To není dům, to je chrám! V barokní zahradě vytvořil architekt domov, ve kterém vychází slunce i měsíc
Je to kosmopolitní dům, přesto v sobě nezapře Jihočecha. Novostavba za 18 milionů stojí v zahradě, která kdysi náležela zámku.
Dům Oskar
Kanárský ostrov Lanzarote před lety zalila láva, a tak je černočerný. Černá je tu půda, pláže i vinice. Snad proto tu mají nařízení, že všechny domy mají být bílé. S bílou si pak hrají architekti i uvnitř domů, krásnou ukázkou jsou stavby od Césara Manriqueho, ve kterých se venkovní fasáda prolíná dovnitř domů a vytváří neuvěřitelná zákoutí. Dům, který vyrostl v Kamenné Lhotě, by klidně mohl být domem postaveným na Lanzarote. S tím rozdílem, že má typickou jihočeskou sedlovou střechu.
Když lidé oslovují architekta, aby jim navrhl nový domov, velmi často se stává, že vlastně nevědí, co chtějí. Tento dům pro sebe navrhoval sám architekt a je na něm vidět, že věděl přesně, co chce. Rodina Jana Žaloudka hledala únik od každodenního shonu a našla ho na pozemku, který je památkově chráněný a sousedí se zámkem v jihočeské Kamenné Lhotě. Kdysi k zámku těchto skoro devět tisíc metrů čtverečních náleželo. Dům, který zde vznikl, rozhodně není jen další stavba nebo snad jihočeská chalupa. Je to chrám.
Inspirace ze sakrálních staveb se nedá přehlédnout. Zcela nezastupitelnou roli tu totiž hraje světlo, respektive hra se světlem. Stejně jako u kaplí, kostelů nebo katedrál architekt se světlem nakládal důmyslně. V tomto případě se myslelo na přírodní cykly a pohyb denního světla. Z hlavního společenského prostoru a také z ložnice se dům rozevírá do nádherné ovocné zahrady, a to skrze panoramatický výhled. Z místností lze pak pozorovat východ slunce i měsíce.
Interiér se tak stává exteriérem a naopak, na vnitřek navazují dřevěné terasy, stromy, divoká příroda a také historické zdi. Jižní fasádě dominuje velké kruhové okno, kterým se dá nahlédnout do společenského prostoru se dvorem a ruinou původní stodoly. Západní fasáda je orientovaná směrem ven, do vesnice, s hlavním vstupem a nikou.
To, co se děje za zdí, je ale poctivě ukryté před zvědavými pohledy, jež dům stoprocentně musí vzbuzovat. V severním štítu je pak zaklenutá nika, která přináší světlo do ložnice, koupelny a technického zázemí a svým tvarem připomíná zakřivené formy nedalekého barokního zámku.
Světlo ale do interiéru neproniká jen skrze otevřená okna a dveře. I když se dům venkovnímu prostoru uzavře, dovnitř se paprsky vkrádají skrze perforované dřevo a štít. „Prostup slunečního světla do interiéru je možné v průběhu dne regulovat pomocí bílých stínicích panelů. Místnost zalitá přímým slunečním svitem se tak během pár minut promění na magický uzavřený prostor,“ líčí architekt.
Hra se světlem ale pokračuje i v noci, kdy dům díky prosvětleným nikám září do krajiny. Vnitřek osvětlují minimalistická bílá svítidla, která doplňují lampiony z japonského ručního papíru a praskající oheň v kamnech.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsV zámku zkomponoval skladatel Oskar Nedbal operetu Polská krev. Po něm majitelé dům pojmenovali. Jednoduše Oskar. Odkaz je to ale zřejmý i proto, že skladatel byl milovníkem umění. Že je hodně důležité i pro jeho obyvatele, je patrné doslova na každém kroku. Sbírka obsahuje kousky od české moderny až po současnou tvorbu.
Ložnici například zdobí japonské panneau z devatenáctého století spolu s velkoformátovým obrazem Antonie Stanové a sochami od Michala Janigy. V patře jsou kamenné sochy od Vandy Hvízdalové. Ve vstupní chodbě návštěvy narazí na ceremoniální masku z Gabonu, v hlavní místnosti oči padnou na africkou stoličku vyřezanou z jednoho kusu dřeva nebo na autorskou keramiku Martina Hanuše. Ložnici a podkroví osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Nogučiho. A i to umění, které tu není, je aspoň zastoupené v knihách o něm, jichž je plná knihovna.
To, že jste na jihu Čech, je ale také nadmíru jasné. Je tu torzo barokní stodoly, vzrostlé stromy, které tu stojí sto let, i kamenná zeď, která rozlehlý pozemek odděluje od venkovské krajiny. Selské baroko jak má být. Dům má tradiční podlouhlou formu a zmíněnou sedlovou střechu. Nosnou konstrukci tvoří zateplené keramické dřevo a železobetonové prvky, štuková omítka je bílá a střešní krytinu tvoří pálené keramické tašky. Dřevěné stínicí proděravělé panely jsou z nabílené české jedle a smrku.
Uvnitř letos dokončeného domu se skrývá 154 metrů čtverečních užitné plochy. Hlavní prostor má zaklenutý strop, jehož výška je úctyhodných sedm metrů. Bílé štukové omítky jsou i uvnitř. Interiér tvoří zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly, která evokuje kostelní mensu. „Je středobodem všech denních rituálů,“ říká architekt. Kuchyni doplňuje jídelna s dubovým stolem a židlemi, na něj shlíží řezba madonny z počátku devatenáctého století. Naproti je relaxační část s dlouhou pohovkou, ze které jsou nejkrásnější výhledy do krajiny. Sezení doplňuje tapisérie z nebarvené ovčí vlny.
Dole je kromě hlavní místnosti také koupelna, toaleta a technická místnost. Nachází se tu ale také jedna z ložnic. Horní patro funguje v podstatě jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Dole je dřevěný a kamenný nábytek na míru, postele a skříně z masivu, v chodbě se nachází černá žulová lavice, ze stejného materiálu jsou noční stolky. V patře je prostor o poznání umírněnější.
Rozpočet na vybudování domu Oskar byl 18 milionů korun. Prý se tu dobře spí, čte i tvoří. Je to osobní chrám, ale v podstatě i kaple, která obci chybí. Něco, co za takové peníze rozhodně stojí.
