V únoru 2012 si ruský obchodník Viktor Bout sednul k rozhovoru s reportérem slavného týdeníku The New Yorker, na rukou i nohou měl pouta. „Dostanu se zpátky do Ruska. Nevím sice kdy, ale dostanu se zpátky. Vždyť jsem pořád mladý,“ řekl tehdy čerstvě pětačtyřicetiletý obchodník se zbraněmi. Interview probíhalo v newyorské věznici a nedlouho poté si Bout vyslechl rozsudek – 25 let za mřížemi, protože chtěl prodávat rakety teroristům, kteří by je používali k zabíjení Američanů. Tímto verdiktem se na čas završil příběh, který inspiroval i Hollywood. Nyní, po deseti letech, se píše jeho pokračování. Došlo totiž na Boutova slova a podívá se zpět do Ruska. Američané jej vyměnili za nesmyslně uvězněnou basketbalistku.

Nicolas Cage je dnes už spíš pitoreskní showbyznysová postava, bývaly ale doby, kdy stálo za to jej sledovat, kdy byl opravdovou filmovou hvězdou a platil za talentovaného herce (vždyť v polovině 90. let získal Oscara za roli alkoholika ve snímku Leaving Las Vegas). Jednou z položek Cageovy filmografie, která stojí za pozornost, je i Obchodník se smrtí z roku 2005, který ukazuje příběh cynického zbraňového dealera cestujícího po světě a dodávajícího munici do konfliktů od Afriky po Evropu. A právě Viktor Bout se stal předobrazem postavy Jurije Orlova, jehož Cage ztvárnil.

Obchodník se smrtí, Pán války nebo Zhmotnění zla jsou některé z mnoha přezdívek, které Bout, jehož jméno se někdy píše též Butt, dostal od zástupců OSN nebo tajných služeb. Ty na něj od poloviny 90. let narážely na různých místech světa, kde se zabíjelo s pomocí zbraní, které tam Bout dodával. A to i přes mezinárodní sankce a embarga, která se svými spolupracovníky uměl hravě obcházet. Nebýt jeho schopností, vraždění civilistů v jugoslávské válce nebo v řadě genocid a konfliktů v Africe by bylo o dost složitější.

Bout vyrostl ve městě Dušanbe, metropoli Tádžikistánu. V mládí byl díky vysoké a statné postavě talentovaným volejbalistou, po dosažení plnoletosti zamířil do sovětské armády. A protože byl přirozeně chytrý a šly mu jazyky, dostal šanci vystudovat Vojenský institut zahraničních jazyků v Moskvě. To je přesně ten typ školy, kde si KGB a GRU – sovětská a ruská tajná služba – trénovaly své agenty. Že by někdy pracoval v jejich žoldu, sice Bout opakovaně odmítl, jenže úsilí, které Kreml vynaložil na to, aby ho z USA dostal, svědčí spíš o opaku. Ostatně i jeho spolupracovníci jako bulharský obchodník Peter Mirchev jsou přesvědčeni, že byl vždy velmi úzce napojený na ruské tajné služby a dodávkami zbraní pomáhal rozdmýchávat konflikty tak, jak se to hodilo geopolitickým zájmům Moskvy.

Ihned po rozpadu Sovětského svazu ale Bout z Ruska odešel, odstěhoval se do Spojených arabských emirátů. Tam postupně začal budovat svou spediční společnost, která v době největší slávy na přelomu 90. let a nového milénia měla šest desítek letadel a na tři stovky zaměstnanců. Ti přepravovali všechno možné včetně zbraní. Bout si po světě vytvořil síť spřízněných společností, kterých byly desítky, a s nimi dodával doslova všem – americká vláda například po invazi do Iráku z roku 2003 zjistila, že i jí jedna z firem napojených na Bouta doručuje část vybavení. Běžné také bylo, že jeho podniky prodávaly zbraně oběma stranám různých konfliktů.

Po roce 2000 se kolem něj ale začala stahovat smyčka. Na jeho činnost upozorňovali inspektoři OSN a Američanům vadilo čím dál víc, že ruský překupník pomáhá vyzbrojovat teroristické organizace, jako byl Tálibán, Hizballáh nebo údajně i Al-Káida. Tlak USA na Spojené arabské emiráty začal být tak silný, že se Bout raději vrátil do Moskvy. A zdánlivě se i stáhl z mezinárodního obchodu. „Kdyby ten chlap nedělal zbraně a všechny ty špatnosti, byl by to zatraceně dobrý byznysmen,“ vysekl mu v rozhovoru pro The New Yorker poklonu pracovník amerického ministerstva průmyslu a obchodu Andreas Morgner, který Bouta dlouhodobě sledoval.

Jenže i když se Bout trochu stáhnul, Američané na něj nezapomněli. A rozhodli se ho dopadnout pomocí lsti – agenti protidrogové jednotky ho kontaktovali a vydávali se za příslušníky kolumbijských revolučních gard FARC, kteří shání mimo jiné rakety, s nimiž by mohli sestřelovat vojenské vrtulníky včetně těch amerických. Washington totiž dlouhodobě financoval boj kolumbijské vlády s revolucionáři, kteří svou činnost financovali hlavně výrobou a prodejem kokainu.

Foto: FSB

Aktuální podoba Viktora Bouta z letadla ruské tajné služby

Ruský obchodník si nechtěl nechal ujít deal za miliony dolarů, na důvěryhodnosti transakci dodávalo to, že v ní vystupoval i jeho dávný spolupracovník. V Jižní Americe ale neměl tolik kontaktů, takže si nemohl dostatečně prověřit, kdo je jeho protistrana. Potkali se v luxusním hotelu v thajském Bangkoku. „Máme stejného nepřítele,“ přivítal delegaci Bout. A krátce poté, co si plácli, že jim dodá tunu výbušnin, tisíce kalašnikovů a také protiletecké střely, do místnosti vtrhli detektivové a zatkli ho. Zástupce protidrogové agentury USA v Thajsku Tom Pasquarello, který ho zatýkal, později popsal, že to byl podivný zážitek. Většina lidí, které takhle zadržel, byla prý naštvaná, bojovná a agresivní. Ale ne Bout. Jen seděl, byl zcela klidný a řekl: „Hra skončila.“

Později se ale se svými právníky snažil bránit. A vehementně mu pomáhala Moskva, Američané měli například obavy, jestli se jej nepokusí s pomocí gangů osvobodit při převozu do USA, který nastal v roce 2010, zhruba dva roky po zatčení. I když už byl Bout za oceánem, Rusko často zdůrazňovalo, že obvinění proti němu jsou falešná a nepravdivá. Až letos se začalo vážně spekulovat o tom, že by se mohl vrátit domů, protože Moskva v dryáčnickém procesu odsoudila známou basketbalistku Brittney Grinerovou, protože se u ní našel olej s kanabinoidy. Šlo podle všeho o vykonstruovanou kauzu, jejímž cílem bylo si právě vymoci na Američanech nějaké ústupky.

Proč tak moc Kreml o Viktora Bouta stál? Teorií je mnoho. Kvůli své provázanosti s tajnými službami toho věděl vždycky až příliš moc, mezi jeho přátele a známé patří nejvlivnější lidé Ruska, pravděpodobně včetně Vladimira Putina. A především – je tu ne moc dobře probíhající agrese na Ukrajině. Rusové tam ztratili ohromné množství zbraní a kvůli mezinárodním sankcím je pro ně hodně složité se dostat k novým, takže někdo, kdo získal svými schopnosti sehnat cokoliv od nábojů po tanky téměř mytickou pověst, by se jim mohl hodit.

A mimochodem – výměna Bouta, který má v Rusku pověst hrdiny, za Grinerovou proběhla na letišti ve Spojených arabských emirátech. Tedy tam, kde jeho byznysová dráha začala…