Bohumil Hanč a Václav Vrbata by o prudkých změnách počasí mohli směle vyprávět. Kdyby ovšem jednu takovou v Krkonoších přežili. Byť je příběh sportovců, kteří zahynuli v průběhu běžkařského závodu, starý víc než sto let, meteorologické zvraty jsou v horách běžné i v jednadvacátém století. Pro turisty, které něco podobného potká na jejich cestě – nebo si jen chtějí odpočinout –, vymyslel Krkonošský národní park spolu se studenty ČVUT projekt takzvaných útulen.

„Útulny mají sloužit jako nouzový přístřešek pro krkonošské turisty překvapené změnou počasí nebo tmou, můžou se ale stát také místem příjemného odpočinku nebo výjimečného zážitku,“ popisují tvůrci malých domečků.

Původně vzniklo útulen šest. Pro předem určená místa v Krkonoších je během jedno zimního semestru roku 2018 navrhlo šest týmů studentů magisterského studia z Fakulty architektury ČVUT. Studenti už dřív pro národní park připravovali také lávky, po kterých dnes běžně turisté přecházejí. Vzhledem k tomu, že se to osvědčilo, přišel projekt další.

Studenti přitom museli útulny vymyslet, naplánovat stavbu, sehnat materiál a pak je i postavit. V lednu 2019 vyrostly na nádvoří fakulty. V současnosti ale fungují také v národním parku. Tipem na výlet je tentokrát útulna Atüln z ateliéru Hlaváček-Čeněk.

Atüln má tvar áčka a vychází z archetypu přístřešku. Dominantou je velké okno v přední stěně se senzačním výhledem. Útulna je vyzdvižena dva metry nad zem. Důvod je jednoduchý – aby se sem dalo dostat i v závějích sněhu. „Dveře útulen jsou otevřené každému, kdo potřebuje nabrat síly na další cestu. Jediná podmínka jejich využití je ohleduplnost,“ uvádí na svých stránkách Krkonošský národní park.

To evidentně funguje. Nakonec se totiž v Krkonoších nachází dvacítka různých přístřešků. Jsou to tradiční dřevěné i nové moderní stavby.

„Uvnitř nenajdete nic jiného než dvě proti sobě položené lavičky. Útulna není nijak vyhřívaná a uvnitř je přibližně stejná teplota jako venku. Přístřešek je celoročně otevřený, takže se dovnitř dostanete vždycky – ve dne i v noci, v létě i v zimě,“ líčí výletová aplikace Placehunter.

Atüln stojí v místě vyhořelé Klínové boudy u Špindlerova mlýna. Ideální je zaparkovat u Pece pod Sněžkou, odkud je to do útulny asi pět hodin chůze. V zimě ještě víc. Dohromady dělá cesta tam a zpět 11,6 kilometru a její převýšení činí 560 metrů.

Za spánkem do Černého Dolu

Vzhledem k tomu, že útulna neslouží k tomu, aby do ní lidé jezdili přenocovat, ale je opravdu určená pro lidi v nouzi nebo pro krátké zastavení, je dobré se poohlédnout i po nějakém ubytování. Půl hodiny autem od Pece se nachází Brusírna, roubenka v Černém Dole.

V Brusírně jsou k mání dva dvoulůžkové pokoje a dva čtyřlůžkové apartmány. Kdo by hledal klasickou roubenku, nenajde. Brusírna má o dost větší okna než klasická horská stavení. Zato lepší interiér. Tvoří jej dřevo z borovice douglasky, žula, sklo a železo.

„Drobné detaily, jako třeba mlýnský kámen či objímka žárovky, pomáhají vytvářet atmosféru malého uměleckého díla. Naprosto jedinečný je ale místní vinný sklípek a také koupelna s volně stojící vanou, obrovským sprchovým koutem a také oknem, které navozuje pocit dokonalého propojení s přírodou,“ uvádí server Amazing Places, který se zaměřuje na unikátní ubytování. Chalupa má také kachlová kamna. Ke zmíněné sauně náleží i venkovní koupací sud.

V Černém Dole se dá ubytovat také v Boudě Helena, která nabízí víc pokojů. K dispozici jsou tu standardní pokoje pro dva, deluxe pro tři a apartmány pro čtyři hosty. Amazing Places slibují panenský klid, nekonečné běžkařské stopy a dechberoucí výhledy.

Z Heleny je také výhled přímo na lyžařský resort v Peci pod Sněžkou. Jezdí se sem ale i do vyhlášené restaurace. Jedním z hlavních materiálů v interiéru je dřevo, ale i látkové tapety. Helena se navíc nachází na polosamotě.