Stali jste se v něm vládcem starověkého Egypta, ostatně sám tak trochu do herního starověku patří. Ale pouze svým datem vydání, nikoliv zábavností. I 25 let od vydání platí, že kdo se o budovatelské strategii Pharaoh vyjádří špatně, ten ztratí přízeň boha Re, tomu řeka Nil nezavlaží úrodu a toho stihne Sutechův hněv!

Na přelomu října a listopadu roku 1999 začala zlatá éra egyptského království. Tedy aspoň na počítačích nedočkavých hráčů, kteří si mohli zahrát Pharaoh. Strategickou hru, v níž zvelebujete malé vesničky v prachu pouště… i opulentní města plná pyramid a chrámů.

Pharaoh je dneska klasická a kultovní záležitost, ale přísně vzato kromě svého lákavého zasazení nebyl vyloženě výjimečný. Patří do dlouhé řady budovatelských strategií od studia Impressions Games, která začala už v roce 1992 titulem Caesar, zasazeným nepřekvapivě do období římské říše.

Před faraonem stihli vyjít ještě dva další císařové a právě na Caesara III egyptský pokračovatel hodně navazoval. Kdo byl tehdy zvyklý stavět kolosea a akvadukty, ten se ve Pharaohovi navzdory pár změnám – nový byl třeba systém úrody závislé na životadárných záplavách Nilu – orientoval.

Foto: Impressions Games

+6

Jako snad ve všech hrách tohoto žánru jste se stali starostou i stavitelem (a vojevůdcem!). Vyznačili jste oblasti, kde budou lidé bydlet. Postavili jste jim tržiště, budovy řemeslníků a další náležitosti. Snažili jste se vyvážit přízeň bohů i poptávku a nabídku různorodých surovin a výrobků.

Navzdory své zábavné komplexnosti ale Pharaoh nebyl přehnaně realistickou simulací dávného urbanismu. Vlastně spíš v jádru připomínal hádanku k vyřešení. Dělníci potřebovali nasytit. Rozvoj chudých chýší v honosná sídla vyžadoval zaprvé dostatek zboží, zadruhé kultivaci okolí. Navíc jste museli plnit faraonovy rozkazy. A běda tomu, kdo vládci Egypta nedodal dostatek vápence na stavbu monumentů…

Právě pyramidy a další honosné stavby pak byly vrcholem hráčova snažení. Vybudovat krásné město, to často až takový problém nebyl. Ale připravit se na stavbu k nebesům se tyčících divů světa – nejen pyramid, ale i chrámů či sfing –, to už vyžadovalo zkušené plánování. Tohle všechno Pharaoh navíc zabalil nejen do líbivé grafiky, ale také do edukativního hávu.

Hra vás provedla bohatou historií Egypta od předdynastického období až do časů jeho Nové říše. A protože se jí dařilo i v recenzích a prodejích, o rok později přišlo rozšíření Cleopatra: Queen of the Nile. To hru protáhlo o další staletí kupředu do doby, kdy titulní Kleopatra koketovala s Markem Antoniem.

Faraonský a budovatelský odkaz samozřejmě pokračoval dál. Kdysi věhlasný videoherní vydavatel Sierra Entertainment vyslal do světa mytologií protkaný titul Zeus: Master of Olympus, do Číny vás vzal Emperor: Rise of the Middle Kingdom, přišel i Caesar IV. A návrat do Egypta nastal po deseti letech od Pharaoha, když ve 3D grafice vyšly Immortal Cities: Children of the Nile.

Začátkem loňského roku se navíc vrátil Pharaoh jako takový. Čtyřiadvacet let od svého předchůdce vznikl moderní remake Pharaoh: A New Era. Prvotní nadšení ale rychle vystřídalo rozčarování z technického stavu hry a některých úprav (povětšinou zjednodušení) hratelnosti. Impressions Games skončili krátce po zmiňovaném Emperorovi, takže si hru vzali na starost noví vývojáři, kteří na ní ale nepřestali pracovat a dostali ji do zábavné podoby, jež stojí za vyzkoušení.

A když je řeč o všech těch kultovních budovatelských strategiích, nejde nepřipomenout jednu zajímavou českou stopu. Tři roky nazpátek vyšel titul Nebuchadnezzar od dvojice domácích vývojářů. Ten je sice zasazený do dávné Mezopotámie, ale slavnou inspiraci nezapírá.

Ani ta inspirace dnes kdovíjak nezestárla. Však si kompilaci Pharaoh + Cleopatra můžete pořídit na GOGu a přesvědčit se o tom sami. Na rozdíl od těch skutečných faraonů, kteří jsou pohřbeni v útrobách pyramid, je videoherní Pharaoh i pětadvacet let od vydání nesmrtelný.