Rekonstrukce hradu Helfštýna, jehož historie sahá už do 14. století, je příkladem projektu, kterému se podařilo do místa vrátit život. Turisté, kteří na známý hrad v Olomouckém kraji vyrazí, však budou patrně překvapeni tím, že nenajdou jen historii, ale i kus současné architektury, za níž stojí architekti Miroslav Pospíšil a Martin Karlík. I to mohlo hrát roli v tom, že neobvyklé propojení starého s novým dostalo Českou cenu za architekturu 2021.

Na začátku oceněného projektu přitom byla chátrající památka, padající zdivo a tedy i nutnost celý hrad uzavřít. Nebyl bezpečný. Hrad bylo potřeba zastřešit. Ostatně pokusy o to už byly několikrát v minulosti. Vždy ale narážely na odpor památkářů, kteří chtěli zachovat ráz stavby. Střecha podle nich nesměla přesahovat obvodové zdivo paláce.

Projekt si poté vzali na starosti architekti z Atelieru-r a začali se dít věci. Už jen příprava byla unikátní – architekti totiž pořídili detailní trojrozměrný model hradu, který vytvořili díky tisícům dronových fotografií. Samotná „stavba ve stavbě“ pracuje se skleněnými střechami na ocelových nosnících. Schodiště a lávky jsou ze speciální oceli corten, pro kterou je typická červenohnědá barva. Přízemí tvoří chodníky z leštěného betonu.

Foto: ČKA/BoysPlayNice

Rekonstrukce hradu Helfštýna

„Do již existujících otvorů palácového torza jsme vložili konstrukci nové prohlídkové trasy, která propojila přízemí s dosud nedostupnými úrovněmi stavby,“ popisuje Miroslav Pospíšil, jeden z architektů, kteří se na rekonstrukci druhého největší hradu v Česku podíleli. Podařilo se tak propojit doposud nepřístupné prostory ve vyšších podlažích a přízemím.

Projekt nakonec skutečně vrátil do místa život, protože se na památku mohli vrátit návštěvníci. Vše teď ocenila i mezinárodní porota, když projektu udělila hlavní ocenění letošní České ceny za architekturu, kterou od roku 1992 každoročně vyhlašuje Česká komora architektů (ČKA). Ta v užším výběru ocenila i dalších šest projektů. Všichni dostali při pondělním předávání cenu, kterou již tradičně zhotovila česká sklářská firma Moser.

Lazy House Zlín i Kostnické náměstí

Mezi finalisty se dostal i dům Lazy House Zlín, za kterým stojí Petr Janda ze studia Brainwork. Ten je zajímavý nejen svým designem, zdánlivě se odlišujícím od klasického baťovského urbanismu, ale také názvem, jenž díky slovu lazy (v češtině líny) napovídá, že se projekt svými parametry blíží takzvanému pasivnímu domu. „Hlavní obytné podlaží se pohledově propojuje s nebem odhmotněním skrze zrcadlení a modré fasád a levitace na cortenové podnoži vnořené do svahu,“ zní v představení nominace.

Do užšího výběru se rovněž probojovala revitalizace Kostnického náměstí v Praze 3, na které se podílely architektky Radmila Fingerová a Hana Špalková. Těm se podařilo vytvořit příjemný prostor uprostřed Žižkova, který skvěle zapadá do okolního prostředí. Architektky zachovaly historická schodiště, kamenné zdi a části litinového zábradlí. Ty byly opraveny a doplněny moderními prvky v podobě kavárny.

Do finále mezinárodní porota vybrala i Městskou halu Modřice od Jáchyma Svobody, Jakuba Straky a Vojtěch Sosny. „Prostorový koncept se vyrovnává s drobným měřítkem okolní zástavby. Velký objem haly je potlačen rozčleněním do tří stejných hmot,“ popisuje ČKA. Dům v Jihomoravském kraji nedaleko Brna respektuje výškovou hladinu ostatních budov, a tak bývalá hospoda nijak neruší. Hlavní materiály tvoří beton, sklo a dřevo.

Svého zástupce v užším výběru má i Univerzita Karlova, respektive přestavba menzy Koleje 17 Fakulty humanitních studií ze studia Kuba & Pilař architekti. Původní menzy zůstaly nedokončeným projektem areálu univerzitního kampusu architekta Karla Pragera. Návrh přestavby zachovává původní tvar menzy a proporce původního objektu. Jinak došel projekt zásadní proměny.

Foto: ČKA/Aleš Motejl

Kostnické náměstí v Praze 3

Pro cenu si došli i Papundekl Architekti za Pavilon na Výstavišti. Ten funguje jako zázemí spodní části parku Stromovka a je v něm občerstvení. „Stavba je založena lehce nad úrovní terénu na betonových patkách tak, aby došlo k co nejmenšímu narušení terénu a kořenového systému stromů,“ líčí architektonická komora.

Posledním finalistou se stal projekt Komunitního centra v Židlochovicích od Jura et Consortes. Architektonické řešení je podle komory založeno na tradici a kontinuitě. Stavba vychází z původní zástavby a okolní zástavby. Na speciální ceny udělované různými veřejnými organizacemi si přišla také Trojská lávka, Dům pro rodiče v Jeseníkách, Open House Fryšták, Dada District, tubus rozhledny na vrchu Šabík nebo komplex Panna a Baba.

Na příště by Česká komora architektů mohla vyhlásit také vítěze mezi vítězi. „Zmapovali jsme všechny oceněné realizace od roku 1992. Uvidíme tak nejen to, co se povedlo, ale i co obstálo v čase,“ přislíbil architekt Petr Lesek.