Ten proužek světla v dálce jsme my. Vesmírná loď Orion natočila fascinující detaily Měsíce

První mise vesmírného programu Artemis, který má lidstvo vrátit na Měsíc, míří zpět k Zemi. Do oceánu dopadne loď Orion už v neděli.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

navrh-bez-nazvu-2

Foto: NASA

Vesmírná loď se vynořila z temnoty za Měsícem. Malý střípek světla v dálce je Země

Nekonečná tma vesmíru přitahuje už po staletí lidskou zvědavost. Máloco dokáže fascinovat tak jako třeba nová fotografie, jež pomůže připomenout, jak malinkatí vlastně jsme. Přesně takové záběry v uplynulých dnech nasbírala vesmírná loď Orion, která náš jediný přirozený satelit obletěla v rámci vesmírné mise Artemis 1.

Loď, kterou sestavila především Evropská vesmírná agentura, odstartovala ze Země 16. listopadu na raketě Space Launch System od NASA. Už o pět dní později se dostala na orbitu Měsíce a začala jej obíhat. Zpět do řídícího střediska v Houstonu tak mohla posílat fascinující záběry z blízkých průletů. V pondělí 28. listopadu dosáhla vůbec největší vzdálenosti od Země – přes 432 tisíc kilometrů.

Tento týden už zahájila loď let zpět. Na 3 minuty a 27 sekund znovu zažehla své motory, čímž se uvolnila od měsíční slabé gravitace a nastavila kurz k Zemi. Po tomto zážehu zároveň uskutečnila vůbec nejbližší průlet, když byla pouhých 180 kilometrů nad povrchem Měsíce.

Když se pak Orion začal vynořovat z temnoty odvrácené lunární strany, diváci mohli v dálce v přímém přenosu pozorovat malý srpek světla. Nešlo přitom o nic jiného než o Zemi. Celý náš svět, příroda i kultura na malém proužku světla. Místo západu či východu Slunce tak bylo možné pozorovat de facto východ Země.

Očekává se, že Orion vstoupí do zemské atmosféry v neděli 11. prosince v 19:06 SEČ. Skončí tak první mise v programu pod hlavičkou tří vesmírných agentur, jehož ultimátním cílem je vrátit lidstvo na povrch Měsíce. Zajímavostí je, že se blíží výročí přesně padesáti let od chvíle, kdy se tak stalo naposledy při letu Apolla 17. Astronauti Eugene Cernan a Harrison Schmitt skončili svůj čtyřdenní lunární pobyt 14. prosince 1972.

V současné misi na palubě lodi Orion nikdo nebyl a jinak tomu nebude ani u následující mise Artemis II. Artemis III, která by se dle velmi ambiciózních plánů NASA měla uskutečnit v roce 2024, by ale měla být tou, v jejímž rámci se na Měsíc znovu podívají lidé. Podle předběžných plánů by se na lunárním povrchu měla poprvé v historii projít i žena.

Celý program Artemis však stojí a padá na raketě Space Launch System (SLS), která je kritizována za své astronomické náklady na stavbu i provoz. Mezi lety 2011 a 2021 si program vyžádal v přepočtu 568 miliard korun a nejedná se o konečnou částku. Jeden start rakety stojí v přepočtu přes 90 miliard korun. Raketoplán Space Shuttle pro srovnání startoval po započtení inflace za přibližně 15 miliard korun.

Zároveň byl první start SLS přibližně dvacetkrát odložen, původně se měla loď do vesmíru dostat už v roce 2016. První stupně rakety (hlavní i boční) jsou velmi podobné těm, které používal už program Space Shuttle. Motory RS-25, které NASA využívá, jsou taktéž ty, s nimiž létaly raketoplány. Agentura je navíc nakoupila předraženě, přestože mohla podle reportu serveru Ars Technica za menší cenu pořídit výkonnější kusy.

Misí v programu Artemis je do roku 2030 v plánu celkem šest a další využití SLS je poměrně nejisté. NASA chce v rámci programu vytvořit na oběžné dráze Měsíce i stálou stanici Gateway.