Textil zamořuje svět. Každý rok se vyrobí 80 miliard kusů oblečení, které končí také v nechvalně proslulé chilské poušti

Každoročně končí na skládkách v rozvojových zemích miliony tun oblečení

Foto: Tom Fisk/Unsplash

Od počátku lidstva hledají lidé elixír nesmrtelnosti, aniž by si uvědomili, že už jsou mu dávno na stopě. Výrobou z nerozložitelných materiálů se často zasluhují o život trvající stovky roků. Třeba takové oblečení se rozkládá 200 let. A je ho už tolik, že začíná představovat vážný problém z hlediska životního prostředí.

Zatímco Primark letos slavnostně otevřel svou první pobočku v Česku, lidé, kteří se zabývají udržitelností, se chytali za hlavu. Každý rok se na světě vyrobí přes 80 miliard kusů oblečení. To neunosí ani bezmála osm miliard lidí. Oblečení tak končí i na takových místech, jako je nejsušší poušť na světě. V Atacamě v Chile sice není voda, zato se tam válí tuny textilu.

„Okolo 59 tisíc tun dorazí každý rok do přístavu Iquique v obci Alto Hospocio v Chile. Některé nakoupí obchodníci ze Santiaga vzdáleného asi 1 800 kilometrů. Další se pašuje do dalších latinskoamerických zemí. Nejméně 39 tisíc tun oblečení, které se prodat nedá, ale končí na smetišti v poušti,“ upozornila agentura AFP s tím, že Chile už dlouho funguje jako jakýsi second hand neprodaného oblečení, které se vyrábí v Číně, Bangladéši a které se přesouvá napříč Evropou, Asií a Spojenými státy.

Podle Matěje Pokorného, zakladatele startupu Dressibly, který se zabývá udržitelnou módou, to však není jen záležitost Chile. „Stejný problém zažívají již několik let africké země jako například Keňa, kde se dokonce pokoušeli o zákaz dováženého použitého oblečení, Uganda, Tanzánie či Ghana. Podobně jsou na tom i státy jihovýchodní Asie,“ uvedl pro CzechCrunch Pokorný. K oblečení a fenoménu rychlé módy se vztahuje hned několik problémů.

První je, že vyhozený textil produkuje skleníkové plyny. Vyplavuje také toxické chemikálie a barviva do půdy. O tom, jak dlouho se odpad z oblečení rozkládá, již byla řeč. „Pro planetu je stejně toxický jako vyřazené pneumatiky a plasty. Pokud nezpomalíme nakupování, poptávka díky globálním trendům stále poroste a reálné využívání oblečení klesne. Prodej by dosáhl 160 milionů tun v roce 2050, což je trojnásobek oproti dnešku,“ líčí Pokorný. Co se reálného využívání týče, Dressibly vyčíslilo, že jeden kus oblečení člověk v průměru nosí pětkrát, pak ho vyhodí a kolečko se opakuje.

Fokus na oblečení má i Evropa

Problému si ostatně už několik let všímá také Evropská unie. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) ho dokonce označuje jako jeden z největších problémů budoucnosti. Už nyní má představovat čtvrté místo z hlediska použití plastů. Víc je využívá už jen obalový a automobilový průmysl, třetí největší objem pochází z domácností. Alespoň tak hovoří data EEA z roku 2019. Novější podle mluvčího Antti Kaartinena z EEA zatím nejsou k dispozici.

dressibly-slow-fashion-1

Základem udržitelné módy je kupovat tak, aby nám nový kousek v šatníku vydržel co nejdéle

Foto: Dressibly

Ještě hůře je na tom oblečení z hlediska spotřeby vody. Je druhé nejhorší. Pro představu – na vypěstování bavlny pro vyrobení jednoho trička se spotřebuje až 2 700 litrů vody. Nemluvě o použití pesticidů při pěstování bavlny. Na výrobu jedněch džínů padne až 7 500 litrů vody. Podle dat Organizace spojených národů (OSN) z roku 2019 stojí odvětví za dvaceti procenty spotřebované vody a mezi lety 2000 až 2014 se produkce oblečení na celém světě zdvojnásobila.

Z hlediska produkce skleníkových plynů je textil v rámci Evropské unie na pátém místě. Každá tuna vyrobeného textilu stojí za patnácti až pětatřiceti tunami ekvivalentního oxidu uhličitého, což je míra pro srovnání emisí různých skleníkových plynů. Podle OSN je textilní a obuvnický průmysl zodpovědný za osm procent světových emisí.

Česko na tom není podle Pokorného z Dressibly až tak špatně. „Podle Zprávy o udržitelném rozvoji z letošního roku se Česko umístilo v celosvětovém srovnání na dvanáctém místě. Co se týče módy konkrétně, opravování či šití vlastního oblečení se znovu vrací do hry, second handy zažívají rozkvět a stejně tak se organizuje plno swapů,“ míní Pokorný.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.