zastírat, že jsem si nostalgicky zavzpomínal, když jsem Hoppuse nebo DeLonga viděl jen pár metrů od sebe. Zrak se mi od pódia stáčel k velkým obrazovkám, kde i lidé stojící dál mohli vidět interprety lépe, a zase zpět. A nevnímal jsem nic jiného.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Na úvod kapela odehrála pár svých největších hitů včetně The Rock Show a diváky pohltila i různými světelnými a pyrotechnickými efekty. Skoro bych řekl, že jich měli připravených příliš – v některých momentech to diváka až rušilo. To ale neplatí v případě pravidelného nasvětlování Travise Barkera, který v Praze potvrdil, proč je nejlepším bubeníkem.

Do celého vystoupení byly chytře zakomponovány i dialogy Hoppuse a DeLonga, kteří chrlili jednu vulgární narážku za druhou – a snažili se díky tomu vrátit do svých mladistvých let. Některé vtípky sedly dokonale, některé se nesetkaly s pochopením, výsměch Praze za Starbucks na Pražském hradě ale byl naprosto přesný. „Ale no tak, to je vše, na co se zmůžete?“ ptal se smějící se Hoppus.

blink182-3

Foto: Karel Šanda/Live Nation

Blink-182 v pražské O2 areně

Vtipných doplňků se na koncertu ukázalo několik, například vznášející se model sanitky inspirované albem Enema of the State, přehozený ručník přes Barkerovu hlavu, přes který nic neviděl, ale i tak skladbu odehrál, podprahový výsměch stylu emo nebo debata nad „klobásami ve Vídni“. Jako celek působilo vystoupení dobře, očekával bych ale o něco nadšenější reakce publika, které bylo místy poněkud mrtvé.

Obzvlášť velký potlesk si ale zaslouží právě Barker, jehož sóla byla naprosto neuvěřitelná, stejně tak jeho session na zavěšené platformě ve vzduchu, ze které hrál dobrých pár desítek minut. Pokud by se měl někomu dát bonusový kredit za výborné představení, musel by to být on. A ohňostroje, které hodinu a půl dlouhý koncert završily, by klidně mohly být směřovány právě jemu. Je to výjimečný umělec.

Speciální potlesk si ale vysloužil i Hoppus, který v jeden moment vzpomínal na svůj náročný boj s rakovinou, kdy nebylo vůbec jisté, že se k vystupování někdy vrátí. Nakonec se však vrátil ještě silnější – a i díky tomu mohli Blink-182 v Praze odehrát koncert, na který fanoušci nikdy nezapomenou.

Další úspěch pro českou animaci. Film Electra od Darji Kaščejevové vyhrál na festivalu v Torontu

Darja Kaščejevová má na kontě už studentského Oscara za krátkometrážní film Dcera. Její novinka využívá stop motion animaci.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

electra

Reprofoto: Maur Film/YouTube

Film Electra vyhrál cenu na festivalu v Torontu

0Zobrazit komentáře

Česká animace se opět prosadila ve světě. Krátkometrážní snímek Electra od režisérky Darji Kaščejevové, která má z minulosti na kontě také studentského Oscara a nominaci na cenu Akademie, uspěl na filmovém festivalu v Torontu (TIFF). Zvítězil zde v sekci krátkých filmů. Kaščejevová tak opět potvrdila svůj status jedné z nejzajímavějších domácích filmařek.

Sekce festivalu pojmenovaná Short Cuts letos obsahovala celkem 42 soutěžních titulů z více než desítky zemí včetně Kanady, Spojeného království, Spojených států, Francie nebo Švýcarska. Porota udělovala celkem tři ceny, přičemž Electra dostala tu hlavní – další dvě jsou určené nejlepšímu kanadskému filmu a nejlepšímu filmu ženské režisérky.

Sedmadvacetiminutový snímek, který Kaščejevová natočila v rámci studia na pražské FAMU, si bere inspiraci v Elektřině komplexu, konceptu z psychoanalýzy popisujícím milostnou náklonnost dcery k otci. Electra tak sleduje příběh mladé ženy, která se propadá do vlastních vzpomínek a snaží se porozumět komplikovanému vztahu se svými rodiči. Důležitými tématy jsou například traumatické vzpomínky, sexualita nebo vztah k vlastnímu tělu.

Ambiciózní námět se filmařka rozhodla spojit se složitým vizuálním zpracováním, které kombinuje loutky lidské velikosti ve stop motion (pookénkové) animaci s pixilací, tedy pookénkovou animací živých herců. Jelikož lidé nedokážou být po dlouhou dobu strnulí v jedné poloze, bylo nutné vymyslet, jak jim s tím pomoci. Jak popisuje web 3DVF, po prvotních experimentech s postrojem, v němž hlavní herečka omdlévala, se štáb dopracoval k systému opěrek, viditelném na videích z natáčení.

Ten ovšem nebylo možné použít zdaleka vždy, jako třeba na záběrech ve venkovních lokacích, kde herečka procházela tunelem. Místo klasické pixilace přišla řada na fingovanou, kdy se scéna natočila zpomaleně a následně asi pětinásobně zrychlila. Pohyby pak vypadaly mírně chaoticky, stejně jako u pookénkové animace. Výzvou byla také práce s loutkami v lidské velikosti – filmaři využili manekýny, hlavy s pohyblivou tváří ale museli vytvořit od nuly sami.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Světová premiéra Electry proběhla letos v květnu na filmovém festivalu v Cannes, kde byl snímek uveden v sekci Cinéfondation, zaměřené na studentskou tvorbu. V červenci pak následovalo uvedení na festivalu v Karlových Varech. Teď mohou zájemci zhlédnout Electru v českých kinech v rámci kolekce čtyř filmů z FAMU pod názvem FAMU Four. Dalšími tituly v kolekci jsou Deniska umřela od Philippa Kastnera, Osmý den od Petra Pylypčuka a Přes střepy od Natálie Durchánkové. 

Kaščejevová se jako inovativní režisérka představila už ve svém předchozím filmu Dcera z roku 2019, který pracoval s technikou pohyblivé ruční kamery, v kontextu pookénkové animace prakticky nevídanou. Vyhrál studentského Oscara a byl nominovaný na Oscara i za nejlepší krátkometrážní animovaný film. Za nejlepší animaci byl oceněn také na festivalu Sundance a získal Cenu Magnesia na Českých lvech.

Původem tádžikistánská filmařka vyrostla v Rusku a nejdříve vystudovala hudební režii. Když ale pracovala jako zvukařka v divadle, uvědomila si, že ji více láká kreativní činnost, a jakmile pomáhala se zvukem u animovaného filmu, velice ji jeho tvůrčí proces zaujal. Rozhodla se proto podat přihlášku na FAMU, kde působí dodnes.

superman-james-gunn-01

Přečtěte si takéNový Superman funguje. Jak dokázal, že superhdinové pořád baví?Nový Superman funguje a lidé se na něj hrnou. Jak dokázal, že únava ze superhrdiny není skutečná?

Hlavní cenu festivalu TIFF, vybíranou diváky, získal film American Fiction (Americká fikce). Komedie debutujícího režiséra Corda Jeffersona, který se v minulosti podílel na seriálech Boj o moc či Watchmen, pojednává o vnímání děl černošské kultury u bělošského publika. Hrdina Monk (Jeffrey Wright) je spisovatel frustrovaný z toho, jak nakladatelství profitují z černošské kultury. Rozhodne se proto napsat úmyslně hloupý román plný stereotypů o lidech s tmavou pletí – a zažije s ním obrovský úspěch.

Na druhé místo se u diváckých cen zařadilo komediální drama The Holdovers režiséra Alexandera Paynea, následované novinkou The Boy and the Heron od legendy japonského animovaného filmu Hajaa Mijazakiho. Na festivalu se představilo také drama Hranice od Agnieszky Holland, které vzniklo v české koprodukci.