Tipy na cestování pro každý měsíc roku 2025: Zajeďte si na Faerské ostrovy nebo na podzim do Japonska

Proč jezdit do Japonska na rozkvetlé sakury, když se můžete podívat na barevné javory? Vybrali jsme cestovatelské tipy pro každý měsíc roku 2025.

Eliška NováEliška Nová

tipy

Foto: Canva Pro

Kam se vydáte v roce 2025?

0Zobrazit komentáře

Právě začal rok 2025, zcela nepřekvapivě má dvanáct měsíců a každý z nich je možné procestovat. Ale do kterých zemí si zaletět? V květnu není vůbec marné zavítat do Francie, kde se tou dobou koná filmový festival v Cannes. Během října zase láká trochu netradičně Japonsko, které místo růžových květů sakur je plné pestrobarevného podzimního listí. A pokud se chcete v zimě zahřát na neobvyklých exotických místech, zkuste třeba Panamu. Cestovní kancelář EliteVoyage, která se zaměřuje na prémiové dovolené, dala dohromady více než stovku tipů. Rozdělili jsme je tak, aby na každý měsíc připadal jeden z nich.

Leden – ostrovy Karibiku

karibik-1

Foto: EliteVoyage

Ostrovy Karibiku

Na Vánoce je tu nával turistů, v lednu se ale prý Karibik pokaždé trochu uklidní. Počasí je tu přitom dobré i první měsíc v roce. Každý ostrov je jiný. Pohodlnou kombinaci pro první návštěvu představují podle cestovky ostrovy Svatý Martin, Anguilla a Svatý Bartoloměj. Na prvním zmíněném najdete dokonce letiště, kde přistávající letadla prolétají jen pár metrů nad hlavami lidí relaxujících na pláži. Na Turksu a Caicosu lze pak strávit dovolenou na soukromém ostrůvku.

Únor – finské Laponsko

finske-laponsko

Foto: EliteVoyage

Finské Laponsko

Nebo vás spíš láká opravdová zima? Finské Laponsko v únoru nabízí garantovanou sněhovou pokrývku, ale zážitek je to dost jiný než klasická alpská lyžovačka. Velkou atrakcí je jízda se psím spřežením, na sáňkách tažených soby nebo na sněžném skútru. Noc můžete strávit v proskleném iglú pod hvězdami, a když budete mít štěstí, je v tomto období roku o něco pravděpodobnější, že uvidíte polární záři. A kdo by přece jen chtěl na lyže, najde sjezdovky i v Laponsku.

Březen – Antarktida

Antarktida

Březen, za kamna vlezem. I na dovolené? Antarktida je rozhodně výjimečný zážitek, navíc se sem zima v tomto měsíci teprve vrací. V březnu lze v Antarktidě pozorovat velryby stejně jako kolonie tučňáků patagonských na ostrově Jižní Georgie. Podle cestovky se sem jezdí nejčastěji v prosinci a lednu, v březnu je prý krajina syrovější a chladnější, ale také mnohem poklidnější.

Duben – Ekvádor a Galapágy

galapagy-1

Foto: EliteVoyage

Ekvádor a Galapágy

V dubnu tu už nejsou tak silné deště, pod vodou je dobrá viditelnost a také probíhají tak vzácné jevy, jako jsou rituální námluvy ptáků nebo líhnutí želvích mláďat. Tento měsíc pro Ekvádor a Galapágy není ani hlavní sezónou, tudíž by tady měl být relativní klid. Prozkoumat lze přitom pevninskou část Ekvádoru, kde najdete tropický deštný prales i pastviny v horách, a na Galapágách lze zas vyrazit na poznávací plavby. A pozor, na ostrovech žijí opět tučňáci.

Květen – Francie

Francie

Právě v květnu ve Francii začíná sezóna, a tak se země nabíjí novou energií. Pořádá se navíc hned několik velkolepých akcí. V Cannes se koná slavný filmový festival, kde se po červeném koberci prochází hollywoodské hvězdy. O kousek severněji je zase možné navštívit Velkou cenu Monaka. Anebo si můžete projet několik míst za sebou – od Champagne přes Paříž až po Korsiku. A v Grasse, hlavním městě parfémů, můžete sledovat výrobu voňavek z květů právě kvetoucí růže stolisté.

Červen – Itálie

Itálie

V létě je tu hlava na hlavě, byla by ale škoda kvůli tomu Itálii vynechávat. Ideální je přijet ještě před prázdninami, v červnu, kdy jsou už resorty nachystané na sezónu, dá se koupat a teploty jsou příjemné na výlety. Výhodou je také to, že letecky jsou v tuto dobu skoro všechny destinace dostupné. Navštívit lze Sicílii, ikonická města jako Řím a Florencie nebo venkov v Toskánsku. Kdo chce něco neobvyklejšího, může zajet do Sieny a vyčkat pár dní do začátku července, kdy se tu bude konat palio. Napínavý závod koní na hlavním náměstí, který se jede bez sedel a má tradici sahající až do středověku.

Červenec – Indonésie

indonesie-1

Foto: EliteVoyage

Indonésie

V létě je v Indonésii nejpřívětivější počasí a na všech ostrovech panují ideální klimatické podmínky. Není přitom nutné cestovat jen na Bali, Indonésie má mnoho dalších ostrovů jako třeba Sumba či Lombok. Flores je o něco dobrodružnější destinací, stejně jako ostrov Komodo, kde žije varan komodský, největší ještěr na světě.

Srpen – Faerské ostrovy

faerske-ostrovy-1

Foto: EliteVoyage

Faerské ostrovy

Zatímco téměř v celé Evropě není k hnutí kvůli letním prázdninám, Faerské ostrovy nabídnou klid. Na severu bude v srpnu příjemné počasí, ideální pro trávení času na pěších túrách, pozorováním ptáků, na plavbách mezi ostrovy či rybařením. Kdo by ale chtěl, dočká se tu i krásné architektury. Dvě obce – Leirvík a Gøta – se v minulosti sloučily do jedné a na oslavu postavily novou radnici, která zároveň funguje jako most. Dřevostavba má navíc v podlaze skleněný otvor, skrz který je možné pozorovat pstruhy v řece. Výlet na Faerské ostrovy je ideální spojit kvůli přestupům i s návštěvou Kodaně.

Září – Bhútán

bhutan-1

Foto: EliteVoyage

Bhútán

Vládne tu prý kultura, která je západnímu světu cizí. V Bhútánu ji lze objevovat, aniž člověk musí slevit ze svého komfortu. Nejvhodnější jsou podle cestovky suché a slunečné podzimní měsíce, k tomu doporučuje i luxusní resorty Aman a Six Senses. V zemi můžete navštívit například Tygří hnízdo, buddhistický klášter posazený na skále ve výšce více než 3 100 metrů, kam se dostanete jen pěšky – je však volně přístupný turistům.

Říjen – Japonsko

japonsko-1

Foto: EliteVoyage

Japonsko

Do Japonska se často létá na jaře, tou dobou tu totiž kvetou sakury, což každoročně láká davy turistů. Tak co se jim vyhnout a podívat se raději na podzimní listí? Této činnosti se říká momiji-gari. Na podzim se javory a duby zbarví do červených a oranžových odstínů, ve městech a na vesnicích se pak konají barevné slavnosti. Vše vrcholí v říjnu a listopadu, v říjnu jsou tu ale o něco vyšší teploty. Pokud navíc budete mít štěstí, můžete v tuto dobu spatřit „diamantovou Fudži“, kdy slunce při západu přesně zarovná svůj odraz na vrcholu slavné hory.

Listopad – Seychely

Seychely

Listopad je pro Seychely ideální. Je tu teplo, sluníčko a málo deštivých dnů. Každý z ostrovů, ležících v Indickém oceánu, přitom nabízí jiný zážitek. Lze si vybrat takové, kde je bohatý mořský život, nebo kde naopak najdete žulové balvany přímo na plážích. Na ostrově Praslin pak roste Coco de Mer, palma s největšími (a podle jejich tvaru údajně hříšnými) semeny na světě, která mohou vážit až 20 kilogramů.

Prosinec – Panama

panama

Foto: EliteVoyage

Panama

Co takhle zakončit rok tam, kde si lze vybrat, zda budete na pobřeží na straně Pacifiku, nebo na straně Karibiku? Panama nabízí resorty na privátních ostrovech, panenskou přírodu a také výhodu, že zatím není v hledáčku mnoha turistů – oproti třeba sousední Kostarice, která se už částečně stala obětí postupné amerikanizace. Využít lze dobré letecké spojení do Panama City a tam strávit pár dní. Pak ale cestovní kancelář doporučuje vydat se na pláže malých ostrovů, jako je Islas Secas nebo Isla Palenque. A strávit tam trochu neobvyklé „šťastné a veselé“.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Nafotil prales, ve kterém se setkal celý svět. O Surinamu jste možná slyšeli, ale navštíví ho málokdo

Cestovatel, dobrodruh, fotograf a milovník Latinské Ameriky Michal Hertlík přibližuje skrze vyprávění a fotografie Surinam, tamní melting pot.

surinam2

Foto: Michal Hertlík

Surinam je zemí, ve které se setkaly kultury z celého světa

0Zobrazit komentáře

Michal Hertlík je cestovatel, fotograf, dobrodruh a milovník Latinské Ameriky. Ta ovšem není tvořena jen velkými zeměmi, jako je Brazílie či Argentina, ale také Surinamem, přímořským státem se zhruba šesti sty tisíci obyvateli, kteří mají své kořeny v Africe, Asii, Evropě i místních pralesích. Dodnes zde společně žijí na troskách koloniální minulosti, která zemi proměnila od základu. Proč o tomto exotickém koutu planety Hertlík říká, že je to „kulturní hrnec“? Nejen to přibližuje skrze své vyprávění a fotografie.

„Mou největší vášní je cestování, fotografování, objevování nových zemí a jejich kultur. Povídání si s místními lidmi, zkoumání jejich zvyků a tradic,“ popisuje sám sebe slovenský dobrodruh Michal Hertlík, který se nedávno vrátil z několikaměsíční cesty po Surinamu, zemi, o které jste možná slyšeli, ale s velkou pravděpodobností jste ji nikdy nenavštívili.

Jak Hertlík říká, v Latinské Americe se vždy cítil jako doma. Fascinují ho místní zvyky, příroda, hudba, tanec, jídlo i pestrobarevnost životního stylu. Navštívil Venezuelu, Bolívii, Brazílii, Chile, Paraguay i Uruguay, celkem 42 zemí po celém světě, a své zážitky popsal v cestovatelských magazínech i dalších médiích. Surinam je však oproti zbytku kontinentu trochu odlišný. Namísto Španělů jej v minulosti formovali kolonizátoři z Nizozemska. I proto byl stát před vyhlášením nezávislosti v 70. letech minulého století znám jako Nizozemská Guyana.

S rozlohou 163 820 kilometrů čtverečních dnes platí za vůbec nejmenší stát celého kontinentu. Přestože je přibližně dvojnásobně větší než Česká republika, žije zde okolo 610 tisíc obyvatel. Důvodem jsou rozsáhlé džungle pokrývající přes 90 procent území. Právě džungle, koloniální města s holandskou architekturou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO a další krásy země byly důvodem, proč se sem Hertlík na dva měsíce vydal, aby Surinam, dle svých slov jako první Slovák, zdokumentoval pořádně do hloubky.

Z místa, které rozhodně nepatří mezi tradiční cestovatelské destinace, si nakonec odvezl na 16 tisíc snímků. Ačkoliv leží na jihoamerickém kontinentu, jedná se podle Hertlíka spíše o zemi s karibským způsobem života.

„Pokud se bavíme o Surinamu a jeho obyvatelstvu a kultuře, je potřeba říct jednu zásadní a velmi důležitou věc, která je u této země základem. Surinam je kulturní hrnec, ve kterém bylo kdysi smícháno pět odlišných ras a typů obyvatelstva: Afričané, Indové, Indonésané, bílí Evropané z dob kolonizace a samozřejmě původní indiáni. A je tomu tak dodnes,“ přibližuje Hertlík.

Většina místních jsou potomky afrických otroků, kteří sem byli přiváženi za dob kolonialismu. „To definuje jejich charakter, myšlení a vnímání světa. Jsou velmi temperamentní, výstřední, hluční, živelní, velice spontánní a svým způsobem chaotičtí, což k nim ale zkrátka patří. Naopak úplně odlišné obyvatelstvo je to, které tvoří potomci Indů a Indonésanů. Jsou konzervativnější, umírnění, uctivější, klidnější, milejší, pracovitější, zkrátka jiná mentalita,“ popisuje místní.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Indiáni jsou vždy svérázní a mají vlastní vnímání světa a reality, která je spojená s pralesem a přírodním způsobem života. A nesmíme zapomenout na ‚surinamské bělochy‘ zvané boeroe (vyslovuje se buru – pozn. redakce). Ti jsou buď potomky holandských osadníků, dělníků a farmářů, kteří se přestěhovali do Surinamu v polovině 19. století, nebo jiní bílí Holanďané, kteří dlouho žili v Surinamu a začlenili se do místní společnosti. V obou případech to sice jsou čistokrevní Holanďané, ale převzali určité charakterové rysy běžného Surinamce a oni sami si říkají Surinamci,“ dodává Hertlík.

Oficiálním jazykem země je kvůli minulosti holandština, místní však hovoří také kreolským jazykem Sranan Tongo, ovlivněným angličtinou. Díky hustému zalesnění však lze dodnes narazit i na původní jazyky odloučených domorodých kmenů. Nebo zde objevovat kus tradiční Afriky.

V dávných dobách kolonialismu docházelo na plantážích k útěkům otroků dovezených právě z afrického kontinentu. Ve snaze uniknout trestu se stahovali do vnitrozemí, hustého pralesa kolem řeky Surinam. Postupně tak vznikala komunita surinamských Maroonů a jejich svébytné kultury. „Surinamská maroonská kultura je jedním z nejlépe zachovaných kousků kulturního dědictví mimo Afriku. Koloniální války, zabírání půdy, přírodní katastrofy a migrace poznamenaly jejich historii. Dodnes perou, myjí oblečení a provádí hygienu v řece, vůdci nosí dřevěné hole a jejich tradiční oblečení je pestrobarevné,“ říká cestovatel.

Přestože má země bohatá ložiska zlata a bauxitu, panuje zde velká chudoba. V Surinamu je extrémně draho, což ovlivňují dva faktory. Tím prvním je orientace země na import. „Téměř všechno se musí dovážet buď z Nizozemska, USA nebo jiných velkých ekonomik světa, a tím pádem jsou ceny vysoké. Dalším faktorem je velmi malá konkurence v rámci země. Na mnoho činností je často jen jeden monopol nebo pár jedinců, kteří si tím pádem mohou určovat vlastní ceny,“ vysvětluje Hertlík s tím, že i přesto jsou místní služby často až katastrofální.

„V zemi je také velký problém týkající se lidských práv,“ popisuje. Podle něj tu není neobvyklé nelidské či ponižující zacházení se zadrženými ze strany vládních orgánů, svoboda projevu je omezena zákony, třeba o urážce na cti, a existuje tu i politická korupce, kriminalita nebo dětská práce.

I proto místní často nebývají vůči cizincům vřelí a přívětiví. „Jednou jsem se sám ocitl v malé rybářské vesničce na břehu největší nádrže Brokopondo, kde bylo mým cílem pronajmout si malou loďku a vyplout, abych tam udělal fotky,“ vzpomíná dobrodruh. „Nebylo to příjemné místo ani na pohled, ani podle rozpoložení místních, kteří po mně koukali jako po uzeném. Byl jsem tam jediný běloch a jediný turista. Nikdo se mnou navíc nechtěl mluvit anglicky. Všichni se mezi sebou bavili v jejich surinamském jazyce.“

Přesto se Hertlík po zemi pohyboval převážně stopem a podle svých slov nikdy neměl z něčeho vyloženě strach. Přiznává, že měl špatných zkušeností a dojmů hned několik, ale i tak se podle něj jedná o naprosto fascinující kout planety, který doporučuje k navštívení. „Surinam je jedinečná, unikátní a fascinující země. Nafotil jsem indiánské kmeny i černošské vesnice, pestrou zvěř i bujnou přírodu, běžný život obyvatel. Jedná se o odlišný klenot amerického kontinentu, takže pokud toužíte po něčem opravdu jiném a autentickém, Surinam je to správné místo,“ uzavírá.