Říká se, že církev není pokroková. Kdo ale viděl modlitebnu sboru církve bratrské v Černošicích, pravděpodobně změnil názor. Zatímco v Praze je moderních staveb jako šafránu, hned za metropolí stojí jedna za navštívení. Černošice jsou přitom z hlavního města, co by kamenem dohodil.

„Kostel v Černošicích je bílý jako peřina, špičatý a zároveň oblý jako křídla anděla, jeho povrch je strukturovaný stejně jako peří, vroubkovaný jako sjezdovka po ránu, je jako holubice a zároveň tučňák, je to prý i loď, ale o tom nic nevím. Je to zděná klenba obrácená k nebi jako nádoba na déšť, kde to málo betonu, co jsme použili, je pro přehlednost vidět,“ uvedl brněnský architekt Zdeněk Fránek, který je autorem návrhu.

Příběh černošického kostela ukazuje, že to, co stojí velké úsilí a dozajista také nervy, na konci sklízí ovoce. Sbor církve bratrské chtěl totiž původně opravovat vilu, ve které měl sídlo. Vzhledem k tomu, že by to ale bylo moc drahé a církev si navíc přála mít místo, kde se bude moci scházet komunita, padlo rozhodnutí pořídit novostavbu. Církev si vybrala právě architekta Fránka.

Původně vybranému místu ale nebylo shůry dáno. Záměr se nelíbil některým lidem i úřadům. Tahanice o stavební povolení nakonec vyústily ve výběr nové lokality. A nebyla zdaleka ideální. Modlitebna měla stát na zelené louce, blízko obchodního domu Tesco, navíc vedle parkoviště, na dohled se stavělo. Zároveň šlo ale o pozemek na kopečku, a tak církev ocenila, že je prakticky všem na očích. Odměnou je pak to, že stavba se líbí, a to nejenom fanouškům architektury, ale i věřícím.

„Tak jako je barok formován bezmeznou řekou cihel proudících všemi směry, je černošický kostel jeho svým způsobem opakem – cihlovou sofistikovanou skořepinou. Není jen domem na modlení, ale i domovem velkého bratrství,“ říká Fránek.

A je to tak. Modlitebna totiž rozhodně nepaří jen věřícím. Poskytuje také prostor pro setkávání různých sociálních skupin, pořádají se tu koncerty, je tu i klub s hlídáním dětí. Na nejbližším programu je nyní jazzový koncert a bude se tu konat samozřejmě Noc kostelů.

Co se samotné stavby týče, byla postavená v roce 2010 ve stylu organické architektury. Nosnou konstrukci tvoří systém z pálených keramických tvárnic v kombinaci se sloupy z železobetonu. V přízemí je hlavní sál a zázemí. Jsou tu klubovny, místnost pro kazatele, ale také prostor, kde je veřejný internet a hygienické vybavení. Veřejnosti zapovězené je pouze první patro, kde je byt pro kněze a technické prostory.

„Na návštěvu kostela si vyhraďte 15 až 45 minut v závislosti na tom, jak moc velký fanoušek architektury jste,“ uvádí výletová aplikace Placehunter. Pro koho by to pořád nebylo dost, kostel má svého bratra. Ten se nachází v Litomyšli, je postavený rovněž pro Církev bratrskou, byl otevřen zhruba ve stejnou dobu a autorem je také architekt Fránek.

Hotel inspirovaný dějinami Řevnic

Ve středních Čechách je možné přespat v Boutique Hotelu Corso v nedalekých Řevnicích. Hotel se nachází na náměstí v historickém domě, který dlouhá léta chátral. Noví majitelé z něj vybudovali ubytování s dvanácti pokoji. Jejich ladění je inspirované dějinami Řevnic a příběhy osobností, které odtud pocházely.

Ideální je vydat se odsud k Berounce a objevovat zdejší malebný kraj. V blízkosti jsou také vyhledávané památky – hrady Karlštejn a Křivoklát. Lze se ale rovněž vypravit na kolo do Brd, případně na houby, pokud přeje sezóna.

No a konečně je za rohem také pivovar, ten má i vlastní restauraci. Je jen kousek od zdejšího nádraží. Pivovar Řevnice má příběh podobný jako Boutique Hotel Corso. I ten se podařilo před pár lety zrekonstruovat. Za obojím stojí stejní majitelé, kteří tu dnes vaří desítku a dvanáctku.

Lokální kuchyně jako na zámku

Variantou k historickému domu na náměstí je ubytování na někdejším hospodářském statku. Hotel Panská Zahrada se nachází tentokrát v Dobřichovicích a nabízí dvoulůžkové a třílůžkové pokoje nebo také svatební apartmá. Hned vedle hotelu je Wellness Dobřichovice s dvanáctimetrovým bazénem, saunou a vířivkou.

Čeho si ale návštěvníci hotelu užijí patrně nejvíc, je jídlo. Z někdejšího statku se totiž kdysi nosily místní produkty na sousední zámek. Místní produkty přitom zůstaly, jen už se nikam nenosí. V hotelu tak vaří především ze sezónních potravin, z masa od místních farmářů a dochucuje se bylinkami, které přímo tady vyrostly. Vyhlášená je prý místní kulajda.